Proč ses vydala do USA?

Od malička jsem hrála tenis. Jezdila jsem po juniorských turnajích po celém světě. Hrála jsem dobře, ale v té době bylo v tenise spousta dalších dobrých hráček. Během posledního roku na střední škole jsem se rozhodla, že zkusím jít studovat do USA na sportovní stipendium. Po vystudování titulu MBA jsem se rozhodla zůstat pár dalších let, poznat další části USA a získat pracovní zkušenosti.

 

O jaké konkrétní místo se jednalo?

Během své působnosti v USA jsem pracovala na několika různých místech. Během studia jsem si přivydělávala hlavně učením tenisu. Byla jsem hlavní trenérka tenisu na menší soukromé univerzitě. Moje poslední zaměstnání bylo pro firmu Gentiva Health Services, kde jsem pracovala jako team leader na finančním oddělení – příjem plateb za zdravotní služby pacientům a následně vymáhání nedoplatků.

Jakým způsobem sis práci obstarala?

Po studiu jsem si po známosti našla práci v malé společnosti (padesát zaměstnanců) na Floridě, kde se mi podařilo během dvou let získat pozici manažerky oddělení. Měla jsem pod sebou patnáct lidí. Začala jsem služebně cestovat, získávat kontakty ve zdravotnictví a můj životopis začal být velmi zajímavý. Hodně jsem se toho naučila o typech zdravotních pojišťoven a jejich produktech. Věděla jsem jaké typy služeb jednotlivé pojišťovny často platí chybně. Práci v Gentiva Health Services jsem si našla sama přes internet. Na Floridě jsem získala potřebné zkušenosti, a tak jsem mohla jít pracovat takřka kamkoliv. Řešila jsem pouze otázku, za kolik peněz jsem ochotná pracovat. Nakonec jsem se rozhodla pro totální změnu. Sbalila jsem si věci a s manželem a našimi dvěma psy jsme se přestěhovali tři tisíce kilometrů na západní pobřeží.

 

Pamatuješ si na přibližný harmonogram života v USA?

Do USA jsem odešla v roce 1998 studovat na univerzitu na sportovní stipendium. V roce 2005 jsem ukončila studium a našla si práci ve zdravotnictví. Do konce roku 2008 jsem pracovala na Floridě ve firmě, která zastupovala přibližně třicet nemocnic z celé USA. Naše firma pro tyto nemocnice kontrolovala platby od pojišťoven za služby pacientům a následně vymáhala nedoplatky. Od 2/2009 do 4/2010 jsem pracovala ve Phoenixu. Zde se nám narodila dcera a následně jsme se rozhodli přestěhovat do České republiky.

 

Vyřizovala jsi před odjezdem do USA nějaké dokumenty?

Do USA jsem odjela na studijní vízum F1, které bylo vcelku jednoduché vyřídit. Univerzita mi zaslala potřebné dokumenty a na ambasádě v Praze, po absolvovaném pohovoru, jsem dostala vízum. Po ukončeném studiu může cizinec zažádat o roční pracovní víza, což jsem udělala. Následně jsem potřebovala pracovní víza (H1B), které se ovšem vážou na firmu. Člověk musí pracovat pro tuto jednu firmu. Pokud změní zaměstnání, tak musí žádat o změnu víz. V roce 2008 jsem se provdala za Američana a vyřídila jsem si green card. Byl to velmi zdlouhavý proces, který trval přes pět měsíců.

Přestěhovali jste se s manželem na západní pobřeží. Jaké byly náklady na přesun z Floridy do Arizony?

Náklady na přesun z Floridy do Arizony byly značné. Museli jsme si půjčit stěhovací auto na devět dní. Koupit benzín do vlastního i do stěhovacího vozu na tři tisíce kilometrů. Cesta nám trvala dva a půl dne. Po dvanácti hodinách jízdy jsme zastavovali a přespávali v hotelu. Po příjezdu do Phoenixu jsme zůstali čtyři noci v hotelu. Přes internet jsem si našla pár domů na pronájem, které jsme si chtěli obhlédnout. Než jsme je všechny obhlédli, včetně těch které na internetu nebyly, a než se podepsala smlouva na pronájem, tak uplynuly tři dny. Během té doby jsme se stravovali v restauracích. Následně se musela zaplatit záloha na pronájem, což je průměrně cena jednoměsíčního nájemného a taky chtějí zálohu za vodu a elektřinu.

 

Jak vypadal Váš dům?

Náš dům měl v prvním patře kuchyň, obývací pokoj a toaletu. V druhém patře byly další dva pokoje a dvě koupelny. Garáž byla pro dvě auta a kolem domu jsme měli menší zahradu. V rámci ubytování jsme měli přístup k bazénu, který mohli používat pouze obyvatelé našeho sousedství (asi dvacet pět domů), a oplocené jezero s chodníkem (dokola necelé dva kilometry).

 

Vařili jste si doma?

Vařili jsme si doma. Hodně jsme grilovali, i když musím uznat, že jsme rádi chodili také do restaurací. Líbilo se nám v Olive Garden nebo jsme chodili do čínské a mexické restaurace.

 

Dokázala ses v novém města snadno zorientovat? 

Phoenix je velmi jednoduché město pro navigaci. Prvních pár dní jsem sice měla mapu na místě spolujezdce, ale nepamatuji si, že bych se ztratila.

Dokázala ses v novém městě snadno seznámit?

Seznamování bylo velmi těžké. Dům, který jsme se rozhodli pronajmout, se nacházel v oblasti, kde byla většina sousedů důchodci. V práci jsem byla z asi padesáti pěti lidí nejmladší. Většina spolupracujících byly starší dámy, některé z nich už babičky. Pár spolupracujících bylo o pět až deset let starších, ale všechny měly děti ve věku od pěti do deseti let. V té době jsem byla ještě bezdětná, takže jsem měla úplně jiné zájmy a starosti než ony.

 

Jaká byla náplň Tvé práce v Gentiva Health Services ?

Gentiva Health Services dostává každý den přibližně čtyři až pět milionů USD. Naše oddělení mělo na starost, aby tyto platby byly přiřazeny k jednotlivým účtům pacientů. Toto byla hlavní náplň každé dopoledne. Následně jsem pracovala na různých projektech vymáhání nedoplatků, zejména od pojišťovny United Healthcare. Díky svým rozsáhlým znalostem jsem pracovala převážně na speciálních projektech v odpoledních hodinách.

 

Jak jsi trávila volný čas?

O víkendech jsme jezdili směrem na sever na pěší tůry. Je to velmi zajímavé sledovat, jak se prostředí mění, když člověk opustí Phoenix a vydá se na sever. Z kaktusů se stanou stromy, teplo zmizí a z hnědé barvy se stane zelená. Ve Phoenixu jsme rádi chodili hrát billiard a kuželky. O víkendech jsme chodili pravidelně do restaurací na večeři a já jsem samozřejmě chodila ráda nakupovat. Když jsem byla těhotná, tak jsem našla second hand obchod, ve kterém se dalo každou sobotu nakoupit dětské zboží za 0.25 USD/kus. Posledních pár týdnů před porodem jsem tam byla každou sobotu ráno a vracela se s velkým sáčkem plným oblečení. (úsměv)

 

Co Tě v Arizoně nejvíce překvapilo?

Překvapilo mě kolik ilegálních přistěhovalců v Arizoně žije. Strašně moc těchto lidí vůbec neumí anglicky, a přesto jsou schopni v této zemi žít. Na druhou stranu se domluví úplně všude španělsky. V autobuse jsou všechny zastávky hlášeny v angličtině i španělštině, a skoro ve všech institucích mají někoho, kdo mluví španělsky. Nepříjemně mě překvapilo letní počasí. Byla jsem varována, že je ve Phoenixu v létě horko, ale takové horko jsem nečekala.

 

Zvykla sis bez problémů na pouštní klima?

Během celého července 2009 byla teplota na minimálně čtyřiceti stupních. V takovém počasí se opravdu nedá venku nic dělat. Byla jsem zvyklá na teplo z Floridy, ale tady bylo teplo jiné. Lidé přirovnávají teplo v Phoenixu k suchému létu, a tvrdí, že to není tak hrozné. Tak jsem jim vždycky odpověděla, ať si zapnou troubu, strčí tam hlavu a uvidí, jak se ji dobře dýchá. Za celý rok jsem na sobě neměla ani jednou bundu. V zimě jsem si oblékla jenom svetr. Možná to zní lákavě, ale bílé Vánoce jsou mnohem krásnější.

 

Domluvila ses v USA bez problémů?

Do USA jsem odjížděla po čtyřletém studiu angličtiny na střední škole a chodila jsem na soukromé doučování. Nicméně když na mě spustili černoši svojí jižanskou řeč, tak jsem byla ze začátku úplně mimo. Samozřejmě časem se každý zlepší, pokud je donucen mluvit.

 

Jak bys popsala americkou a britskou angličtinu?

Mně osobně se britská angličtina nelíbí vůbec. Jejich přízvuk mi přijde divný. Jsem naučená na americkou angličtinu a ta britská mi zní prostě divně.

Jaká byla Tvá průměrná měsíční mzda?

V mém posledním zaměstnání byla nástupní mzda 4.500 USD hrubého měsíčně. K tomu mi ještě zaměstnavatel platil zdravotní pojištění, životní pojistku, pojistku pro krátkodobou a dlouhodobou neschopnost práce a poskytoval další výhody. Asi dvě třetiny mojí výplaty jsem použila na pokrytí nájemného, telefonu, internetu, vody, elektřiny, TV poplatků, na splátky a pojištění na auto, benzín do práce. Musím ale uznat, že jsme bydleli v pěkném, tichém a bezpečném prostředí a řídila jsem nového Jeepa. (úsměv)

 

Jak bys popsala místní kulturu a tamní obyvatele?

Překvapilo mě, kolik „jednoduchých“ lidí jsem zde potkala. Plno lidí nezná nic jiného než Arizonu, možná byli v Nevadě či v Kalifornii a to je vše. Lidé si žijí svůj pohodový život, nemají ambice, nešetří, aby mohli vyjet někam na výlet. Raději pravidelně chodí jíst do restaurací. Taky mě překvapilo kolik španělsky mluvících lidí ve Phoenixu žilo.

 

Která místa jsi v USA navštívila?

Během svého pobytu v USA, jsem navštívila několik států a měst v USA. Kalifornie je velmi krásný stát, ale je tam dost draho. Mississippi je velmi chudý stát, plno lidí bydlí v hrozných barabiznách. Části Alabamy jsou taky velmi chudé. Samozřejmě New York City je super město, hlavně na nákupy. Na ulici člověk nakoupí napodobeniny známých značek za velmi slušný peníz. Pro večerní život doporučuji New Orleans a Miami. Za návštěvu stojí Las Vegas. USA je obrovská země a je zde plno krásných míst. Někteří preferují návštěvu měst, jiní zvolí raději přírodu. Grand Canyon je úžasný, Aljaška je úchvatná, na Floridě je plno krásných pláží a skvělé rybaření.

 

Zužitkuješ pracovní zkušenosti v České republice?

 Bohužel jsem si vybrala obor, který je velmi specifický pro americké zdravotnictví. Ačkoliv jsem získala značné zkušenosti v oblasti, která je velmi žádaná v USA, tak systém v ČR funguje úplně jinak. Nic z toho, co jsem v tam pět let dělala, nemohu v Česku použít.

Jaká je v Arizoně životní úroveň?

Život v USA je jednodušší – hlavně pro mladé lidi. Není problém si pronajmout bydlení, koupit si auto na splátky, najít si práci. Ve městě jako je Phoenix, je plno pracovních příležitostí. Pokud člověk opravdu chce pracovat, tak si práci najde. Tím pádem si může dovolit pořídit slušné bydlení, lepší auto, kupovat si nové věci a celkově mít vyšší životní úroveň. Pokud bych vystudovala v ČR, pochybuji o tom, že bych si v Česku našla práci, za kterou bych dostala zaplaceno tolik jako v USA. V České republice bych nedosáhla takové životní úrovně, abych si sama pronajala třípokojový apartmán přímo na pláži, koupila si nové auto a ještě byla schopna ušetřit.

 

Líbil se Ti život v Arizoně?

Všechno má svůj rub a líc. Život ve Phoenixu měl na jednu stranu hodně výhod – pořád je co dělat, je zde tým NBA, NHL, MBL, NFL, plno koncertů, plno obchodů a skvělých restaurací. Las Vegas byl jen pár hodin cesty, na severu Arizony je v zimě sníh, a je zde spousta možností pro pěší turistiku po celé Arizoně. Po této stránce se zdál život jednoduchý a pohodlný. Na druhou stranu mi chyběla rodina a přátelé. Rodina mého manžela žije na východním pobřeží. Ze života na Floridě jsme byli zvyklí, že přijdeme do oblíbeného baru každý pátek a vidíme ty stejné známé tváře. Tady byl každý pátek někdo jiný. Bylo velmi složité najít si nové kamarády, kteří zapadali do stejné rodinné situace a měli stejné zájmy. A samozřejmě mi nevyhovovalo počasí, které bylo většinu roku slunečné a velmi teplo.

 

Zvažuješ možnost návratu do Arizony?

Možná jednou ukážeme dceři, kde se narodila a kde jsme žili. Žít tam po zbytek svého života však nechci. Možná se časem vrátíme na Floridu. Čas ukáže, co se bude dít. Jak praví jedno přísloví: "Nikdy neříkej nikdy".

 

Autor: Linda Kalašová