Jak vznikl nápad jet do Etiopie? Cestovalo vás více? Kde jste si vyhledala informace o této zemi?

Díky souhře okolností spojené s kontakty na Etiopany žijící v České republice a Ph.D. studiem, jsem si naplánovala a realizovala výzkum v Etiopii. Několik let pracuji s Afričany v České republice v rámci svého doktorského programu a cítila jsem, že je nejvyšší čas, podívat se na africký kontinent osobně. Mezi Etiopany žijícími v Praze se mi podařilo najít několik opravdových přátel a s jejich velkou pomocí zase kontaktovat potenciální respondenty pro výzkum přímo v Etiopii, který se stal primárním účelem celé cesty, propojila jsem tak práci a splnila si sen zároveň. Protože jsem cestovala sama a v žádné jiné zemi jsem kontakty neměla, byla pro mě Etiopie celkem jasnou volbou. Většinu informací o životě, zvycích, kultuře, určitých nepsaných pravidlech ve společnosti apod. jsem získávala od Etiopanů žijících tady. Informace týkající se režimu vstupu a jiné náležitosti jsem řešila skrz oficiální webové stránky MZV a ambasádu v Addis Abebě. Dost užitečných informací člověk najde i při návštěvě různých cestovatelských webů, jen je nezbytné si některé informace ověřit.

 

Po příletu to musel být "kulturní šok". Jaké byly vaše první dojmy?

Neřekla bych, že jsem "utrpěla šok", člověk samozřejmě nikdy neví, co ho přesně čeká, ale minimálně ví, co očekávat nemá. Jednoduše si neutvářet obrázek o zemi a životě v ní předtím než jí vůbec navštíví. Lidé v Evropě žijí v obrovských předsudcích o Africe vůbec. Samozřejmě, že to bylo jiné, ale to se dalo předpokládat. Nejhorší, co podle mého názoru může člověk udělat, ať je kdekoliv, je začít srovnávat se svojí domovinou, potažmo Evropou. Uvedu příklad, po příletu jsem čekala skoro 2 a půl hodiny než se vyřídí všechny formality (vízum se dá od roku 2007 koupit až na letišti v Addis za 20 USD), vezmou otisky, nachystají zavazadla atd. Nebylo to nic příjemného, do toho vypadla elektřina, takže se to ještě zpomalilo, ale čekali tam všichni včetně místních, nemělo smysl řešit, jestli by to v Evropě trvalo stejně dlouho nebo ne, prostě to přijmout jako fakt. A tímto přístupem jsem se řídila celou dobu.

 

 

Neměla jste strach se po této zemi pohybovat? Přece jen jako Evropanka jste pro africké obyvatele chodící "peněženka".

Paradoxně největší strach jsem měla před samotným odletem. Původně jsem tam neplánovala jet úplně sama, což mi z psychologického hlediska trochu zkomplikovalo situaci, ale už po pár dnech mě obavy přešly. Podle mého názoru jde řadě věcí jednoduše předcházet a jakýkoli cestovatel nebo výzkumník musí respektovat místní pravidla. Pokud nechci přijít o foťák, tak s ním nebudu chodit po tržišti a točit s ním na prstu. V Addis Abebě jsem měla jediný strach z toho, že se nebudu schopná dostat z místa na místo, protože si nepřečtu názvy zastávek minibusů v amharštině, takže jsem to většinou řešila tak, že jsem chodila pěšky. Co se týče peněz a pohledu na cizince (farange), o ceně se řady věcí se musí smlouvat a netýká se to jen cizinců, takže jsem jednoduše smlouvala, více či méně úspěšně. Pro mě osobně byli mnohem horší žebrající lidé na ulici, hlavně děti, protože jich bylo strašně moc. Na jednu stranu jim chcete "pomoc", na druhou stranu víte, že byste stejně nemohli dát peníze všem, pak vidíte, že někteří rodiče raději posílají žebrat své děti, protože je pravděpodobnější, že dostanou nějaké peníze. Já osobně jsem to řešila tak, že místo peněz jsem ji dávala jídlo.

 

Kde jste byli ubytovaní? Jaká byla úroveň ubytování? 

Ubytování se lišilo v závislosti na lokalitě, Addis Abeba je hlavní město jako jakékoli jiné, tam jsem si našla ubytování přes couchsurfing a měsíc měla k dispozici byt sama pro sebe. Při cestování po jihu i během výletu k Debre Libanos jsem byla ubytována v hotelech, dva z nich měly i **** úroveň.

 

Jaké bylo v době vaší návštěvy počasí? Zažili jste nějaké extrémní klimatické podmínky?

Do Etiopie jsem přiletěla ke konci období dešťů, zpravidla jsem se pohybovala ve vyšších nadmořských výškách (jen Addis Abeba leží ve výšce 2450 m n. m.), takže někoho by mohlo překvapit spíše chladnější počasí. Když pršelo, teplota klesla i k 14°C, večer pak ještě níž. Jediný extrém byl při cestě u Weyto River, při cestě za kmenem Tsemay. Během několika málo hodin se teplota zvedla skoro trojnásobně.

 

Jak jste se dopravovali? Kolik kilometrů jste orientačně najeli?

V Addis Abebě jsem nejvíc cestovala "pěškobusem" a to opravdu nelze odhadnout. Při cestě po jihu Land Cruiserem, jednalo se o více než 2000 km. Do Debre Libanos severně od Addis jsem využila místní dopravy, dálkových minubusů, jednalo se přibližně pouze od 200-250 km.

 

 

Jaká města, místa a přírodní parky jste navštívila? Kde se vám líbilo nejvíce?

Přibližně polovinu času stráveného v Etiopii mi zabral můj výzkum, a to jsem tzv. nevytáhla paty z Addis. Věděla jsem, že neuvidím všechno, co chci, a že si budu muset zvolit priority. Mě nejvíce zajímaly kmeny a jejich život, jak se proměňují a do jaké míry si uchovaly tradiční způsob života. Po cestě na jih jsem navštívila Hawassu, Arbaminch, Jinku - Lake Ziway, Abyatta Shalla Park, Rastafarian Community, Lake Chamo, Lake Abaya, ...

 

Jak jste se stravovali? Ochutnala jste nějaké exotické ovoce?

Buď jsem si vařila sama z místních surovin nebo jsem navštěvovala místní restaurace různé úrovně, protože jsem chtěla ochutnat tamější kuchyni. Pro Etiopii je typická indžera, což je něco jako velká chlebová palačinka, která se jí prakticky ke všemu a nemá výraznou chuť. Z ovoce jsem poměrně často jedla avokádo, které tady nepoužíváme úplně běžně. Skvělé byly především džusy, které připomínaly spíše rozmixované přesnídávky.

 

V Etiopii mnoho organizací zajišťuje různou humanitární pomoc. S jakou pomocí jste se setkala?

Situace pro neziskové organizace se zde v průběhu let mění. Před lety se dokonce několik z nich kvůli restrikcím ze strany státu stáhlo, ale v současné době se tam poměrně dost zahraničních organizací angažuje, především v oblastech vzdělávání a prevence HIV/AIDS. Ve spolupráci s nimi bylo postaveno mnoho škol, a to i v těch nejmenších vesnicích, kterými jsem projížděla.

 

Nebála jste se nemocí jako je žluté zimnice? Brala jste např. antimalarika?

Antimalarika jsem užívala po dobu pobytu v malarických oblastech jako prevenci, ale nemocí obecně jsem se nebála.

 

Jistě se vám podařilo navštívit alespoň jednu typickou vesnici s původním kmenem. Jaký to na vás udělalo dojem? Měla jste možnost vidět nějaké místní rituály?

Viděla jsem několik kmenů - vesnice Konso; Mursi, Tsemay, Alaba, Dorze. Některé kmeny žily více tradičně, jiné se pomalu přizpůsobují modernímu způsobu života. Lidé se musejí smířit s faktem, že za všechny fotky se platí, i když se z našeho pohledu jedná o směšnou částku, je jednoduše nezbytné to respektovat. Situaci uvnitř těchto kmenů nelze generalizovat, ale některé z nich jsou ze strany státu spíše utlačovány než podporovány, takže o ochraně kulturního dědictví se nedá hovořit. Nemohu říct, že jsem viděla tradiční rituály, pouze způsob života, který jsem měla možnost - velmi omezeně - pozorovat.

 

 

Etiopie je země více náboženství. Jaký vliv je zde největší?

V Etiopii jsou dvě hlavní náboženství, ortodoxní křesťané a muslimové, jiná náboženství jako tradiční náboženství nebo katolíci jsou zastoupeni nesrovnatelně méně. Procentuálně se zastoupení muslimů a ortodoxních mění v závislosti na geografické poloze, ale je třeba říct, že lidé tam žijí v neuvěřitelné symbióze, ještě v 70. letech křesťané bojovali za rovnoprávnost muslimů. Náboženství má v životě Etiopanů velmi silnou pozici.

 

Umíte něco říct amharštinou? (Pozn.: oficiální jazyk)

Z paměti pouze: Selam - Ahoj; aw - ano. Většinou jsem používala angličtinu nebo nosila na papírku ta slova napsaná.

 

Máte nějaký vyloženě negativní zážitek z této cesty?

Jediný negativní zážitek byl ledvinový záchvat z antimalarik dva dny před odletem, ale já osobně jsem měla neuvěřitelné štěstí, protože vyloženě negativní zážitek nemám. Naopak, lidé byli nesmírně přátelští, ačkoli jsem byla mnohokrát středem zájmu (byla jsem tam mimo období hlavní turistické sezony a stalo se, že jsem jiné bělochy nepotkala i týden), tento zájem nebyl ani v nejmenší případě agresívní nebo nepřátelský. Naopak, lidé byli ke mně velice zdvořilí a milí.

 

Komu byste cestování do této země doporučila?

Obecně bych doporučila především cestovat, člověk si srovná priority, nesoudit a hlavně nesrovnávat kulturu země, kterou navštíví, nikdy. Etiopie je nádherná a kulturně nesmírně bohatá země, takže si zde přijdou na své lidé, kteří chtějí jet za architekturou, procestovat parky nebo vidět tradiční kmeny.

 

 

 

 


Autor: Simona Zábržová

Autor fotografií: Veronika Kuthanová