Jak dlouho, kdy a kde jste byla v Portugalsku?

Do Portugalska jsem se poprvé dostala během studia portugalského jazyka a literatury s programem Erasmus. Tehdy bylo na výběr několik měst, ale volba padla na studentské městečko Coimbra. Tato stáž byla pouze půlroční. O rok později jsem se rozhodla, že se pokusím najít si tam na léto práci a vylepšit si jazyk před bakalářskými zkouškami. To už jsem si ale vybrala Lisabon. Strávila jsem tam 3 letní měsíce. Když jsem pak nastoupila na magisterské studium, tak jsem si ihned vyřídila druhý studijní program Freemover, abych se mohla do Lisabonu co nejdřívě vrátit. To se mi podařilo a tentokrát už jsem vyela na celý rok. Nicméně školy jsem nechala a v Lisabonu zůstala pouze pracovat. Do čech jsem vrátila vlastně kvůli krizi, protože s prací už to začalo být celkem kritické. Takže dohromady jsem tam strávila zhruba 2 roky.

 

 

Kde jste si sehnala práci? Zůstala jste v jednom zaměstnání?

Jako první jsem v Lisabonu nastoupila do zahradní restaurace na břehu řeky (jmenovala se Cariocas do Rio). Toto místo mi ukázala spolužačka, která tam kdysi také pracovala. Zeptala jsem se na baru a hned dva dny na to jsem nastoupila bez komplikací. Tehdejší provozní vůbec neřešil jak mluvím portugalsky a jestli mám nějaké zkušenosti. Rovnou mi nadiktoval jak budu pracovat a mohla jsem nastoupit jako servírka. Do této práce jsem pak znovu nastoupila, když jsem se za rok vrátila do Lisabonu jako Freemover student a strávila tam několik dalších měsíců. Nicméně jelikož to byla letní zahrádka, která se otvírala během března a zavírala během listopadu, tak jsem si na podzim musela najít novou práci. Roznášela jsem životopis po barech a restauracích nebo jsem to zkoušela přes známé. Nakonec se mi ozvali z jednoho baru (Espassus bar), který se nacházel ve čtvrti, ve které jsem bydlela, za což jsem byla ráda. Nicméně atmosféra tam nebyla příjemná a po půl roce jsem to vzdala. Chtěla jsem si pak hlavně najít nějakou práci mimo gastronomii, jenomže to bylo celkem nemožné. Neměla jsem tam moc známých, kteří by mi pomohli, pracovní úřad mi nabízel pouze pohostinství a já nevěděla, kde jinde hledat, tak jsem to vzdala a vrátila se do České republiky. Kdybych teď měla možnost se tam vrátit a vědět, že tam získám práci mimo tuto oblast, tak neváhám ani vteřinu.

 

 

Co po Vás zaměstnavatel požadoval doložit? Jaké vízum jste potřebovala?

Oba zaměstanavatelé nepotřebovali vůbec nic, nechtěli vidět ani pas, neměla jsem podepsanou smlouvu, vše bylo na ústní dohodě. Jinak ale vím, že k podepsání smlouvy je potřeba vyřídit hodně papírů a projít hodně úřadů, měla jsem to radši vše zařízené, kdybych sehnala něco se smlouvou.

 

Kolik hodin denně jste pracovala a jaká byla hodinová mzda? Dostávali jste výplatu každý týden?

V první práci na letní zahrádce jsem dostávala 20 euro na den a o víkendu 30. Byly to 8 hodinové směny, ale když jsem pracovali déle, tak nám přesčasy nikdo neproplatil, ale zase když jsme zavřeli dřív kvůli špatnému počasí, tak jsem dostali celou částku. Rok na to už jsme si ale vydobyli, aby nám přesčasy propláceli. A výplatu jsme dostávali buď denně nebo po týdnu na ruku. V druhém baru jsem měla daný plat kolem 450 euro na měsíc plus každý měsíc jsem mohla dostat premie 20 euro za dochvilnost a 20 za dobrou docházku. S tímhle jsem problém neměla, takže jsem měsíčně dostávala kolem 500 euro také na ruku. Největším kámenem úrazu této práce v Portugalsku je ale spropitné, portugalští zákaznici totiž spropitné nenechávají žádné nebo pár centů. Ten první podnik, ve kterém jsem pracovala se nachází kousek od centra, takže se tam občas během dne objevili cizinci, kteří něco nechali, ale když se to vše pak rozdělilo mezi personál včetně kuchářů, tak to dalo pár euro na každého. V tom druhém podniku, kam chodili především adolescenti z okolí, tak tam jsme neměli absolutně nic. Nechci je za to to kritizovat, není to u nich zvykem, ale s takovýmhle platem bylo opravdu těžké vyjít.

 

 

Jaký jste měli kolektiv? S kým jste si nejvíce rozuměla? Kolik Čechů a Slováků jste v práci potkala?

V té letní restauraci jsem měla výborný kolektiv. Dělalo tam pár Portugalek studentek a pak převážně Brazilci, protože zahrádka patřila k protější brazilské restauraci. S pár holkama jsem se skamarádila a jsme stále v kontaktu. Nicméně, jak už jsem zmínila, zaměstnanci tam nepracovali na smlouvu a peníze se vyplácely po dni nebo po týdnu, takže se tam ti zaměstnanci hrozně točili. Jeden týden se objevili a další týden po nich slehla zem, takže těch opravdu stálých nás bylo pár. Troufám si říct, že jsme to byli hlavně my, co jsme tvořili atmosféru podniku. V tom druhém baru už to bylo horší. Asi jsem si s mými kolegy nesedla a hodně se tam pomlouvalo a podráželo. Každopádně bych to spíš přičítala za vinu dost nepříjemnému majiteli, který tam vytvářel dusnou atmosféru a to se odráželo i na nás. I zde pracovali převážně imigranti. Ani v jednom z podniků jsme se nesetkala ani s Čechy a Slováky, za co jsem jedině ráda. A myslím si, že to není destinace, do které se Češi hrnou za prací vzhledm k výdělku a řeči, která je nezbytná.

 

 

 

Předpokládám, že volného času nebylo moc, co jste tedy dělala ve volném čase?

Když jsem pracovala večer, tak jsem ve volném čase hodně jezdila na pláž nebo chodila po městě a na výstavy, protože spousty lisabonských muzeí nabízí vstup zdarma. Po večerch jsem šla někam s portugalskými přáteli. A když jsem ještě studovala, tak jsem se samozřejmě musela učit nebo být ve škole.

 

Co Vás při práci příjemně a nepříjemně překvapilo?

Začnu tím příjemným a to byl určitě kolektiv, který jsme měli na zahradní restauraci. Ta práce byla v celku pohodová, v krásném prostředí a dalo se velice dobře vyjít s provozními a majitelem. Tu hlavní stinnou stránku už jsme zmínila a to bylo spropitné. Další věc, která mi byl nepříjemná byli zákazníci, kteří jsou sice zvyklí, že je obsluhují přistěhovalci, ale z destinací, kde je portugalština také rodným jazykem. Byla jsem z toho hodně stresovaná, protože jsem jim dost často nerozmněla nebo oni nerozumněli mě a docházelo k nepříjemným situacím. Byl to taky jeden z důvodů, proč už bych tam nikdy nechtěla dělat v pohostinství.

 

 

Jak se Vám líbí portugalská kultura? V čem jsou Češi odlišní?

Portugalskou kulturu mám velice ráda, k tomu není moc co dodat. Akorát lidi jsou někdy zvláštní. Nemají nic z jižanského temperamentu, ale naopak jsou hodně uzavření až působí někdy arogantně (pociťovala jsem to především v práci). Samozřejmě ne všichni, ale je tam úplně jiná atmosféra než například v Itálii nebo Španělsku. Na druhou stranu nejsou povrchní a jsou schopní vám stoprocentně pomoct. Říká se, že jsem si s nimi celkem podobní, takže jsem tam nezaznamenala nějaké výrazné rozdíly v našich povahách.

 

 

Doporučíte čtenářům spíše hledat práci na místě nebo raději už v ČR přes agentury?

Záleží na oblasti, ve které chce někdo pracovat. V pohostinství hledat určitě na místě nebo to jde i přes české agentury, které zajistí práci v hotelích, restauracích apod. V jiné oblasti bych to spíš zkusila přes nějaký projekt EU. Jinak si myslím, že to není úplně jednoduché, přeci jen je to země, kde je velké množství přisthěhovalců, a která na tom není v době krize vůbec dobře.

 

Jak se líbí vaše praxe českým zaměstnavatelům?

Moje zkušenosti z Portugalsky jsou mi v ČR vlastně k ničemu a možná naopak spíš na škodu. Kdybych chtěla dělat v pohostinství, tak je asi každému jedno, kde jsem pracovala, důležitá je praxe kdekoliv. A jinak je v České republice velice těžké si najít práci, kde se dá uplatnit tento jazyk a zároveň využít, že jsem tam nějakou dobu strávila. Takže jako zkušenost a prodloužené mládí to bylo úžasné, ale tady to zúročím těžko. Příště bych se poučila a pokusila bych se najít si rovnou práci v oboru, který mě zajímá a vyvarovala se těmto studentským brigádám.