Proč jste rozhodla pro práci na Mallorce?

Jedna z mých kamarádek byla loňský rok na Mallorce pracovat jako servírka. Během léta jsem sledovala její fotky umístěné na sociální síti a slunná Mallorca mě nadchla. Koncem května jsem se s ní spojila, zeptala se na podrobnosti a bylo rozhodnuto. Na Mallorcu jsem jela za teplem, milými lidmi a slušným přivýdělkem.

Jela jste sama nebo jste měla společnost? V čem to podle Vás bylo lepší či horší?

Dala jsem na všechny rady své kamarádky, která kladla důraz na to, abych rozhodně nejela sama. Oslovila jsem svou spolužačku-kamarádku. Tahle volba byla nejlepší, co jsem mohla udělat, protože ona už jednou v zahraničí za prací byla, a to v Řecku, takže měla zkušenosti a věděla, na co si dávat pozor. Podle mě je důležité mít někoho po boku a čelit s ním všem situacím, neboť vydat se někam na vlastní pěst není vždy jednoduché. Také je to dobré v tom, že máte vždy po boku někoho, koho znáte, komu se můžete se vším svěřit a s kým můžete mluvit rodným jazykem.

 

Kde přesně jste byly a v jakém období?

Byly jsme v části nazvané S’Arenal, asi 15 kilometrů od hlavního města Palma de Mallorca, v období červen až srpen (celkem tři měsíce).

Jakým způsobem jste si práci na Mallorce obstaraly?

Kamarádka, co již na Mallorce byla, mi poradila vytisknout si několik desítek životopisu a ty roznášet do restaurací a barů. Protože jsme jely na vlastní pěst, což znamená, že jsme měly zakoupeny pouze letenky, prvotně jsme hledaly ubytování (nejbližší hostel). A protože téměř v žádné restauraci nebylo Wi-Fi připojení, tak jsme chodily asi deset hodin po Palmě s taškami a ptaly se na nejbližší hostel nebo na Wi-Fi. Mezitím jsme rozdaly přibližně pět životopisů s nadějí, že získáme práci. Hned, jak jsme vyhledaly nejbližší hostel (právě v oblasti S’Arenal), sedly jsme na noční linku a vydaly se vstříc svému štěstí. V autobuse byl trochu podnapilý pán, který si s námi začal vykládat a my se ho zeptaly, jestli náhodou neví o nějaké práci. Řekl nám, ať se jdeme zeptat do jednoho komplexu diskoték, což jsme druhý den udělaly a vyplatilo se nám to. Získaly jsme práci.

 

Byla jste v zahraničí pracovně poprvé?

 Kamarádka i já už jsme v zahraničí pracovaly. Já jsem byla za prací celkem třikrát v Londýně. Jelikož jsem dítě optimismu, tak mé první dojmy byly dobré. (úsměv)

Co bylo potřeba vyřídit před odjezdem na Mallorcu?

Před odjezdem jsem vyřizovala pouze cestovní pojištění.

 

Jaké byly prvotní náklady?

Letenka nás stála asi 1.100 Kč. Další náklady byly za dopravu, hostel 15 EUR/noc a po nalezení ubytování první platba 300 EUR/měsíc.

 

Uměla jste španělsky nebo jste se domlouvala jiným jazykem?

Španělsky jsem se učila z učebnice pro samouky. Dostala jsem se k desáté lekci, a tak jsem uměla pouze základy. Mallorce se říká 17. země Německa, takže jsem se domlouvala se zákazníky německy, se spolupracovníky anglicky a trochu španělsky. Základy španělštiny jsem pochytila postupem času.

Kde jste byly ubytované a jakým způsobem jste se stravovaly?

Ubytování jsme dostaly od PR manažera diskotéky. Ubytování bylo pět minut chůzí od práce s výhledem na moře. Stravovaly jsme se v práci a hodně jsme si vařily doma.

 

Jakou práci jste na Mallorce dělala?

Dělala jsem barmanku na diskotéce, která je separovaná do tří částí. V přízemní části byla v otevřeném place denní zábava, kde hrály převážně německé hity. Po celém place byly tanečnice na stolech, a v zavřeném place noční diskotéka. Pod přízemní částí byla klasická večerní diskotéka, kde hrály normální hity, a která byla otevřená od deseti večer do pěti ráno.

Jak vypadal Váš pracovní harmonogram?

První dva a půl měsíce jsem pracovala od 11 hodin dopoledne do 4 hodin odpoledne. Potom jsem šla spočítat tržbu a odevzdat kasu. Domů jsem se zpravidla dostala v pět, následovala pauza, a pak jsem pracovala od osmi večer do jedné až dvou ráno. Takhle jsem pracovala šest dní v týdnu. Sedmý den jsem většinou strávila spánkem, na pláži, výletem nebo nakupováním.

 

Bylo to pro Vás náročné? V čem přesně?

Náročné to bylo první dva týdny a především v tom, že práce pod takovýmto komplexem je tak trošku teror. Jak fyzický, tak psychický. Několikrát jsem uronila slzu a párkrát mě bolely nohy. Daleko náročnější to však bylo po psychické stránce. Protože jsem si nemohla ani na vteřinu sednout, když jsem šla vícekrát na záchod, tak jsem pomalu dostala zákaz z podezření. Obědová pauza musela mít přesně dvacet minut, nesměla jsem udělat žádnou chybu.

Jaká byla Vaše průměrná měsíční mzda?

Za měsíc jsem si vydělala asi 1.000 EUR od zaměstnavatele a 1.000 EUR na spropitném.

 

Co Vás v zemi nejvíce překvapilo?

Nejvíce mě překvapili Němci. Tolik mladých lidí pohromadě jsem ještě nikde neviděla. Jezdí tam celé skupinky teenagerů, především celé týmy fotbalistu a celý den poslouchají německé hity, jedí klobásy, a ať je dopoledne, odpoledne či večer nonstop pijí alkohol. Nejspíše nikdy nezapomenu na to, když jsem poprvé viděla skupinku holek, jak došly na pláž s kýblem v ruce, do kterého nalily vodku a sprite a pily to dvoumetrovými brčky. Později už mi to samozřejmě přišlo normální a i my si to s partou dávaly. Překvapením pro mě bylo také to, že tam Němci chodili s velkým rádiem podél promenády, pouštěli si a zpívali německé odrhovačky.

Měla jste příležitost navštívit i jiná místa, než kde jste pracovala?

Přijeli mě navštívit rodiče, tak jsme si půjčili auto a projeli půlku ostrova. Navštívila jsem nejhezčí pláž, co jsem kdy viděla – Calla Millor, pár dalších pláží a projeli jsme si celé hory. Mallorca je nádherná. Uchvátily mě zde hory a všude rostoucí olivovníky.

 

Kolik stojí pronájem auta a jaké jsou na ostrově další možnosti dopravy?

Pronájem auta vyšel na 100 EUR/2 dny. Na ostrově jezdí autobusy a hodně se využívá jízdní kolo.

Co Vám práce na Mallorce přinesla?

Práce na Mallorce mě obohatila jako doposud nic v životě. Zdokonalila jsem se v cizích jazycích, navázala nová přátelství a se spoustou kolegů a kamarádů jsem stále ve spojení a plánuji je příští rok navštívit. Vydělala jsem si peníze, ale především mě to naučilo čelit spoustě životním situacím. Poznala jsem, jak hamižní a arogantní lidé mohou být. Na druhou stranu jsem však také poznala, že někteří umí být velmi nápomocnými. Nejvíce však pro mě bylo přínosem to, že jsem se naučila dívat na věci s nadhledem a zjistila jsem, že některé problémy, nad kterými někdy přemýšlím, jsou směšné a malicherné. Teď, když jsem znovu v zahraničí, vím, jak k některým věcem přistupovat.

 

Jak na Vás působili místní? Našla jste si snadno přátele?

Místních, přímo z Mallorcy, jsem moc nepotkala. Většinu pracovníků tvořili Španělé, Portugalci, Maďarové, Češi a Rakušané. Přátele jsem si našla snadno. Na diskotékách pracovali převážně mladí lidé, a tak jsme spolu podnikali různé výlety a chodili po zábavách.

Jací byli Vaši zaměstnavatelé?

Mé zaměstnavatele jsem brala s respektem, jelikož se tam vystřídalo tolik zaměstnanců, že jsem to nechápala. Vyhazovalo se za každou maličkost, a proto jsem si dávala pozor a zaměstnavatele raději poslouchala.

 

Líbí se Vám španělský styl života?

Španělský styl života se mi velmi líbí. Lidé jsou zde daleko vstřícnější a optimističtější než Češi. Co mi zpočátku vyhovovalo, ale na druhou stranu později vadilo, byla tzv. maňana, což znamená nechme to na zítra. Já sama jsem bývala taková, ale už pár let se to snažím změnit. Tento jejich přístup mi to příliš neusnadňoval. (úsměv)

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Šárka Slunská

Více informací o práci na Mallorce