Proč jste se rozhodla pro práci v zahraničí?

Chtěla jsem odcestovat do zahraničí hlavně kvůli zdokonalení se v angličtině, získat zkušenosti a vidět zajímavá místa. Brala jsem to jako životní změnu z každodenního stereotypu.

Hledala jste konkrétní práci nebo šlo jen o náhodu?

Hledala jsem práci v kavárnách, hotelích nebo prodejnách. Vyřadila jsem práci plavčíka, která není až tak pestrá. Každodenní sezení na pláži a velká míra zodpovědnosti mi toho příliš neříkala. Kamarádky měly zkušenosti s prací v hotelu z pobytu na Aljašce, a tak jsme hledaly podobnou práci.

 

Podle čeho jste vybírala cílovou zemi a kam jste nakonec odjela?

Cílovou zemí byly Spojené státy americké. Chtěla jsem se dostat přes oceán, ale protože jsme nesehnaly práci v Americe, agentura nám nabídla práci v Kanadě – v hotelu jako pokojská. Nabídku jsme přijaly. Odcestovala jsem okolo 10. června 2010 a vrátila jsem se 01. října 2010.

 

Při hledání práce v zahraničí jste se obrátila na agenturu?

Obrátila jsem se na agenturu, protože takovou cestu jsem nechtěla plánovat sama bez předchozích zkušeností. Nevěděla jsem, co vše je potřeba zařídit, a jak celý proces probíhá.

Popište nám spolupráci s agenturou, která Vám práci obstarala. Co bylo potřeba zařídit před odjezdem?

Obrátila jsem se na agenturu Czech-us, která měla zařídit práci v USA. Nabídek nebylo moc, a protože jsme byly čtyři slečny, zaměstnavatelé si nás nevybrali. Nakonec nám agentura nabídla práci pokojské v Kanadě – v městečku Jasperu, což je národní park. Před odjezdem bylo potřeba zajistit spoustu papírování, projít pohovorem se zaměstnavatelem (po telefonu), zařídit pojištění, zarezervovat letenky, zjistit trasu letů a dalších spojů. Dále jsme musely vyplnit spoustu dotazníků, zajistit hostely na přespání, zjistit dopravu ve Vancouveru – kde jsme přespávaly – a v neposlední řadě zajistit kanadské dolary – ty jsme musely v bance objednávat, protože nejsou příliš používané.

 

Neměla zařídit většinu záležitostí agentura, na kterou jste se obrátila?

Agentura měla zařídit spoustu věcí, ale jejich systematičnost práce byla na velmi špatné úrovni. Kolegové nevěděli, které dokumenty jsme již zaslaly. Nevěděly spoustu informací, vše jsme musely zařizovat samostatně. Pracovníci z agentury si nás navzájem předávali, a proto koloval velký zmatek i přes vysoký poplatek, který jsme agentuře dopředu uhradily.

Jaké byly Vaše prvotní náklady?

Přesné částky si úplně nepamatuji, ale vstupní poplatek byl okolo 3.000 Kč za registraci v agentuře. Dále jsme platily poplatek za sehnání zaměstnavatele, poplatek za víza, pojištění, letenku a kapesné na prvních čtrnáct dní pobytu (jídlo, hostely, doprava a další). Nevyhnuly jsme se zaplacení hostelu předem a platily jsme také jízdenky z Vancouveru do Jasperu a další dopravu. Celková částka činila okolo 55.000 Kč.

 

Co následovalo po příjezdu na místo?

Po příjezdu do Vancouveru, kde jsme přespávaly, následovalo vyřízení social card a bankovního účtu. Přespání na hostelu, a pak dvanácti hodinová cesta na místo určení. Po příjezdu na místo pobytu jsme si vyzvedly klíče a šly na pokoje. Zjistily jsme, že budeme rozděleny do dvou pokojů. Já jsem sdílela pokoj s britskou slečnou (i přesto, že jsme měly mít zajištěný společný pokoj) a druhý den jsme se dostavily na HR (human recource), kde jsme se dozvěděly informace ohledně práce. Zjistily jsme, že vše je úplně jinak, než bylo původně domluveno s agenturou. Nástup do práce měl být hned druhý den po našem příjezdu, ale v kanceláři HR nám oznámili, že začneme pracovat až za čtrnáct dní, což byla dlouhá doba. Platové podmínky byly také rozdílné. Odečetli nám téměř celou první výplatu za nejrůznější poplatky. Směny jsme měly zkrácené. Naopak jsme měly spoustu volného času. Musely jsme naléhat na více pracovních hodin. Zaměstnavatel upřednostňoval pracovníky mexického a filipínského původu, protože jejich pracovní síla byla levnější.

 

Kde jste byla ubytovaná?

Ubytovány jsme byly ve starších domcích pro zaměstnance se společnou kuchyní a sociálním zařízením. Bylo tam asi osm menších pokojů. Jejich vybavenost a celkový stav (elektřina, topení a další) byl ve strašném stavu.

 

Jak jste se stravovala?

Většinou jsme dělaly společné nákupy. Měly jsme menší slevu na potraviny v obchůdku, kde jsme pracovaly. Vařily jsme si společné obědy popřípadě večeře, takže po této stránce jsme ušetřily. Pokud chtěla některá z nás něco navíc, platila si to zvlášť. Jaké byly naše celkové výdaje za základní jídlo si již přesně nepamatuji, ale denně jsme utratily zhruba 10 až 15 dolarů na osobu (snídaně, svačiny, oběd, večeře). Útrata za sladkosti a alkohol (pivo) představovala další položku. Jasper bylo turistické místo, a tak zde byly veškeré potraviny velmi drahé včetně alkoholu. Snažily jsme se šetřit a za nadstandardní potraviny nebo pití neutrácet.

 

Pracovala jste v hotelu a později jste si našla práci v obchodě s potravinami. Co to obnášelo a která z činností pro Vás byla příjemnější?

Práce v hotelu byla velkou zkušeností, ale spíš z té negativní stránky. Setkaly jsme se zde se skupinou mexických a filipínských obyvatel, kteří nás při práci šikanovali a utiskovali. Tím, že národy byly hodně rozdílné, jsme jejich chování nechápaly. Vedoucí hotelu upřednostňovali jejich práci a tuto situaci neřešili. My jsme dělaly práci náročnější. Kvůli nízkému platu a málo pracovních hodin jsme byly nuceny najít si práci druhou na několik hodin denně. Našly jsme si práci v obchodě s potravinami, kde bylo chování lidí a jejich přístup nesrovnatelný. Po čtrnácti dnech jsme zjistily, že na obě práce nestačíme – bylo to fyzicky náročné – z hotelu jsme odešly.

Musela jste řešit nějakou nestandardní situaci?

V Jasperu se stala během doby našeho pobytu nehoda. Vybuchl zaměstnanecký dům. Bydlela v něm naše kamarádka, která pracovala na farmě u koní. To vše se stalo kvůli stavu domu, který nikdo neopravoval (elektřina, topení a kotel by v šíleném stavu). Z domu zůstal jen popel a trosky a naše kamarádka si zachránila život sama z hořících trosek. Nikdo ze společnosti nebyl schopný zavolat rodičům a přesně vysvětlit, co se stalo. My jsme řešili celou situaci s rodiči, kteří na tom byli psychicky opravdu špatně a nemohli ze dne na den odcestovat do Kanady. Slečna, které se nehoda přihodila, měla rozdrcený prst na ruce, který jí zázrakem úspěšně operovali. Také měla rozdrcený kotník, koleno, zlomené obratle a spoustu pohmožděnin. Téměř dva roky se z toho léčila, učila se opět chodit a vlastně se jakoby znovu narodila. Zaměstnavatele hotelu příliš nechtěli situaci řešit. Naopak se vše snažili ututlat a informace skrýt. To se jim nepodařilo. Dokonce ohledně toho vyšel článek v místních novinách.

 

Jaký byl Váš denní harmonogram?

Záleželo na směnách. V obchodě jsme pracovaly osm hodin denně a dva dny jsme měly volno. Měly jsme půlhodinovou obědovou přestávku a patnáct minut na svačinu. Během práce bylo možné kdykoliv odběhnout nebo si jít uvařit kávu, čaj či si odskočit na toaletu, pokud nebylo v obchodě příliš na pilno. Denní harmonogram byl prostý: ráno snídaně, práce, oběd, svačina a večer jsme šly většinou do prádelny nebo jsme vyřizovaly e-maily s rodinou a podobné resty. Pokud jsme měly odpolední směnu, myslím od dvanácti hodin, tyto činnosti jsme dělaly ráno. Později jsme pracovaly až 44 hodin týdně.

 

Jak jste trávila volný čas?

Volný čas jsme se snažily trávit výlety. Příroda byla nádherná – jako v pohádce. Bylo úžasné navštívit jezera, hory, nebo řeku Athabascu. Zvířata jako losy a soby se procházeli po ulicích. V lese mohl člověk potkat i velká stáda, takže jsme musely být opatrné. Nebylo nic výjimečného na tom, že člověk potkal v lese medvěda nebo jelena. Každý zde měl z těchto zvířat respekt a musel být stále v pozoru.

 

Doporučila byste čtenářům nějaká zajímavá místa?

Určitě bych doporučila navštívit ledovec Glacier nebo místní jezera, kterých je tady spousta. V létě se v nich můžete bez obav koupat. Zajímavostí jezer je, že uprostřed mají nižší hladinu vody, a když doplavete doprostřed, vypadá to, že stojíte na vodě. (úsměv) Krásné je údolí pěti jezer – Maligna Lake (zde jsme viděly medvědy), výlet na Tram (hora, kde je možný výšlap pěšky, popřípadě vyjetí lanovkou), Vancouver (menší přístavní městečko, kde máte možnost navštívit nádherný aquapark), Toronto (město bank a vysokých budov, kde jsme navštívily věž se skleněnou podlahou Canadian National Tower, a kde je obrovský výhled), Niagarské vodopády a projížďka na lodi přímo k nim. Krásný byl také Montreal – starší historické město, které se nachází ve francouzské části.

 

Jak jste se po zemi dopravovala?

Přímo v Jasperu pouze pěšky. Byla to malá vesnice s jednou hlavní ulicí. Pokud jsme vyrazily mimo město na výlet, tak jsme si půjčily auto, což nebylo příliš výhodné. Poplatky byly dost vysoké, takže to šlo jen výjimečně. Ale lidé, které jsme potkaly, byli velmi ochotní a občas nám auto půjčili nebo nás vzali na výlet. Bylo možné cestovat rovněž vlakem nebo Greyhound (autobus do vzdálenějších míst). Doprava byla dražší záležitostí. Velmi oblíbené bylo kolo, které si zde můžete bez problémů zapůjčit.

 

Jak jste se v zemi dorozumívala?

Využívaly jsme angličtinu. Komunikace s místními lidmi nám dala hodně zkušeností a zlepšila konverzaci.

Jak na Vás působila mentalita místních lidí?

Místní lidé byli ochotní, rádi si povídali, zajímali se o náš původ, byli zdvořilí a velice usměvaví. Lidé na ulicích se všichni zdravili, i když byli cizí. Rádi pomohli a povídali si i při obyčejném nákupu.

 

Setkala jste se během svého pobytu i s jinými národy?

Setkala jsem se s skupinou Mexičanů a Filipínců. Tyto národy byly velmi odlišné jak ve způsobu života, tak i v komunikaci, zvycích, stylu života a celkovém chování. Mexičané jsou velmi temperamentní, přesně jako je známe z filmů a seriálů. Jsou zvyklí, že oni velí a žena poslouchá, stará se o děti. V Kanadě pracovali většinou mexičtí muži, kteří posílali peníze svým ženám do Mexika, které doma pečovaly o rodinný krb. Jejich způsob života byl velmi divoký. Většinou měli v Kanadě jinou ženu, pravidelně navštěvovali bary a diskotéky. Na druhou stranu chodili také pravidelně do kostela, kde se vyzpovídali ze svých hříchů. Jejich chování je v porovnání s naším národem velmi rozdílné. Mexičané projevovali své city divokým způsobem. Všem říkali, jak je mají rádi, každý týden milovali jinou ženu a dokázali projevovat city velmi silně pláčem i gesty. Styl projevu byl tak silný, až si člověk připadal jako při natáčení seriálu.

 

Jak na Vás působili Filipínci?

Filipínci byl národ mentálně zaostalejší. Byli to lidé, kteří vyrůstali zřejmě v lese a byli rádi za jídlo a střechu nad hlavou. Komunikace s nimi byla velmi těžká. Byli uzavření do sebe a nebyli přátelští. Vše chtěli jen pro sebe, a když nechtěli, dělali, že nerozumí anglicky. Když jsme pracovaly v hotelu, měli u sebe klíče od pokojů a nechtěli nám otevřít místnost kvůli možnému spropitnému, které nechávali hosté pro zaměstnance. Vždy se snažili vše posbírat a dávali nám horší a náročnější práci. Člověk nesměl ukázat, že je slabší a nechat si vše líbit, musel mít tvrdé lokty. Velice rádi také donášeli (žalovali), takže jsme musely být stále v pozoru. Zajímavé bylo také chování při svačinách nebo obědu, kdy neznali žádné způsoby stolování nebo slušného chování. Chovali se trošku jako zvířátka, kdy při svačině po sobě házeli jídlo, prskali, strkali do sebe navzájem a chovali se velmi nevhodně. Pro nás to byl obrovský zážitek z jejich jiného světa.

 

Čemu je třeba se v této zemi vyvarovat?

V pracovní sféře by si měl dát člověk pozor na národy, o kterých jsem mluvila výše. Nesmíte ukázat, že se jich bojíte a nechat si všechno líbit. V případě problémů jděte přímo za vedením a nenechávejte si nic pro sebe.

 

Popište nám svůj největší zážitek z Kanady.

Největším zážitkem pro mě byla nehoda na farmě, která se stala kamarádce. Byla to obrovská zkušenost o tom, jak cenný je lidský život. Dalším nezapomenutelným zážitkem pro mě bylo vidět medvěda Grizzlyho a jeho dvě mláďata u řeky v národním parku, kam jsme jely na výlet. Průvodce nám říkal, že medvěda zde lze spatřit pouze výjimečně, protože jsou rušeni hlukem z lodí. Podle něj se zde medvěd neukázal již sedm let. Když jsme medvědy viděly, byl to pro nás nepopsatelně krásný zážitek.

Dokázala byste si představit život v Kanadě natrvalo?

Život v Kanadě si dokážu představit, protože mi způsob jejich života opravdu vyhovuje. Lidé jsou přátelští, milí, usměvaví a velmi ochotní. Styl jejich života je jiný a po mém návratu do České republiky jsem se chtěla vrátit okamžitě zpět do Kanady. Bohužel škola a povinnosti mi to nedovolily. Když jsem se vracela domů, říkala jsem si, proč se vlastně vracím, když nechci. Zvykla jsem si na kanadský životní styl velmi rychle a vím, že bych v budoucnu chtěla navštívit další místa jako jsou Aljaška, USA a Nový Zéland. V tuto chvíli jsem však vázána povinnostmi ke škole.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Jana Urbanová