Jak vznikl vůbec nápad jet do Tanzánie? Kdy a jak dlouho jsi tam byl?

Afrika je kontinent, který mě přitahuje svoji tajuplností, krásou, nástrahami a nepředvídatelností. Vždy jsem chtěl nahlídnout do těch nejvzdálenějších koutů, které ještě nejsou tolik zkomercionalizovány a poznamenány vlivem expanze cestovního ruchu a které jsou tak přitažlivé. V létě 2011 jsem tedy využil možnosti účastnit se dobrovolnictví v Tanzáni, daleko na jihozápadě země u Zambijských hranic. Na pláni Usangu jsem strávil jeden měsíc, zbylých 14 dní jsem s kamarádem cestoval takřka po celé zemi a Zanzibaru.

 

Jaká povolení a očkování sis před odjezdem musel zřídit?

Důležité bylo očkování proti zákeřné chorobě žluté zimnici - bez tohoto očkování Vás ani nemusí do země pustit. Další očkování proti hepatitidě, tyfu či meningokoku, jsem měl ve svém těle naindikováno již z indické mise v předešlém roce. Co se vstupu do země týče, každý návštěvník musí mít víza, jenž je možné opatřit po přistání přímo letišti.

 

Jak vypadal tvůj běžný pracovní den?

Život na dvorku milosrdných sester není procházka růžovým sadem, takže budíček kolem 6 hodiny byl na běžném pořádku dne. Snídaně připravená sirotky chutnala skvěle "když má člověk hlad, tak si nevybírá". Od ranních hodin až do pozdního odpoledne jsem s mojí norskou přítelkyní trávil na základních a středních školách. Věnovali jsme se výzkumu v oblasti edukace v rurální oblasti Tanzánie. Nezbytná byla komunikace se studenty, kantory, řediteli a dalšími pracovníky škol. Rovněž jsme navštěvovali jednotlivé bloky výuky, ze kterých jsme si odnášeli cenné poznatky, které nám pomáhaly vyhodnocovat a hlouběji se zamýšlet nad celým systémem a fungováním tamního školství. Po zkušenostech z Himalájského Ladakhu (sev.Indie), jsme se neostýchali i odučit několik hodin zeměpisu na středních školách. Tímto jsme chtěli zjistit, jak budou studenti reagovat na poněkud odlišné metody západního stylu vzdělávání.

 

Odpoledne či večery jsme trávili společenskými aktivitami se sirotky, popřípadě dlouhými debatami s africkými obyvateli ohledně naší mise v Tanzánii, životě v Evropě a mnoha dalšími tématy.

 

Jak náročné je provádět výzkum v těchto oblastech? Jsou lidé např. komunikativní, nejsou třeba agresivní či neochotní se bavit?

Afričané jsou velmi přátelští, usměvaví a mírumilovní lidé, jenž navzdory všem problémům, které je zúžují, neprojevují známky agrese či zlého chování, alespoň ne na venkově. Jejich otevřenost, komunikativnost i zvědavost, nám napomohla po všech stránkách prováděného výzkumu.

 

Co považuješ za největší úspěch ve výsledcích výzkumu?

Hlavní uspěch je pozitivní reakce kantorů i studentů na navázání spolupráce s českou neziskovou organizací. Pro Afričany je vzdělání takřka klíčové, tzn. záměr vysílat učitele a odborníky z České republiky do tamních škol pozvednout úroveň edukace je jedním z cílů.

 

Co jsi dělal ve dnech volna? Kolik volna jsi měl?

Dny volna pro nás byly víkendy, které jsme trávili poměrně různorodě. Krátké jednodenní výlety do okolí nás zavedly do zajímavých oblastí pláně Usangu. Navštěvovali jsme místní rodiny, povídali si o jejich příbězích a naslouchali přáním a nářkům všudypřítomným dětem. Užili jsme si oslav Masajského kmene, tak stejně jako návštěvu národního parku Ruaha ve střední části země, kde jsme během dvou dnů měli možnost spatřit exotické zástupce fauny a flóry, jenž v evropských podmínkách nejsou běžné.

 

Která místa v Tanzánii jsi navštívil? Kde se Ti líbilo nejvíce?

Po přistání v Dar es Salaamu jsme se přesunuli do regionu Mbeya na jihozápadě země poblíž hranic se Zambií a Malawi, kde jsme strávili měsíc dobrovolnickými pracemi. Po této náročné misi jsme si jeli odpočinout na čtyři dny na ostrov Zanzibar, který je velice exotický a zajímavý, avšak na můj vkus až příliš komerční. Proto jsme se vydali na 14-denní putování po Tanzánii. Vagonem třetí třídy jsme se vydali z největšího města na východě země až k Vikroriínu jezeru (druhému největšímu jezeru světa). Odtud jsme se přesunuli po pěti dnech do oblasti kolem měst Arushi a Moshi pod samé úpatí střechy Afriky Kilimanjára, kde jsme podnikli několik pěkných treků. Přes pohoří Usambara jsme se vrátili do cíle naší cesty v Dar es Salaamu.

 

Jaký je z Tvého pohledu rozdíl mezi pevninou a ostrovem Zanzibar, který k Tanzánii patří?

Ostrov Zanzibar je hojně navštěvovaný zahraničními turisty z celého světa, tzn. tamní obyvatelé převážně muslimského původu jsou zvyklí setkávat se, komunikovat a "obkoukávat" evropské návyky. Naopak obyvatelstvo pevninské Tanzánie žije stále typickým africkým způsobem. Na venkově jsou lidé nedotčení západním světem a jejich životy jsou velmi prosté, protkané mnohými problémy jako např. choroby, hladomor, nedostatek pitné vody či omezený přístup ke vzdělání a službám.

 

Máš nějakou nezapomenutelnou negativní či pozitivní zkušenost? 

110 žáků namačkaných v rozvyklaných dřevěných lavicích páté třídy základní školy ve vesnici Mahango byla nejspíše negativní zkušenost, avšak v Africe naprosto normální. Vlastně to byl pro mne velký zážitek. Takovýchto příběhů a zkušeností bych mohl vyjmenovat nejspíš desítky.

 

Naučil ses během pobytu nějaké místní tradice, zvyky, svahilštinu,...?

Pochytil jsem pár slůvek a lehkých vět ve svahilštině, např.: Habari Mzungu? Znamená: Jak se vede bělochu či Evropane? Úsměvné je např.: Pole na kazi nebo Pole na Safari; v doslovném překladu: Promiň že pracuješ; promiň že cestuješ. Když si budete chtít okořenit nějaký z místních pokrmů, nesmíte opomenout - Pili pili manga (černý pepř).

 

Jaký přínos pro tebe měla tato práce osobně a např. pro budoucí zaměstnavatele? 

Myslím si, že každý z nás by měl na vlastní oči vidět život v nejchudších oblastech světa. Zjistíte, jaké malichernosti my "bohatí" evropané řešíme ve svém denodenním životě. Dobrovolnictví je velice cenná zkušenost, jenž se pozitivně odrazí v osobním i profesním životě.

 

Jakému typu cestovatele bys obdobný výlet doporučil?

Nejspíš batůžkář dobrodruh.

 

Děkujeme Martinovi za rozhovor a fotografie

Autor: Simona Zábržová