Do Egypta jste se vypravili záměrně za potápěním?

Když jsme opouštěli Evropu, nebyli jsme ani teoretičtí potápěči. Nikdy jsme se zvlášť o potápění nezajímali. Už asi proto, že nemáme moře a pro laiky se potápění pojí právě k moři. Je pravda, když si dnes pročítám naše webové stránky, které jsme připravovali sami již v roce 2007, že jsme se již tenkrát při přípravách na expedici zmínili o jakémsi podmořském světě, ale řekla bych, že to byl spíš výrok zapadající do kontextu. O 15 měsíců později se ovšem tento „výrok“ stal skutečností. Možná se naše podvědomí rozhodlo již tenkrát. Nejeli jsme sem výhradně za potápěním, ale Egypt byl součástí naší cesty napříč Afrikou.

Říjen 2008: odjezd do neznáma

Jeli jste na vlastní pěst? Co vše to obnášelo? 

Ano, Egypt byl součástí expedice napříč Afrikou, kterou jsme podnikli vlastním, expedičně upraveným autem Nissan Patrol. Přípravy na cestu byly dost náročné. K rozhodnutí přejet kontinent napříč jsme došli až po mnoha úvahách a změnách a konečné rozhodnutí ovlivnily náklady na organizované návštěvy jednotlivých zemí. Afrika není levná destinace, není ani tak bezpečná a jednoduchá jako například Asie. Je možné ji navštívit s organizovaným zájezdem, ale ceny jsou astronomické. Na druhou stranu individuální cesta obnáší důkladné přípravy a organizování. Nápad jet do Afriky vlastním autem se zrodil již v roce 2005, pak následovalo spoření na náklady a v roce 2007 začaly skutečné přípravy. Bylo to velice náročné, neboť v této době byla taková cesta výjimečná. Na českém internetu se nedala najít ani informace, co je potřeba pro auto apod. Na diskuzních fórech jsme našli informace k technické stránce vozu, ale střešní stany, duální baterie k zapojení lednice, případně navijáku byla výzva i pro otřelé offroadisty. Týdny jsme leželi u počítače a surfovali na internetu, telefonovali a zjišťovali potřebné. Experimentovali a vymýšleli. Každá informace a nový poznatek byl neuvěřitelný přísun energie. Úspěch byl hnacím motorem. Byl to opravdu, jak se říká „hard work“. O to víc jsme si celou cestu potom užívali. Na našem webu jsme uváděli všechny poznatky a informace, které jsme získali, nejen proto, že jsme byli rádi a hrdi na to, co jsme zjistili, ale také, aby ti které naše cesta zaujme a budou ji chtít podniknout také, měli přípravy jednodušší. Ne vždy je to oceněno. Nakonec jsme se po více než roce opravdu rozloučili s rodinami a přáteli a vyjeli do neznáma.

Technická příprava auta

Vybavení vyrobené svépomoci

Měli jste předem vytipovaná místa, která navštívíte?

Základní cesta byla naplánovaná. Tam to bylo jasné, protože jsme chtěli Afriku přejet z nejsevernějšího mysu kontinentu do nejjižnějšího a pro začátek tou „jednodušší cestou“. Konkrétní cíle jsme neměli připravené. Jeli jsme z cílem poznat, co se skrývá za rčením „Jednou Afrika-navždy Afrika“. Znamená to, že se již nikdy nevrátíme, umřeme tam a po dlouhé době možná někdo najde naše zrezivělé auto? Nebo nás uhrane šílený šaman a my zůstaneme bloudit savanou? Nebo je za tím něco jiného? Dneska to už víme, ale prozradíme až na konci seriálu. Zajímalo nás všechno, co k tomuto kontinentu patří, včetně klišé čím media zásobují naše hlavy. Koupili jsme si dokonce i průvodce Lonely Planet – Africa a ač to zní divně, téměř jsme se do toho nepodívali. Navíc jsme lidé náhody. Pro nás bylo důležité důkladně připravit auto, i když to znamenalo investovat spoustu peněz, ale pak jsme si mohli celou cestu naprosto bezproblémů vychutnat. Mohli jsme se věnovat tomu, za čím jsme opravdu jeli. Navštěvovali jsme místa, která nám doporučili místní, jiní cestovatelé a nebo tam, kam směrovala nějaká ošuntělá cedule. Jsme i trochu památkovými barbary. Záměrně jsme objížděli turisty převálcované památky, jako například pyramidy v Gíze, Karnak, Údolí králů atd. Nějak nás odradil tisícihlavý zástup vlnící se z parkoviště do útrob masivních pyramid. Máme pocit, že to místo za takových okolností ztrácí svůj půvab. A navíc v mnoha případech místní pojali návštěvníky jako tzv. chodící kasičky, jinak je nezajímají.

Součástí potápěčského kurzu je i školení o správné přípravě

V Egyptě jste strávili celkem dva měsíce, což je relativně dlouhá doba. Jak jste měli vyřešené ubytování, kde jste se převážně stravovali?

Záhadným způsobem se nám pobyt v Egyptě prodloužil na zmíněné dva měsíce. Možná bych měla varovat osoby, které jsou lehce ovlivnitelné nebo jsou náchylné pochytit jakoukoliv nemoc. v Africe platí: „Vy (Evropani) máte hodinky, my (Afričané) máme čas.“ Nakazit se nemocí zvanou „africký čas“ není až tak složité. Nám se to podařilo, a projevilo se to již necelý měsíc po opuštění Evropy. Projezdili jsme Egypt křížem krážem, včetně Sinajského poloostrova a nocovali jsme, kde se dalo, tuším, že v oficiálním ubytovacím zařízení pouze čtyři noci. Pro nás nebyl problém zajet za dunu nebo do olivového sadu a rozbít kemp tam. Máme stan na střeše auta, což činí vše mnohem jednodušší. A v Egyptě to v době naší návštěvy bylo stále bezpečné. Vzhledem k vybavení auta jsme byli naprosto soběstační. V autě máme kompletní kuchyň, vařič i plynovou bombu. Někdy jsme zašli do místní restaurace nebo bufetu, někdy jsme měli párty s místními lidmi, které jsme právě poznali a jinak jsme si vařili sami z toho, co jsme nakoupili na domorodých trzích. Dá se koupit spousty zeleniny i ovoce, dokonce i maso (hovězí, kozí i velbloudí) a o chlebu není třeba mluvit. To je jasná věc. Placka, taková dutá bílá i celozrná, nějakou dobu i chutná, ovšem po dvou měsích už i nám lezla ušima. Naštěstí jsou oblasti, kde pečou trochu jiný chleba, a tak člověku napraví chuť. Byli jsme ochotní si pro ten „lepší“ chleba zajet i několik desítek kilometrů. V restauracích převažovalo kuře a rýže, ba dokonce i pizza a jiné dobroty. Na trhu je možné koupit dokonce i pravou svíčkovou za pár korun. Místní lidé druh masa nerozlišují. Trhy zbožňujeme, i když zrovna ukázkovou čistotou nezáří, ale prodejci jsou vřelí, příjemní a dají dostatečně najevo radost, že se bez potíží mezi ně vydáte. Vždy vyberou to nej, co zrovna mají. A než z trhu člověk odejde, nesmí si zapomenout koupit falafel nebo datlové sušenky a zapít to silným velmi sladkým čajem.

Poslední úpravy, osvěžení a hup pod vodu

V Egyptě se potápí i z lodi

V úvodu jste se zmínila o tom, že cesta byla finančně náročná. Jak se dá podle vás ušetřit?

Celá cesta byla finančně náročná. Nemá cenu tvrdit, že ne. Je sice pravda, jak se všude hlásá, že když se chce, tak to jde, ale pokud člověk nemá možnost si ušetřit, tak to není tak jednoduché. Nejnákladnější je připravit auto. Záleží na tom, jaké si vyberete a jaké máte nároky na značku a vybavení. K Africe, ať si člověk myslí co chce, patří auto s náhonem na všechny čtyři kola (jeep, offroad, čtyřkolka). Ano, dá se přejet Afrika od severu k jihu po asfaltce. Dnes jediný úsek Moyale (etiopká hranice) – Marsabit (Keňa) je tragická cesta, jinak vše je již od roku 2009 asfaltované, dokonce i Sudán. Ale tento kontinent má spousty zajímavých koutů, vesniček, cest, přejezdů a safari, kde jste bez 4x4 bezradní. Pro nás bylo od začátku jasné, proč do Afriky jedeme. Podle toho jsme vybrali auto. Myslím, že to nemusí být tradiční a s Afrikou úzce spjatý Landrover, který je dost drahý. Stačí i Nissan Patrol, u nějž je pořizovací cena v porovnání s Landroverem a Toyotou zlomková. Je třeba připravit po technické stránce auto co nejlépe, základní drobné díly vzít s sebou, vybrat kvalitní pneu. Tam by se šetřit nemělo. Ovšem na vnitřních úpravách a vybavení se dá rozumně uvažovat a hodně ušetřit. Dnes víme, že by náklady na auto byly a vlastně i budou, neb se chystáme na cestu novou, podstatně nižší. Ale i přes úspory a dle výběru auta, je třeba počítat s náklady pouze na auto a doklady k němu s částkou okolo 200 tisíc plus minus. Náklady na samotné cestování se také odvíjí od náročnosti každého jedince. Měsíc našeho cestování vyšlo na cca 1 000 EUR. To je ovšem také ovlivněno, jak se jede. Jeden stát jeden měsíc = 1 000 EUR. Ušetřit se dá na jídle, ubytování, nesmyslných výdajích (úplatky apod.).

Korálové útesy hrají všemi barvami

Co se týče samotného potápění, vybavili jste se již před samotným odjezdem? Absolvovali jste kurzy potápění v ČR či jinde?

Jednou z našich aktivit v Egyptě bylo již zmiňované potápění. Jeli jsme na Sinajský poloostrov, vystoupali Mojžíšovu horu a večer v kempu debatovali s dalšími dobrodruhy a návštěvníky. Doporučen na šnorchlování byl Dahab. Rudé moře je ráj pro potápěče i šnorchlaře, tak bylo nemyslitelné se tam nezastavit. Procházeli jsme po hlavní ulici Dahabu a koukali na fotky podmořského světa. Všude bylo ticho, sezóna skončila a druhá ještě nezačala. I přiskočil k nám jeden Egypťan a ladnou manipulací nás měl v kanceláři a z nevinného šnorchlování byl kurz tzv. Open Water. Nechali jsme se utáhnout na výhodnou nabídku kurzu. Pokud si dobře pamatuji, vyšlo to včetně učebnice na 180 nebo 190 EUR. Kdo by se nenechal zlákat. (úsměv) Ruka byla v rukávě. Začali jsme něco, o čem se nám ani pár dní nazpět vůbec nezdálo.

Jsou tady milá stvoření jakými jsou želvy

Ale i nepříliš přátelsky vyhlížející muréna

Jakým způsobem je možné si potápění v Egyptě domluvit a kolik za něj v přepočtu zaplatíme? Doporučujete smlouvat?

Dnes internet funguje všude, dokonce i v Africe na lístech, kde by to člověk nikdy nečekal, tak je jednoduché si v jednom z obrovského množství potápěčských center, zajistit ať už kurz nebo přímo jen potápění. Nebo se domluvit přímo na místě. Dlouhé pobřežní ulice jsou přehlcené centry. Ceny budou ve výsledku hodně podobné. Jedno centrum nabídne levnější ponor, ale dražší půjčovné za vybavení nebo naopak. V prosinci 2008, stál jeden ponor včetně vybavení 650 Kč. Hodně levnému centru bych se určitě vyhnula. Za nízkou cenou musí být nějaký zádrhel. Je důležité dostat minimálně stoprocentně spolehlivé vybavení a divemastera. Na všem závisí váš život. O to spíš, pokud nejste zkušení potápěči. I když i ti zkušení tam mají své pomníčky, ze kterých leze mráz po zádech. Smlouvat? V Africe a nejen tam je známé, že smlouvání prostě patří k obchodu, vůbec je to v krvi domorodců. Kdo nesmlouvá, může i urazit nebo minimálně neuspokojí prodejce a pro několik dalších minut se ho nezbaví. Určitě, pokud sami nenabídnou výhodnější nabídku, bych to zkusila. Když se člověk nezeptá, odpověď je vždy ne!

Dahab je romantické potápěčské městečko

Egypt nabízí skvělé lokality pro potápění a šnorchlování. Můžete z vlastní zkušenosti doporučit ty nejkrásnější lokality?

Egypt je rájem potápěčů. Samozřejmě, že na světě je mnoho nádherných, možná i krásnějších lokalit k potápění, ale o Egyptě, respektive o Rudém moři se prostě mluví jako o ráji. Barevné korálové útesy, spousty ryb, od malinkých zářivých až po šedavá monstra, drobná „havěť“, želvy, koníci a navíc poklady dob dávno minulých nebo nešťastných ztroskotání. Jsou tu vraky, nejnavštěvovanější jsou v rezervaci Ras Mohamed okolo Sharm el Sheik, ale i potom dál v Sudánu, v panenské podmořské krajině. My jsme se potápěli ve třech destinacích – Dahab, Hurgada a El Quseir. Hurgada je převálcovaná turisty, zkažená potápěčským byznysem, kdy dokonce i ryby zmizely. El Quseir byla špatná volba doby ponoru, nemohu tedy hodnotit, ale Dahab je zatím absolutní top. Jedním z nejkrásnějších ponorů El Bells – jedinečný vstup podloubím do hloubky cca 26 metrů zvaný El Bells, poklidné plutí podél příkré barevné korálové stěně až do okouzlující Blue hole. Obrovská modrá díra v korálové stěně, hluboká více než 100 metrů. Canyon i Islands stojí také za zmínku. Dál od centra dění jsou i další zajímavé lokality, k těm se lze dostat pouze na velbloudech. Což určitě také stojí za to.

Vítejte v Egyptě

Egypt a Sinajský poloostrov

Myslíte si, že je potápění v Egyptě bezpečné?

Nemyslím si, že zrovna Egypt je nebezpečný. Nebezpečné je každé místo, když si člověk vybere špatné potápěčské centrum, přecení své síly, má nekvalitní vybavení nebo nedbá doporučení. Potápění jako takové je rizikovější sport a záliba. I sebe zkušenější potápěč může udělat chybu a z hlubin se nevrátí. Možná bych si dovolila říct, že právě například profesionální potápěč je rizikovou skupinou. Myslí si, že jemu se vzhledem ke zkušenostem nemůže nic stát a podniká neuvěřitelné akce. Zrovna když z odpočívadla jdete na ponor El Bells, procházíte okolo skalnaté stěny, na které visí několik pomníčků. I velice zkušení potapěči přecenili své síly a moře se jim stalo osudným.

Zadní cestou na Mojžíšovu horu

Vzpomenete si na své pocity, když jste se ocitla pod hladinou úplně poprvé? Měla jste strach?

Ups! Ten hlavní impuls, nebo spíš finální slovo k potápění, jsem měla spíš já. Rendovi se zrovna pod vodu s nějakým náhubkem nechtělo. A nakonec se mince obrátila a já jsem byla tou neschopnou ovcí kurzu. Ten pocit být hluboko pod hladinou, s nějakou bombou na zádech a spoléhat se jen na to, že dýchat se může jen přes náhubek a pár hadic byl horor. Měla jsem jakýsi psychický blok a hlavou mi probíhaly ty nejmorbidnější představy. Chudák náš instruktor, mladý kluk Mostafa! Nechyběla mu ale nezlomitelná trpělivost, když jsem každou chvilku vyplula na hladinu, o plavání bez brýlí nemohla být ani řeč. A měl i úžasný talent. Já jsem zase typ, který se děsně nerad vzdává. Vzdát se beru jako prohru a neúspěch jako výzvu. Vzala jsem si den od potápění pohov, a mezitím na výbornou udělala teoretické zkoušky. Změnili jsme lokalitu, z Light housu jsme přejeli na Three pools a bylo. Najednou zmizely předtuchy a my jsme si Open water 18 metrů rozšířili za dalších 120 EUR na Advanced OpenWater do 30 metrů.

Africké trhy

Co vše jste v potápění vyzkoušeli? (Hloubka, fotografování, jeskynní potápění apod.)

Po absolvování základního kurzu, který opravňuje k potápění pouze do osmnácti metrů, jsme si rozšířili možnosti až do třiceti metrů. Součástí kurzu je noční ponor, hloubkový ponor i navigace. Noční ponor není pro mě. Já, vlastně oba jsme takový spíš jak se říká „sundivers“, čím hlouběji se potápíme, tím více se ztrácí ty krásné barvy, chybí slunce a tím, že se začínáme i potápět do podvodní fotografie (kde jsme stále jen batolata), nám vyhovují mělčí ponory. Jenže zase na hlubších máme větší šanci spatřit něco opravdu zajímavého ba i výjimečného. Jeskyně jsme ještě nevyzkoušeli, ani nás to nějak zvlášť neláká. Ale nikdy něříkej nikdy.

Příprava na večeři

Večeře s místními

Který zážitek z potápění pro vás byl nejintenzivnější?

Téměř z každého ponoru si něco přineseme, nějaký zážitek. Z některého intenzivnější z některého třeba jen odpočinuté tělo a duši. Je totiž neuvěřitelně uklidňující proplouvat světem ticha a pozorovat volnost obyvatel. Po Egyptě jsme se potápěli i v JAR a Mozambiku. Asi úplně nej zážitek byl dvojponor v Mozambiku, kdy v jedněch 25 minutách nás z písku vítal Hladkoun leopardí – žralok, na takzvanou čistící stanici připlul vzácný Trnucha malooká (zapsaný na seznamu ohrožených druhů) a zatímco Renda fotil rejnoka zastínila mě dvojice Plejtváka keporkak. Co víc si potápěč může přát než setkání, alespoň vteřinové, s velrybou. Běžně se velryby potápěčů straní. U takových mant je to prý jiné. Mnohokrát, pokud se potápěč chová jak má, jsou manty tak zvědavé, že připlavou až na dosah. Bezohledné ovšem od nich je, když se někde zdrží a připlavou, až když je člověk na tzv. safestopu. I to se nám stalo. Prostě mají smysl pro humor a drobnou provokaci. (úsměv)

Návštěva restaurace v Egyptě

Pro spoustu lidí se stalo potápění něčím, bez čeho si nedokážou svůj život představit. Byli ochotni vzdát se kariéry, opustit rodnou zemi. Dokázala byste si představit, že byste nedělala celý život nic jiného, než se potápěla?

Znám pár případů, ať jsou to naši známí původem ze Švýcarska, kteří se usadili v Sharm el Sheiku nebo dokonce náš, dnes již bývalý šéf z práce v Anglii, který se po smrti svého otce rozhodl, že je třeba neco změnit a vyměnil deštivou Anglii za teplý Roatan, kde se oženil a pracuje jako instruktor. Je naprosto spokojený. Jenže oni potápění propadli a opravdu jím žijí. Já, musím mluvit za sebe, mám potápění jako koníčka a osvěžuji si tím mé cesty po Africe. Přemýšlíme ale o potápěčské dovolené někde v Asii nebo střední Africe. Uvidíme, kam nás vítr odfoukne.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: březen 2014