Proč jsi zvolila ke svému pracovnímu pobytu Aljašku?

Potřebovala jsem změnit prostředí, dostat se mezi jiné lidi. Toužila jsem po úniku ze všední reality a chtěla jsem si trochu zpestřit život. Dalším důvodem byla snaha vydělat si větší obnos peněz za relativně krátkou dobu.

 

Měla jsi o Aljašce nějaké informace?

Setkala jsem se s kamarádkou, která tam již byla a ta mi odpověděla na všechny mé otázky. Byla velice spokojená a vracela se tam znovu, což mě přesvědčilo o tom, že to zvládnu taky. Na druhou stranu jsem ale moc informací vědět nechtěla, neboť jsem se bála, že si to pak rozmyslím. (úsměv) Měla jsem strach z těžké práce a dlouhých hodin, které v ní budu muset strávit. Z toho důvodu jsem si zjišťovala spíše informace o zemi než o práci, kterou jsem jela vykonávat.

 

Jakým způsobem sis práci obstarala? 

Obrátila jsem se na agenturu GTS, která mi poskytla kontakt na kluka z Brna, který nabíral lidi pro konkrétní rybárnu, kde už několikrát byl. S ním jsem se pak osobně setkala a on mi dal informace o dané rybárně a práci, jakou tam mohu očekávat. Nejednalo se ale o nic konkrétního, protože dopředu se pozice nedomlouvají. Práce je Vám přidělena až na místě. Kluk z Brna (Radim) mi po našem setkání poslal smlouvu od zaměstnavatele z továrny. Tu jsem podepsala a dodala agentuře společně s dalšími materiály, které vyžadují. Agentuře je nutné zaplatit poplatek za zprostředkování programu práce v zahraničí. Jakmile dodáte všechny dokumenty a zaplatíte poplatek, můžete se obrátit na americkou ambasádu a domluvit si tam pohovor. Ambasáda má pro studenty vyjíždějící na J1 víza vyhrazené určité dny, ve které se musíte osobně dostavit s potřebnými doklady. Jakmile máte za sebou pohovor na ambasádě, čekáte asi tři týdny na vyjádření o vydání J1 víz a jejich doručení. Většina studentů předpokládá, že víza dostane, a proto už mají zakoupené letenky dopředu.

Pracovala jsi v rybárně? Co bylo náplní Tvé práce?

Měla jsem štěstí, protože jsem uměla dobře anglicky a můj kontakt z Brna, který jel znovu do té samé rybárny, mi domluvil práci kontrolora kvality. Na rozdíl od manuálních pracovníků na třídící lince jsem dostala bílý plášť, teploměr a blok s průpiskou. Mojí hlavní pracovní náplní bylo kontrolovat čistotu pracoviště, zda zaměstnanci dodržují principy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zda nedochází k poškození kvality ryb. Byla jsem přítomna při přijímání ryb od rybářů, kdy jsem kontrolovala, jestli je ryba čerstvá a udržovaná v požadované teplotě. Poté jsem sledovala zpracování ryb od jejich přijetí až po skladování do krabic a uvedení do oběhu. Nejdůležitější byla kontrola teploty ryby na pásu, kde se nesmí moc dlouho zdržovat, aby teplota nestoupla. Naopak v mrazáku bylo nutné ryby dostatečně zamrazit.

 

Jedná se o první zkušenost s prací v zahraničí?

Nikoliv. Předtím jsem strávila jedno léto v New Hampshire, USA, na dětském táboře jako instruktorka tenisu. A další léto na Floridě, USA, jako pomocná síla v kuchyni seafood restaurant. Vždy se jednalo o sezónní zaměstnání přes prázdniny.

 

Jak dlouho Tvůj pobyt na Aljašce trval?

Na Aljašce jsem byla celkem třikrát. Dvakrát na dobu 1 měsíce a jednou na dobu 2 měsíců. Rybárna, do které jsem jezdila, zpracovávala lososy pouze jeden měsíc. Pak bylo nutné přesunout se do jiné rybárny nebo práci ukončit.

 

Co bylo potřeba vyřídit před odjezdem na Aljašku?

Bylo nutné zkontaktovat pracovní agenturu, která zprostředkovává pracovní programy v zahraničí pro studenty. Dnes to zajišťuje třeba Student Agency nebo CCUSA. Agentuře je potřeba dodat potřebné doklady, například potvrzení o studiu, reference, dřívější pracovní zkušenosti, popřípadě absolvovat pohovor v cizím jazyce. Po zapsání do programu je třeba zaplatit účastnický poplatek.

 

Jaké byly prvotní náklady? Udělala sis jejich kalkulaci?

Je nutné zaplatit programový poplatek české agentuře. Jeho výše se odvíjí podle toho, zda jedete za prací do zahraničí poprvé nebo už opakovaně, ve kterém měsíci smlouvu uzavřete a zda si práci zajistíte sám, nebo Vám zaměstnavatele zajistí agentura. Platí, že čím dříve, tím méně peněz zaplatíte. Já jsem jela poprvé a zaměstnavatele jsem měla zajištěného, takže jsem zaplatila asi 11.000 korun. Poté je nutné zaplatit si cestu na ambasádu do Prahy. Tam zaplatit poplatek 3.000 korun. Dále je třeba zaplatit si letenku do místa práce, což v mém případě bylo 23.000 korun. A je nutné si vzít 500 USD s sebou jako kapesné. Mohou to kontrolovat na imigračním. Takže před odjezdem z ČR jsem zaplatila asi 37.000 korun českých.

Co následovalo po příjezdu na místo?

Poprvé jsem letěla značně nepřipravená. Doletěla jsem do Anchorage, Aljaška, a prakticky jsem neměla na nikoho telefon a ani jsem nevěděla, jak se dostanu do rybárny. Nicméně na letišti jsem potkala tři Čechy, kteří jeli do té samé rybárny jako já a už tam byli minulý rok. To mě zachránilo. Měli číslo na osobu přímo do rybárny. Té zavolali a domluvili odlet do rybárny za dva dny. Anchorage byla jen přestupní stanice a jakmile se shromáždilo aspoň dvacet lidí, tak se vyslalo letadlo do rybárny v Ekuku. V Anchorage jsme čekali další dva dny, než se letělo dále. Moji noví známí už na to byli zvyklí. Věděli, kde nasednout na jaký autobus a odjeli jsme se ubytovat do hostelu ve městě. Tam jsme narazili na další studenty z jiných zemí odjíždějících do dalších rybáren i té naší.

 

Kde jsi byl ubytována?

Rybárna poskytovala ubytování pro všechny pracovníky v bungalovech nebo budovách stlučených z plechu. Žádný luxus, ale na práci to bylo dostačující. Na pokoji byli ubytováni maximálně dva lidi. Mnoho lidí včetně mě mělo jednolůžkový pokoj. Sprchy a záchody byly na patře. V rybárnách pracovaly dvě třetiny chlapů, takže všechny ženy byly ubytovány na jednom patře. Na patnáct až dvacet žen vycházely tři záchody a tři sprchy. Pracovalo se na směny, a tak se skoro nikdy nestalo, že by bylo třeba na sprchy čekat.

 

Jakým způsobem ses stravovala?

Rybárna měla jídelnu, kde se stravovali všichni zaměstnanci. Jídelna se otvírala vždy na snídani, oběd a večeři. Na pracovišti pak byly ještě dopolední a odpolední svačiny, takže nouze o jídlo nikdy nebyla. Navíc jídelna fungovala formou bufetu. Bylo vždy na výběr z několika druhů jídel a každý si mohl vzít, co hrdlo ráčí.

 

Jakou jsi měla pracovní dobu?

Pracovní doba byla odvislá od množství ryb. V plném provozu jsem pracovala 16 hodin denně. Takto se ale většinou pracuje maximálně dva týdny. Pak dojde opět ke zvolnění. Většina studentů má zájem o co největší množství hodin, protože jsou placeni od hodiny a přesčasy jsou za 1,5 násobek platu.

Jak jsi trávila volný čas?

Veškerý volný čas jsem prospala, abych byla připravená na práci. Když bylo málo ryb, tak jsme sledovali seriály na počítači nebo hráli ping pong.

 

Co Tě na Aljašce nejvíce překvapilo?

Rozlehlost. Je tam tolik nedotčené přírody a celkově míst, kde nikdo nežije. Je to dáno obrovským územím a malou hustotou obyvatelstva. Můžete odjet pár kilometrů od města a dostat se do míst, kde nikoho nepotkáte a nikdo Vás nenajde. Myslím, že je to ideální místo pro přepracované manažery, kteří potřebují vypnout. Na některých místech není ani telefonní signál. Jste úplně sami a nezastižitelní. Totální relax!

 

Zdokonalila ses na Aljašce v angličtině?

Angličtinu jsem uměla velice dobře už před odjezdem. Navíc Aljaška není to pravé místo na zlepšení jazykových znalostí. Většina lidí tam jsou studenti ze střední a východní Evropy a s Američany moc do styku nepřijdete. Je to spíše o vydělání peněz než naučení se jazyka.

 

Jaká byla Tvá průměrná měsíční mzda?

Vydělávala jsem 3.500 USD za měsíc. Měla jsem hrazené ubytování i stravu, takže žádné měsíční výdaje. Pokud vyjedete na dva až tři měsíce, tak se to vždy vyplatí. V České republice dostanu hrubého 22.000 korun, zatímco na Aljašce 63.000 korun.

 

Jak bys popsala místní kulturu a tamní obyvatele?

Lidé jsou velice přívětiví a ochotní. Nevidíte tam žádnou závist, že sousedí mají to či ono. Nedbají moc na svůj zevnějšek. Ženu na jehlách byste kromě města nepotkali. Na druhou stranu mají dost přísné zákony, které opravdu tvrdě vymáhají. Platí zákaz pití alkoholu na veřejnosti. Pokud Vás přistihnou, jdete okamžitě do vazby a dostanete vysokou pokutu. Policejní auto je neustále na obhlídce a provádí kontrolu. U každého baru je večer policie a kontroluje dění uvnitř. Platí zákaz vynášení alkoholu z baru ven. Pokud si zakoupíte pivo uvnitř a dojdete si s ním ven na čerstvý vzduch, okamžitě Vám hrozí pokuta. Mně se to taky stalo a vůbec jsem nechápala, co se děje. (úsměv)

 

Měla jsi příležitost navštívit některá zajímavá místa?

Bohužel jsem nikde nevycestovala. Jela jsem tam hlavně vydělat peníze. Na Aljašce jsem už necestovala. Projela jsem si pár států, kde jsem navštívila své přátele, ale nejela jsem na žádné turistické atrakce. Prohlédla jsem si New York a Washington D.C., na pláž jsem se jela odreagovat na Floridu do Panama City a do Alabamy, Mobile, jsem si jela prohlédnout bitevní loď.

Byla pro Tebe práce na Aljašce přínosná?

Jednoznačně pro mě byla přínosem. Sáhla jsem si na dno svých sil, především první rok práce, kdy jsem ještě nevěděla co a jak, a podcenila jsem tamější počasí. Vzala jsem si málo teplé oblečení a v místě, kde jsem pracovala, se nedalo nic koupit, takže jsem hrozně mrzla. (úsměv) Poznala jsem ale obrovskou spoustu nových lidí, přátel a zážitky, které bych tady nikdy nezískala. Svého rozhodnutí odjet na Aljašku rozhodně nikdy litovat nebudu a vždycky budu ráda, že jsem odcestovala právě tam.

 

Líbil se Ti život na Aljašce?

Moc se mi líbil. Lidi tam byli otevřeni a přátelští. Nikdo se tam nezajímá o to, co si o něm myslí druzí. Je úplně běžné jít do obchodu nebo hospody v gumácích z práce. Hustota obyvatelstva je daleko nižší, takže v malých městech se lidé znají a zdraví se. Když projíždějí v autech, snaží se jeden druhému pomáhat. Je tam krásná příroda. Můžete se kdykoliv odreagovat turistikou nebo projížďkou za velrybami. Na druhou stranu je tam mimo rybářského průmyslu daleko méně pracovních příležitostí. Zboží i služby jsou tam dražší než ve zbytku USA.

 

Plánuješ se na Aljašku vrátit?

Ráda bych, ale již nemám status studenta. Navíc mám zaměstnání a na celý měsíc v kuse bych dovolenou nedostala. Navíc po zaplacení všech poplatků se již moc nevyplatí pracovat pouze jeden měsíc. Pokryjete náklady, ale moc si nevyděláte. Kdybych neměla trvalé zaměstnání v Česku, ihned bych na Aljašku vyrazila znovu. (úsměv)

 

Autor: Linda Kalašová