Na úvod nám Zuzka popsala severní Irák takto:

Neumím vysvětlit, proč mě Blízký východ tak přitahuje. Nepopsatelné kouzlo orientu, starobylé památky, nádherná architektura, zvláštní hornatá krajina. V médiích, zejména těch komerčních, slyšíme pouze negativní zprávy, ale na cestách se setkávám s obyčejnými lidmi, kteří vždy pomůžou, poradí, jsou vstřícní, přátelští a mají krásnou vlastnost – pokoru k životu. Na jejich život se nelze dívat očima Evropana, musíme ho akceptovat. Život zde je prostě jiný. Není Irák jako Irák, toto je irácký Kurdistán. Je to zcela jiný Irák, než který známe z televize. Je bezpečný, bohatý, velmi vzdálený tomu arabskému. Měla jsem možnost navštívit tuto zemi, tak jsem ji využila.


Pro běžného Čecha se zdá být dovolená v Iráku prozatím neatraktivní. Jak vznikl nápad se tam podívat? S kým a jak dlouho jste tam byla?

Znám pouze jednoho cestovatele (ne osobně, ale z cestovatelských diskuzí), který severní Irák – Kurdistán navštívil, četla jsem jeho cestopis, viděla fotografie. Neznám žádnou ženu, která by tuto oblast navštívila, tak jsem ve svém okolí chtěla být první. Dalším důvodem bylo, že mám kamaráda ve východním tureckém Kurdistánu, který do toho iráckého často jezdí za obchodem. Slíbil mi, že mě tam vezme. Byla to pro mě velice lákavé, navštívit tuto oblast v doprovodu „místního“ člověka, který zná tamější poměry velice dobře. Věděla jsem, že s ním budu v bezpečí a že se o mě postará v jakékoliv situaci. Již z předešlé návštěvy východního Turecka vím, že tohle mají místní lidé v povaze. Irácký Kurdistán je malé území, strávila jsem zde 4 dny.

Hlavní město Erbil

 

Do Iráku jste přešla hranice z Turecka. Jaká byla na hranicích atmosféra. Jak složité bylo získat turistické vízum?

Ano, z Turecka přes hraniční přechod mezi městy Silopi a Zakho. Na hranici nás dovezl turecký autobus, museli jsme nasednout do dolmuše (dodávka pro přepravu lidí) a ten nás převezl přes hranici do Iráku – Kurdistánu. Byla jsem zde jediná žena a jediná turistka. Muži mě v dolmuši pozorovali a s mým kurdským kamarádem živě debatovali, kdo jsem a proč sem jedu.

 

Do provincie Irák – Kurdistán není potřeba vízum, na hranicích jsem bezplatně dostala povolení ke vstupu na max. 15 dní. Do všech ostatních provincií v Iráku (arabských) je ale vízum potřeba, vyřizuje se předem a není snadné ho získat.

 

Na hranicích jsem absolvovala osobní pohovor kdo jsem, proč tam jedu, kde budu cestovat, kde pracuji. Dostala jsem razítko, čaj a byla v Iráku. Za hranicí nás čekal přítel mého kamaráda, který nás autem odvezl do nejbližšího města – Zakho.

Hranice Turecko - Irák

 

Jaké typy hotelů a restaurací najde turista v Kurdistánu?

Zaregistrovala jsem hotely a restaurace střední a vyšší kategorie. V hotelu jsem spala jen jednou, jinak jsem byla hostem v kurdské irácké rodině. Střední vrstva žije ve velkých moderně zařízených bytech, velmi dbají na interiér, milují kvalitní drahé koberce, a textilní dekorace. Klimatizace, obrovská plazmová televize a moderní kuchyň nechybí v žádné domácnosti.

 

Jakou dopravu jste při své cestě využili? Doporučila byste turistům místní autobusy/vlaky?

V Iráku – Kurdistánu nejezdí autobusy jako u nás. Výjimečně minibusy. Jako dopravní prostředek se používá sdílené taxi – tzn. max. 4 lidé (většinou se neznají) se spolu přepravují mezi městy. Každá rodina vlastní auto. Vlak tu nejezdí.

 

Irák má velice hornatý povrch. Jsou zde povoleny výlety kamkoli nebo váš pohyb někdo hlídal? Která místa jste navštívili?

Jižní část Kurdistánu je spíše prašná rovina, na severu je krajina hornatá, zajímavě zvlněná, zejména v pohraničí s Tureckem a směrem k Iránu. Všude na cestách jsou check-pointy, tj. vojenské kontroly, ale ty jsou na ochranu země. Po iráckém Kurdistánu se můžete svobodně pohybovat, nikdo váš pobyt nemonitoruje. Do jižní arabské části Iráku vás vojáci ale nepustí. Ani určité horské oblasti nejsou přístupné. V březnu 2013 bylo vyhlášeno příměří mezi separatistickou zakázanou Strany kurdských pracujících (PKK) a tureckou vládou, PKK se stáhla do iráckých hor. Oproti tomu krásné hory v tureckém pohraničí jsou nyní přístupné turistům (Mt. Clio). Vojenské hlídky jsou zde ale pořád.

 

Já jsem navštívila horské městečko na stolové hoře Amedi, město Zakho se starobylým mostem Delal bridge a hlavní město iráckého Kurdistánu – Erbil. Zde jsem také potkala jediné cizince - zájezd britských turistů. Irák – Kurdistán neoplývá velkým množstvím přírodních ani historických zajímavostí, je zde jen pár cílů pro turisty.

Krajina 

 

Jak se oblékají místní ženy? Jak na vás reagovali?

Kurdské ženy kupodivu téměř nenosí šátky zakrývající vlasy, rády chodí v džínách a tričku. Občas jsem zahlédla ženy se šátkem na hlavně či celé zahalené v černém (mimo obličej), ale byly to starší ženy či z konzervativních rodin. V rodině, u které jsem bydlela, matka a dcery chodily v moderním značkovém oblečení – tričko, džíny, kabelku a sluneční brýle.

 

Místní lidé si mě ani moc nevšímali. Lidé zde bohužel téměř nemluvili anglicky, byla mezi námi jazyková bariéra, tak rozhovor probíhal mezi mým kamarádem a místními (především muži) v kurdštině. Často se ale ptali, kdo jsem a co tu dělám.

 

Jaká je zde životní úroveň? Kolik například stojí běžný oběd nebo benzín?

Ve městech je životní úroveň vysoká. Všichni mají drahá auta, zejména džípy, mají moderní technologie (dotykové telefony, tablety, laptopy), všude je internet. Není problém koupit jakékoliv zboží. Je zde stejně draho jako u nás, oběd v restauraci střední třídy byl trochu dražší než u nás. Benzín je velmi levný (cenou si nejsem jistá, možná 10 Kč/l). Na venkově jsem nebyla, zdejší životní úroveň nemůžu posoudit.

 

Co vás na této zemi příjemně překvapilo?

Bezpečnost – všude byla policie či vojenské kontroly, které ji zajišťovali. Nikdo se vás nesnažil obrat o peníze, nikdo vám nic nenabízel, nenutil, pokud jsem neměla zájem něco koupit, prodavač se usmál a akceptoval to.

 

Měla jste naopak z něčeho strach či nepříjemný zážitek?

Absolutně ne. Nikde jsem neviděla žebráky, bezdomovce, nikde žádní opilí agresivní lidé. Jako žena jsem se zde cítila bezpečněji než v např. v Praze.

Snídaně u kurdské rodiny

 

Dovezla jste si nějaké suvenýry?

Hledala jsem něco „made in Iraq“, bohužel vše byl import z Turecka či okolních zemí. Koupila jsem si malou iráckou knížku psanou místním písmem, které se čte z leva doprava, tudíž celá knížka je vlastně naopak.

 

Na kolik korun vás celá cesta vyšla?

Těžko říct, strávila jsem pak ještě nějaký čas v tureckém Kurdistánu, Asi na 200 eur – doprava, ubytování, jídlo.

 

Komu byste podobný pobyt doporučila?

Určitě dobrodruhům, kteří rádi navštěvují místa bez turistů. Irák – Kurdistán je především o atmosféře – o pocitu, že jste v „tom Iráku“, kde vlastně nikdo z vašich známých nikdy nebyl.

Starobylý most

Auta v Kurdistánu

Krajina

Krajina 



 

Autor: Simona Zábržová

Autor fotografií: Zuzana Habáňová