Jak dlouho předem jste si koupili letenku? Bylo potřeba nějaké vízum?

Letenky jsme kupovali v půli srpna loňského roku. Už dřív jsem viděla dokument o tomto turisty téměř neobjeveném ostrůvku, a zamilovala jsem si ho. Letenky ale byly poměrně drahé (v porovnání s ostatními exotickými destinacemi), a právě v srpnu jsme narazili na akci, kde letenka Paříž-Pointe á Pitre (Guadeloupe), zpět Pointe á Pitre- Forte de France (Martinik)- Paříž, stála 12.500,- Kč (skoro poloviční cena, než bývá obvyklé). Přímý let z Paříže trvá něco málo přes osm hodin. Vízum na Guadeloupe není, je to zámořský departement Francie spolu s jeho známějším karibským bratrem Martinkem, a jihoamerickou Francouzskou Guyanou.

 

Kde jste čerpali informace o tomto méně turisticky známém kraji?

S informacemi o Guadeloupe to nebylo zrovna nejjednodušší, není to zrovna masově navštěvovaná destinace, čemuž odpovídají i informace o ní. Měli jsme turistického průvodce od Lonely planet po karibských ostrovech, a pár stránek o Guadeloupe jsme tu našli. Na internetu jsem pročetla několik webů, ale informace, které jsem našla se většinou opakovaly. Zkrátka jsme vyrazili s tím málem, co jsme se o Guadeloupe dočetli.

 

Jaké byly první dojmy?

Jako každý rok, když člověk vystoupí počátkem února v exotickém ráji - je tu moc horko! Protože jsme přistáli až večer a byla tma, tak jsme samozřejmě nic neviděli, ale ráno po probuzení a vyhlédnutí z okna naší vily, jsme věděli, že jsme udělali dobře. Bílý písek, hučící oceán, a kokosové palmy, a nikde nikdo, ano to je Karibik. Celkový dojem z ostrova se ucelil až cestováním po něm. Navštívili jsme spoustu krásných míst, nádherné písčité pláže, karneval ve stylu Rio de Janeiro, všude přítomný prales (hlavně na ostrově Basse Terre), botanickou zahradu s procházkou po lanových mostech v korunách stromů, a taky sopku La Soufriére, která je nejvyšším bodem Guadeloupe a vlastně celých karibských ostrovů. V Karibiku jsem byla už jednou, ale Guadeloupe není typický karibský ostrov, který člověk zná z prospektů cestovních kanceláří. Turisti tady v porovnání třeba se 600 km vzdálenou Dominikánskou tolik nejsou. A právě v tom je jeho kouzlo. Nejde nepropadnout jeho „zelené“ oslňující kráse.

 

Jak se po ostrově dopravovali? Měli jste s místní dopravou nějaké komplikace?

Systém veřejné dopravy po ostrově je dobře propojený. Člověk se dostane téměř všude, jen musí počítat s tím, že jízdní řády jsou výsadou naší, tady jsme je hledali, tak jako v jiných exotických krajinách zbytečně. My jsme využili jak místní autobusy, tak také pronájem auta. Jezdili jsme z městečka Saint Francoise do asi půl hodinky autobusem vzdálené vesničky Sainte Anne na jednu z nejkrásnějších pláží ostrova a lístek stál asi 2 eura, do hodiny vzdáleného hlavního města Pointe á Pitre, stál 3,40 (oficiálně je hlavním městěm Basse Terre ale prakticky to tak není). Na pár dní jsme si pronajali auto, protože nás bylo šest, tak jsme volili jedno větší, jeden den pronájmu vyšel na 90 euro, jinak menší auta byla dostupná zhruba za 40 – 50 euro na den.

 

Měli jste problém najít ubytování? Jaké ubytování se vám podařilo sehnat?

Problém s ubytováním nebyl, ale jak jsem se už zmiňovala, bylo nás šest, takže jsme měli pár požadavků jako tři pokoje, minimálně dvě koupelny a wc, vzdálenost od pláže, bazén, a samozřejmě taky přijatelnou cenu. Nakonec se nám podařilo spojit vše, co jsme chtěli a rezidence Crystal beach byla za 2.100 euro na 14 dnů. Cena na osobu vycházela asi na devět tisíc korun. Apartmán byl vybavený vším, co člověk potřeboval, takže cena byla odpovídající. Ceny ubytování v hostelech bohužel neznám, ostrov respektive ostrovy jsou tak malé, že z jakéhokoliv místa se stihnete vrátit domů, takže jsme po cenách hostelů a hotelů dále nepátrali.

Ubytování - Guadaloupe

 

Kde se vám líbilo nejvíce? Které místo naopak nestálo za návštěvu?

Celý ostrov je kouzelný! Ale pár opravdu hezkých míst určitě stojí za návštěvu jako sopka La Soufriére. Podle turistického průvodce se jedná o poklidnou procházku, ale to je docela vzdálené pravdě. Po asi dvacetiminutovém stoupání po kamenných schodech pralesem se dostanete k náhorní plošině, odkud už začíná samotná cesta na vrchol (asi dvě hodiny). Místy je stoupání opravdu velice strmé, kameny jsou vlhké, občas cesta připomíná terén pro kamzíky. Na toto bohužel průvodce od Libely planet neupozornil, což je velká škoda. Cestou jsme potkali rodiny s malými dětmi, které v žádném případě nemůžou náročný výšlap před vrcholem zvládnout, jiní blázni výšlap pojali jako procházku rajskou zahradou v žabkách nebo balerínách, opět chyba.

 

Jak už tady zaznělo, informací a diskuzí o Guadeloupe je na českých webech málo, možná je situace stejná i na zahraničních, proto spousta lidí třeba o cestě na Soufriére, tak jako my, skoro nic nevěděla. Za návštěvu určitě stojí park Mamelles, je to botanická zahrádka s několika zvířátky, a tak trochu adrenalinovou procházku po lanových mostech v korunách stromů. Nemám zrovna odhad, ale klidně se člověk mohl pohybovat 25 metrů nad zemí. Nejvýchodnější výběžek ostrova Grande Terre Pointe des Chateaux nabízí kouzelný pohled z kopce, tak jako nejzápadnější výběžek Pointe de la Grande Vigie, kde je možné vidět za jasného počasí asi 60 km vzdálený ostrov Antiguu a taky Monserat.

 

Určitě si nenechte ujít návštěvu továrny na výrobu rumu Domaine de Severine, rum se tady dá ochutnat, pokud nedojdete po zavírací době, jako bohužel my. Okolí továrny ale určitě stojí za to si prohlédnout, je to nádherná zahrada, se spoustou květin, stromů, po zahradě jsou taky rozmístěny vyřazené stroje, a je tu funkční mlýnské kolo. Ještě bych se měla zmínit o plážích, za jednu z nejkrásnějších na ostrově je považována Caravelle ve vesničce Sainte Anne, a pak na ostrově Basse Terre v oblasti Deshaies Grand Anse.

 

Podle fotek jsme navštívili i karneval. O jaký se jednalo a jakou měl atmosféru?

Karneval, který zrovna probíhal byl v duchu slavného Ria, z řeči místních jsme pochopili, že Guadeloupe slaví podobně jako Brazilie, a prý je jejich karneval největší v celém Karibiku, ale brali jsme to trošku s rezervou, každá země má to svoje nej! Karneval byl ale úžasný, večer kolem sedmé hodiny jsme dorazili na náměstí, které už bylo k prasknutí naplněné lidmi, ani jsme se nemohli protlačit. Všechno to začalo až v devět večer. Kostýmy byly originální, barevné, překrásné, určitě si s nimi museli dát spoustu práce. Nejlepší vystoupení měla škola místní samby, skupina afrických žen, a bubeníci. Ti byli nejúžasnější, dodneška při vzpomínce na ně mě buší srdce.

Karneval

 

Co říkáte na místní stravu? Které jídlo jste ochutnali poprvé v životě? Kolik stál běžný oběd?

Nejtypičtější místní jídlo Colombo jsme ochutnali. Bylo to dušené kuře, zřejmě v kari nebo kurkumě s fazolkami a rýži. Bylo výborné. Jeden oběd včetně předkrmu a dezertu na pláži stál asi 12 euro. Protože Guadeloupe je kousek Francie přenesená do Karibiku, samozřejmě nesmí chybět francouzské palačinky, jedna stála asi 3 eura. Jinak nějaké drobné občerstvení jako bagety, sendviče, a podobně vyšli asi na 4-5 euro.

 

Jsou s cestováním na vlastní pěst po Guadaloupe spojena nějaká rizika?

Nám se při cestování ostrovem nic nepřihodilo. Nemyslím si, že cestováním na vlastní pěst se člověk vystavuje tady na ostrovech nějakému riziku. Je to opravdu Francie, jen trošku jiná, než na kterou jsme zvyklý.

 

Komu byste tuto dovolenou doporučila?

Určitě někomu, kdo nehledá jen azyl a servis pětihvězdičkových resortů, ale tomu, kdo touží objevovat krásy jednoho malého karibského ostrůvku tvaru motýla, určitě ho nezklame a zamiluje si ho, tak jako my. Ve skutečnosti byl mnohem krásnější, než jaký jsem ho znala z dokumentů v televizi.

 

Kam se chystáte příště?

Těžká otázka, když jsme byli v roce 2011 na Mauritiu, připíjeli jsme na Keňu, loni v Keni jsme připíjeli na Bali, ale jak je z rozhovoru zřejmé, skončili jsme na Guadeloupe, čehož vůbec nelitujeme. A letos jsme si výborným karibským punčem zapomněli připít na další destinaci našich snů. Takže to ponecháme náhodě. Já bych ale byla pro Namibii, Afrika má pro mě zvláštní kouzlo, je dojemná, tajemná, politování hodná a přesto nesmírně bohatá, je barevná a černobílá zároveň, zkrátka plná kontrastů.

 

 

Autor: Simona Zábržová

Autor fotografií: Hana Macháčková