Jak vznikl nápad jet do jižní Afriky? Proč jste si vybrali zrovna Botswanu a Namibii?

Můj manžel Jirka už měl dost památek, architektury, "šutrů", což já mohu, a tak jsem mu chtěla udělat radost. On je zase na zvířata a přírodu. Kam jinam za zvířaty než do Afriky? Dala jsem na web inzeráty, že hledáme někoho na spolu cestování a ozvali se mi Fanda s Petrou. Tu dobu žili v Británii a plánovali nějakou velkou poznávací dovolenou. Oni už měli vyhlídnutou Namíbii a Botswanu. Takže než jsme kývli, rychle jsem hledala na netu něco o těch zemích a byla jsem nadšená, přímo unesená. Zjistila jsem, že v Botswaně nejsou rezervace, a tak se dají potkat zvířata přímo na cestě a v Namíbii je spousta přírodních krás a nám doposud neznámých domorodých kmenů. Nejlepší spojení a cena letenky byla z Prahy přes Istanbul do Johanesburgu, a tak jsme se při plánování trasy dohodli, že omrkneme i kousek Zambie – Viktoriiny vodopády. 


Jaké byly první dojmy po příletu do této destinace? Kde jste strávili první noc?

Původně jsme plánovali, že Johanesburg ihned opustíme, protože jsme se dočetli spoustu negativních informací. Například že nás mohou přepadnout apod. Bohužel po příletu jsme zjistili, že zavazadla, na rozdíl od nás, zůstaly v Turecku. Navíc i informace o JAR jsem nechala v krosně. Byl to šok a navíc ztráta jednoho cenného dne, protože jsme měli našlapaný itinerář. Šli jsme si převzít rezervované auto a Petra se pak dala do řeči se zaměstnancem půjčovny na parkovišti. Když Ernest slyšel, co se nám stalo, nabídl se nám, že nám pomůže. Vzal nás do obchodního domu na nákupy, protože jsme opravdu nic neměli, a našel nám i levné ubytování v místním hotelu. Navíc nám slíbil, že nám ohlídá přílet letadla a zavazadla.Takže první dojem byl velmi pozitivní a překvapivý.

 

Jaké bylo v době vaší návštěvy počasí? Zažili jste nějaké extrémní horka či zimu?

Počasí bylo stálé. Volili jsme termín, kdy je v Africe zima, čili stromy spíše bez listí, nemělo by pršet, proto se zvířata v tyto měsíce stahují k napajedlům a je větší šance je vidět. Jak jsme postupem dní a ujetých kilometrů na sever poznali, čím severněji, tím je v noci tepleji a naopak. Druhou noc – v Botswaně – jsme spali ve stanu a bylo pořádně chladno. A to jsme si pořizovali kvalitní spacáky. Nejteplejší noc byla v okolí Damaralandu,  a pak v Ai Ais. Extrém jsme zažili v Helmering-hausenu, kde jsme po probuzení zjistili, že na stanech a autě je námraza. Teploměr na autě ukazoval mínus dva stupně. Bylo šest ráno. V sedm se už klube slunce nad horizont a v devět už jsme byli všichni zase v tričku. Ale není důvod se těchto výkyvů obávat.

 

Cestovali jste autem. Hodnotíte to zpětně jako výhodu?

S manželem jsme nadšeni, když cestujeme s místními, ale je třeba si zjistit, jaké možnosti dopravy v dané zemi jsou. Pokud bych měla půl roku čas, tak bych asi zkusila místní dopravu, ale zrovna v těchto zemích si to nedokážu představit. Zpětně si uvědomuji, že jsme vlastně ani žádné busy, mikrobusy apod. neviděli. Auto je velká výhoda a či spíše nutnost. Předně jsme byli čtyři, takže jsme se dělili o náklady. Zajeli jsme, kam a kdy jsme chtěli.. Pod rovníkem se rozednívá v šest hodin a slunce zapadá okolo šesté večer. Preferovali jsme brzké vstávání, třeba i ve čtyři ráno, abychom byli v příhodný čas tam, kde jsme chtěli být. Byli jsme pány svého času. Ve vesnicích jsme si zastavili, kdy jsme chtěli, popovídali si s místními, rozdali nějaké mlsky dětem. Darovali vodu nebo chleba, co jsme měli zrovna v autě, protože jsme se dověděli, že právě toto jim zoufale chybí. Pro vodu chodí daleko. Taky nám jedna paní říkala, že mají málo oblečení a bot pro děti. Kdybych to věděla, vezla bych sebou vše po dceři. Tyto informace jsme dostali hlavně v lokalitě Caprivi.

 

Kolik kilometrů jste najeli? Kolik stál benzín? Řešili jste s autem nějaký problém?

Celkem jsme najeli po jihu Afriky za 20 dní 8.261 kilometrů. Spotřeba byla 6,9 l/100km. Benzín stál v přepočtu asi 24 Kč ve všech zemích. Problémy s autem byly, ale nejednalo se o nic, co by se nedalo vyřešit. Taky jsme měli štěstí. To úsměvné: objednávali jsme větší sedan, aby byl pro čtyři lidi a bágly. Když jsme přišli na parkoviště, zjistili jsme, že nám paní v kanceláři přidělila VW Polo, tak jsme se tomu zasmáli a šli žádat o výměnu. Na podruhé se už paní trefila. Moc se jí to vše přepisovat nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Přidělila nám Nisan Tieda. Ten byl super, velmi prostorný, ale když pak na nás první večer začali protijedoucí auta blikat dálkovými světly, nevěděli jsme, co se děje. Pak jsme zjistili, že díky tomu, že máme 4 bágly v kufru, zadek sedl, předek se zvedl a naše přední světla osvětlovala protijedoucí auta. Bohužel, Nisan neměl žádný "čudlík", kterým by se dala světla seřídit, tak kluci vždy jen mrkli dálkovými a oni to pochopili.

 

A z těch peripetií: Počítali jsme s tím, že píchneme kolo. Píchli snad všichni, co jsme četli. Průměr je dvakrát za dovolenou. Vyplnilo se. Poprvé, na to jsem přišla já, ale kluci mi nevěřili. Po deseti minutách zastavili. Jirka s sebou vzal sprej – pěnu na pohotovostní lepení díry. Foukal, foukal, foukla, ale díra byla tak velká, že to nepomohlo. Měli jsme štěstí, že okolo jeli pracovníci nedalekého Lodge. Okamžitě nám pomohli. Díky tomu jsme viděli, jaké zázemí luxusní lodge mají. Po druhé jsme píchli v pátek večer, dojeli jsme do Ausu. Měli jsme štěstí, že to bylo ráno. Do odpoledne bylo kolo připravené. Bylo nám řečeno, že kdybychom píchli v sobotu nebo v neděli, museli bychom čekat až do pondělí. Když jsme viděli, jaké rozpárané gumy mají některé terénní Toyoty, měli jsme velké štěstí.

 

Kde jste na cestách spali?

První a poslední noc v posteli. Jinak v kempech, ve stanu, na karimatce a ve spacáku. O první noci jsem se již zmínila. Poslední noc, to už bylo na cestě do Johanesburgu, jsme našli u čerpačky šipku na ubytování. Paní se divila, že chceme v té zimě spát ve stanu, tak nám za cenu stanu dala nádherný bungalov 2+kk s koupelnou. Ale k těm kempům – byla jsem unešená. Každé kempovací místo má vesměs svou el. přípojku – zásuvku a světlo, gril, v blízkosti lavičku, stoly, místo pro stan je rovné, většinou očištěné od kamenů, často je prostor vyhrazený třeba kameny, vedle je prostor pro auto. Co se týká sprch a WC, všude bylo čisto, nikdo nic neničil, všude toaletní papíry, mýdla, zrcadla, všude tekla i teplá voda (pokud zrovna nedošla). Součástí každého kempu je samozřejmě recepce, restaurace nebo bar, teplá jídla, většinou možnost připojení na Wi-Fi a top byly pro mě kuchyňky. Pokud v kempu byly, tak dokonale vybavené, vše funkční, neukradené, lednice, vařič, varná konvice, MVT, nádobí, dokonce i jar a houbičky na nádobí. O tom si můžeme u nás nechat jen zdát.

 

Jaká byla kompletní trasa? Co všechno jste viděli?

Trasu jsme si ujasnili už doma, vše přes skype a maily. S Fandou a Petrou jsme si zkrátka sedli a na všem se shodli. Naše trasa: Johanesburg, přes Mokopane, hraniční přechod Martins Drift, Palapye – nocleh – Khama Rhino Sanctuary, kousek od Serowe, nosorožčí rezervace, spousta jiné zvěře – zebry, žirafy, impaly (nosorožce jsme neviděli), přejezd do Maunu, nocleh– výlet na Mokoro člunech do delty Okavanga, báječná projížďka na člunech s průvodcem, pozorování slonů, hroši, ptactvo, návštěva místní vesnice, nocleh – brzy ráno přejezd do Kasane, odpoledne výlet na člunu po řece Chobe – úžasné místo plné zvěře, krokodýli, impaly, žirafy, sloni, buvoli, hroši, spousta vodního ptactva (to vše během tří hodin) – brzy ráno hraniční přechod, Kazungula fery, formality do Zambie – min. dvě hodiny, celodenní Viktoriiny vodopády – procházka lokalitou, let helikoptérou nad vodopády, Bungee Jumping z mostu nad Zambezí, nákupy suvenýrů  (tvrdé smlouvání, ale dá se zde nakoupit nejlevněji), večer přejezd do Katima Mulio – brzy ráno hraniční formality, dlouhý přejezd přes Caprivi strip, zastávky ve zdejších vesnicích, příjezd do Tsumkve, nocleh – dopoledne organizovaný výlet ke Křovákům, tzv. Saanové (zde musím podotknout, že to byl pravděpodobně hodně komerční výlet, žádná autenticita, procházka buší; ukázali nám, co dovedou, jak dělají pasti, provázky z listu trávy, co sbírají a jak loví) – odpoledne meteorit Hoba, nákupy v Tsumeb, večer příjezd k NP Etosha, nocleh – NP Etosha, nocleh – NP Etosha, nocleh.

 

V parku je velká koncentrace zvěře, která se pozoruje přímo z auta. V parku je mimo kempů zákaz vystupování, pouze na místech k tomu určených (WC). Opět jsme viděli stáda zeber, pakoně, žirafy, slony, impaly, antilopy, kudu, spoustu ptáků, perličky. Měli jsme štěstí na lvy a mláďata leoparda s matkou. Opravdu nevšední zážitky, jelikož zvířata od nás byla vzdálená třeba jen pouhý metr.

 

NP Etosha, večer přejezd směr Opuwo, kam dojedeme, nocleh Cheetah Guest Farm – brzy ráno pokračování směr Opuwo, návštěva kmene Himba v doprovodu místního chlapce (toto byl autentický zážitek, Henok nás doprovodil nečekaně do své vesnice, prohlédli jsme si chýše, jak skladují plodiny, jak se ženy potírají hlinkou, nakoupili jejich výrobky, a také jsme si s nimi zatancovali jejich tanec), odpoledne přejezd směr Kamanjab, nocleh rest camp Oppi-koppi – Damaraland: skalní píšťaly, Zkamenělý les (Petrified forest a rostliny Welwitschie), Twyfelfontein – skalní malby (a první prasklá pneumatika), nocleh Xaragu campsite – brzy ráno odjezd směr NP Sceleton coast, průjezd parkem, zastávky na zajímavých místech – v raky lodí, zbytky zařízení, smočení v atlantiku, Cape Cros – zastávka u kolonie lachtanů, průjezd Hanties Bay, nocleh Swakopmund, domluven let Cesnou na druhý den – dopoledne dvouhodinový let nad pouští Namib – Namib-Naukluft National Park (úžasný zážitek, vřele doporučujeme). Poušť maluje a je na ní život, je barevná. Viděli jsme rozhraní pouště černé a červené, kterou tvoří řeka Kuiseb, poušť maluje i v místě, kde se setkává s Atlantikem – odpoledne odjezd přes poušť Namib a Kuiseb Pass do Solitaire, nocleh – ráno příjezd do Sesriem, ubytování, výlet do blízkého kaňonu a k Duně 45 – časně ráno Sossusvlei, duny, Mrtvé údolí (úžasné svítání, mrtvé akácie, kterým poušť, písek, přehradil cestu k vodě) – odpoledne odjezd kam dojedeme (druhá prasklá pneumatika), dojezd a nocleh v Hemerling-hausen – ráno Aus (autoopravna), Kolmanskop – bývalé město hledačů diamatů, nyní tzv. město duchů, přejezd směr Fish River Canyon, nocleh v Road House camp – prohlídka Fish River Canyonu z horní vyhlídky,nádherné panorama řeky Fish a okolních skal, AiAis – termální prameny, nocleh – ráno odjezd směr hranice a JAR, nocleh v JAR na trase – odpoledne příjezd na letiště, odlet do ČR.

 

Co na vás udělalo největší dojem?

Pro manžela určitě setkání se lvy. On je totiž ve znamení lva. (úsměv)  Za mě těžko najít to jedno nej. Určitě mě udivila ta koncentrace zvěře v Kasane na řece i v NP Etosha. Není to ale ta pravá, divoká Afrika, protože zvířata jsou na lidi zvyklá. Ta pravá, divoká Afrika byl např. Gabon. Řekla bych, že pro mě bylo nejkouzelnější Mrtvé údolí a duny v Sossusvlei, celá poušť Namib. A také bych neměla opomenout setkání s místními lidmi. Všichni jsou moc milí, usměvaví, chtěli si povídat, jsou šťastní, i když je mnoho z nich chudých a žijí ve špatných podmínkách.

 

Je něco, co jste nestihli, ač to bylo v plánu?

Naštěstí jsme, i s tím prvním dnem zpoždění, stihli vše, co v plánu bylo. Mě osobně mrzí, že už se časově nedalo stihnout Kapské město. Ale třeba zase někdy příště.


Co pro vás bylo oproti Asii nové/lepší/horší?

Asi je to neporovnatelné. Každý světadíl je jiný, i každý kout samotné Afriky je odlišný. Z Asie jsme viděli jen Vietnam, Thajsko a Indii. Asie je více lidnatá, v Africe jedete dlouho, hodiny a třeba nikoho nebo nic nepotkáte.

 

Co bylo nové? Zvířata – tak blízko a volně, zejména v Botswaně. Když potkáte slona na ulici, jen tak jedete a najednou před Vámi slon ve čtyři ráno. Nebo jedete úplnou tmou a najednou stádo zeber ve světle auta, to je pak pěkný šok. To nás bavilo.

 

Co bylo lepší? Možná komunikace s lidmi. Převážně umí anglicky. Dokonce malé děti mluví anglicky líp, než já. Třeba Himba Henok. To jsem se fakt zastyděla.

 

Co bylo horší? Horší byly snad jen nezpevněné cesty. Ty jízdu hodně zpomalují.

 

Botswana je místo s téměř 50 % výskytem nemoci AIDS, neměli jste strach z nákazy?

Hm, jsem ráda za tuto otázku. Přiznám se, že do letošního jara jsem si na AIDS ani nevzpomněla. Nespojila jsem si to, že by to mohlo být pro nás nebezpečné. Na cestách se vždy snažíme dodržovat zásady bezpečnosti hygieny. Do Indie nám poradili, abychom si s sebou vzali injekční jehly, kdybychom potřebovali ošetřit, ať máme své. Od té doby jsou součástí naší lékárničky. Ale nebezpečí AIDS jsem si spojila až letos, před cestou do Gabonu. V televizi byla nějaká reportáž o Africe a AIDS a docela mě zamrazilo. Asi je lepší na to nemyslet  a nepřipouštět si to.

 

Letos jste navštívila Gabon. V čem to bylo to jiné než jižní Afrika?

Rovníkový Gabon je právě ta divoká Afrika. Tam se musí zvířata hledat, stopovat s průvodcem, který to na místě zná. A i tak není jistota, že něco uvidíme. Když už je zvíře blízko, a my ho jen slyšíme, nakonec jsme rádi i za to a spíše si přejeme, aby na nás nezaútočilo. Odlišnost Gabonu je tak velká, že by mohla dát na další rozhovor.

 

Komu byste podobné cestování doporučila?

Návštěvu Namíbie a Botswany bych doporučila klidně i začátečníkům, kteří zvažují, kam se do Afriky prvně vydat. Služby jsou na výborné úrovni. Země jsou bezpečné. Rozhodně však počítat s půjčením vozu. Jezdí se sice vlevo, ale to se po chvíli poddá. Doporučila bych také zvolit cestování na vlastní pěst, jenž má mnoho výhod. Je třeba to okusit, a pak už Vás to nepustí. Stačí si koupit třeba v akci levnou letenku, k tomu tištěného průvodce, sehnat nějaké informace o zemi, pročíst cestopisy jiných cestovatelů na vlastní pěst a vyrazit. Minimalizují se finanční náklady a maximalizují se zážitky.

 

Autor: Simona Zábržová

Autor fotografií: Renáta Moskalová, JIří Moskal

www.cestovani.nafoceno.cz