Je horká i ledová, vyprahlá i deštivá, písečná i bahnitá, opuštěná i přelidněná, nebezpečná i romantická, drsná i malebná, divoká a barevná... Je to kontinent neuvěřitelných kontrastů. A právě proto přitahuje nejednu dobrodružnou a zvědavou duši.

 

Tento třetí největší kontinent světa je rozmanitý co do národů a kmenů, barvy pleti, klimatických podmínek, jazyků, ale i náboženských vyznání a tradic. Jen si sedněte, zavřete oči a vyslovte Afrika. Co Vás napadne?Jaký obrázek se Vám vybaví? Někoho okamžitě napadnou války, krvavé boje o území a moc, zabíjení, hlad a bída. Jiný si představí Velkou pětku – tzv. BIG 5 – kam patří lev, slon, leopard, nosorožec a buvol. Někomu před očima plápolá oheň, kolem nějž pomalovaní domorodci tančí rituální tance či hliněné chatrče se slaměnou střechou a kolem ve vyprahlé savaně pasoucí se dobytek. Koho by takové místo nepřitahovalo, zvlášť když se čas řídí dle jiných „hodinek“ než těch našich uspěchaných evropských?

 

Čas v Africe plyne jinak

Čas je jiný nejen při pohledu na vývoj jednotlivých zemí, ale stačí si i sednout někam stranou, do stínu košatého fíkovníku a pozorovat, jak se kolem vás vše zpomaleně pohybuje. Všichni mají času dost. A aby člověk mohl poznat aspoň z části nabízenou nádheru, malebnost, ale i drsnost tohoto místa, je třeba se přizpůsobit a také mít dost času. Svou neodolatelností a přitažlivostí pohltila nejednoho návštěvníka, který se s láskou na tuto půdu vrací. Otřepaným mottem je „Jednou Afrika, navždy Afrika“ (z originálu Once Africa forever Africa). Co se za ním skrývá a proč? Snad je to pro tu omamnou vůni, pro okouzlující volání divočiny či pro čas, kde ručička hodinek ubíhá mnohem pomaleji nebo pro krásu, pohodu a vyrovnanost místních lidí. Andrea Kaucká a René Bauer se rozhodli, že najdou důvod a odpovědi na své otázky jednou provždy. Rozhodli se najít odpověď sami a zároveň utišit touhu nahlédnout pod pokličku mystického světadílu.

Mapa, kudy se Andrea a René vydali

Hledání odpovědí

V říjnu 2008, po důkladných přípravách, opustili půdu Evropy a rozjeli se Nissanem Patrol najít odpověď. Z Karlovarska se vydali na cestu do neznáma, na cestu napříč černým kontinentem. Z Itálie se trajektem dostali do Tuniska, kde na nejsevernějším mysu Afriky – Ras ben Sakka odstartovali několika měsíční putování zákoutími afrických zemí. Toho času byla arabská Afrika bezproblémovou a bezpečnou destinací, i přesto, že se Libye dala navštívit pouze s místním, předem zajištěným průvodcem, bylo možné poklidné cestování bez strachu a překážek. A Súdán byl ještě stále největší zemí horkého kontinentu.

 

Východním pobřežím, cestami i necestami sjížděli do Jihoafrické republiky. Vzali si na to trochu více času než je zvykem, a přesto to bylo málo. Kdo by odmítal a vyhýbal se chvílím stráveným v odlehlých horách na hranicích dnes již rozděleného Súdánu mezi nejčernějšími z černých nebo společnosti ať už barevných nebo už poevropštěných domorodců či klidnému pozorování divoké zvěře, kdesi daleko v rozlehlé savaně nebo vyprahlé poušti. V té době ještě nevěděli, že se kouzlo Afriky zaryje hluboko pod jejich kůži a bude je lákat k pravidelným návštěvám.

 

Exkluzivně pro čtenáře portálu Czechtimes

Ve spolupráci s Andreou Kauckou a René Bauerem připravujeme pro návštěvníky portálu Czechtimes.cz a všechny vášnivé cestovatele exkluzivní rozhovory zaměřené na nejrůznější místa v Africe. Můžete se těšit na pořádnou dávku cestovatelských zážitků.

Další již zveřejněné články na téma AFRIKA na vlastní pěst:

 

 

 

 

Autor: Linda Kalašová

Ve spolupráci s Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: březen 2014