V roce 2008 dostal Ladislav Káňa zakázku na MS ve florbale, rok poté na ME v rugby 7's. Zároveň vyšla první titulní stránka časopisu. Působí především v Moravskoslezském kraji, avšak se svým mobilním ateliérem jezdí po celé České i Slovenské republice. Jeho tvorbu si můžete prohlédnout na serveru Kana-foto.cz.

 

Kdy a proč jsi začal fotografovat svatby?

Na svou “první svatbu” jistě nezapomenu. Většina fotografů je ve svých počátcích oslovována rodinou, známými a kamarády, a tak to bylo i v mém případě. Byl to nějaký ten pátek po vysoké škole, ženil se spolužák a kamarád Jirka. Přišel za mnou s tím, že když fotím, jestli bych se nezhostil úkolu vyfotit jeho svatbu. I přes moje varování a obavy, že to asi nezvládnu, jsem byl postaven před hotovou věc.

Co je pro Tebe u focení svatby nejdůležitější?

Být v pravý čas na správném místě. úsměv A snažit se zachytit okamžiky plné emocí, kterých není rozhodně málo.

 

Máš nějaké tajné triky na to, jak novomanželé uvolnit?

 Myslím si, že zamilovanost je předpoklad, proč se Ti dva berou. úsměv Na některých to jde vidět více, na některých méně. Všechno je o vzájemné komunikaci a přístupu. Opravdovým oříškem je, když se novomanželé neradi fotí. V takovém případě, jim ukážu fotografie jiného páru a řeknu jim, že i oni mohou na fotkách vypadat skvěle. Když si s nimi začnu povídat, dokážu vystihnout okamžik, kdy mě přestanou vnímat jako fotorgafa. Pokud jsou lidé fotogeničtí, je to pro mě požitek. Mohou udělat prakticky cokoliv a vypadají stále dokonale. Atmosféru se snažím uvolnit také tím, že si vyberu někoho ze svatebčanů a ten mi pomáhá s osvětlením a samozřejmě zábavou.

 

Kde nejčastěji fotografuješ?

Většinou jsem limitován místem konání svatby. Záleží, kde se vše odehrává. Pomalu začíná být trendem, že přípravy, obřad a dokonce i hostina se konají na jednom místě, takže se tomu přizpůsobí i focení portrétních fotografií. Vyzkoušel jsem si, že nejlepší je fotografovat portréty až po slavnostním obědě, když ze všech opadne napětí a jsou v klidu. Není nic horšího, než hladoví a nedočkaví svatebčané. smích Osobně fotím raději v exteriéru. Když je hostina na hodně zajímavém místěm využijeme i této možnosti.

 

Na jakém nejneobvyklejším místě jsi fotografoval?

Nejneobyvyklejší místo? Já jsme zvyklý na ledacos. Neobvyklé mohou být spíše moje nápady pro novomanželé a svatebčany. smích Například vloni jsme na chvíli podrželi místní lokálku na jednom malém vlakovém nádraží u Studénky. Bylo to zábavné. Protože se snažím vycházet svým klientům ve všem vstříc, nechávám spoustu věcí na nich. Mohou se rozhodnout, jestli chtějí romantiku v přírodě, kontrast u staré, zbořené budovy či akční foto.

 

Pracuješ sám?

Pracuji sám. Přidržet světlo nebo odraznou desku vždycky pomůže někdo ze svatebčanů, jak už jsem se zmínil. O pomocnou sílu není nikdy nouze. Někdy bývá rukou až příliš. smích Co se týká svatebního líčení a účesu, tak to je v rukou nevěsty. Nevěsta je obvykle podrobena nezbytným zkouškám, kosmetickým a jiným úpravám dávno před svatbou. Na focení přichází v celé své kráse.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jaké přístroje používáš?

Používám přístroje značky Canon a občas je třeba scénu dosvětlit nějakým světlem nebo odrazkou. Většina lidí se diví, k čemu mám tolik vybavení. Když jim pak ukážu fotky bez svícení a s ním, pochopí .

 

Jaký je styl Tvojí práce? V čem je výjimečný?

Nevím, jestli je můj styl výjimečný, ale moje fotky umí oslovit. Mnoho zákazníku se ke mně ani nedostane, protože mám většinu termínů obsazených.

 

Zaměřuješ se pouze na ženicha a nevěstu nebo dokumentuješ celou svatbu?

Je sice pravda, že svatba se týká především ženicha a nevěsty, ale zdokumentován chce být každý. A pak fotky od ženicha a nevěsty loudí. Byl by hřích nevyfotit babičku se slzami v očích nebo hrající si děti a tváře plné úsměvů a radosti.

 

Není spolupráce s tolika lidmi složitá?

Práce s lidmi je vždycky složitá. Každý z nich má svůj vlastní názor a nápad. Snažím se chovat tak, aby nevěděli, že je právě fotím. Po čase si na Vás zvyknou. Kamarád mi říkal, že pomalu ani neví, že jsem tam byl. Naučil jsem se dobře maskovat a splývat s davem. smích

 

Takže se snažíš být jako fotograf neviditelný?

Někdy to na svatbě může vypadat jako v pohádce, ale kouzelný plášť jsem zatím nenašel.

 

Co považuješ za svou hlavní přednost?

Trpělivost. úsměv

 

Novým trendem se stává tzv. předsvatební focení. Co si o tom myslíš?

Osobně jsem se s tím nesetkal. Akorát ve dvou případech jsem fotil novomanžele na svatební oznámení.

Zažil si při focení nějakou opravdu vtipnou situaci?

O vtipné situace není nouze, když třeba ženich nebo svědek zapomenou občanské průkazy. Když nejde nasadit prstýnek a podobně. Při samotném focení mě asi nejvíce pobavilo stopovaní vlaku. Strojvedoucí nám musel přijít říct, že už opravdu potřebuje jet. Své kouzlo při focení nejen novomanželů mají bezdomovci na lavičkách v parku. smích


Co si myslíš o manželství, když jej takřka denně zvěčňuješ?

Někdy mám “svatební” pauzu, protože v některých měsících svatby příliš nefrčí. Za rok zvládnu kolem dvaceti svateb, takže se nedá mluvit o každodenním focení. Nicméně si myslím, že manželství je věčnou tradicí, základem pro vytvoření rodiny a výchovu dětí. Je moc hezké, že se dva lidé takto oddají jeden druhému a učiní tak důležitý krok ve svém životě. Podle mě je to známka oddanosti jednoho k druhému, že s ním chcete strávit zbytek života. V manželství je zapotřebí hodně tolerance, pochopení i odříkání, ale osobně jsem v této oblasti zatím jen teoretik. Mám svou vizi, kterou snad někdy převedu do reality.

 

Autor: Linda Kalašová