Prozraďte nám, proč jste si vybrali k návštěvě Súdán – zemi s dlouhodobým konfliktem? Není to tak trochu bláznovství?

Z počátku jsme o cestování po Africe moc nemluvili, alespoň ne do té doby, než jsme měli jasný plán. Tím, že Afrika hodně byla v našich představách nebezpečná lidožroutská a válečná džungle, kde na každém rohu číhají nemoci, lidožrouti, banditi a špinavé děti s nafouklými bříšky, byly reakce k tomu úměrné. Prostě si vyjet jen tak napříč Afrikou bylo opravdu velmi ojedinělé a tak, jak jste i řekla, pro spoustu našich blízkých a přátel jsme byli jen blázni, co to asi nemají v hlavě úplně v pořádku nebo minimálně si neváží života. Někteří nám fandili a podporovali nás, jiní zase kroutili nevěřícně hlavou a rozmlouvali nám to. Pamatuji si, jak naši přátelé, kteří se vrátili z dlouholetého žití v JAR mi prozradili, že můj táta by prý zaplatil cokoliv komukoliv, jen aby mi to rozmluvil. Sám se mnou raději moc nemluvil. Maminka se moc bála, ale na druhou stranu mi to přála a věřila mi, protože ví jaká jsem, že se v pořádku vrátíme zpět, a že pokud si něco vezmu do hlavy, tak mě od toho nikdo stejně neodradí. Odjeli jsme a dojeli až k Súdánu.

Arabská Afrika se mění v černou Afriku

„Súdán má otřesnou pověst a pekelných míst je v celé zemi mnoho.“

Súdán má opravdu otřesnou pověst. Myslím, že je to jen kvůli Dárfúru. Tam je opravdu peklo na zemi. Je pravda, že pekelných míst je ale v celém Súdánu mnohem víc. Tenkrát to byl Dárfúr. O jiných částech se nemluví, neboť se o této zemi moc neví. Alespoň ne zde v Čechách.

 

O Súdánu zatím nemluvíte zrovna v superlativech. Proč jste ho vlastně navštívili?

Súdán jsme vynechat nemohli. Nedal se z žádné strany objet a my se z Egypta nějak potřebovali dostat dál směr na jih. Měla jsem z něj trochu strach, stejně jako z dalších zemí jako je Keňa, JAR a Zimbabwe. Mezi Tuniskem a Egyptem jsme potkali pár cestovatelů, co buď v Súdánu byli dříve nebo z něj právě přijeli. Říkali: „Po vstupu do Súdánu utrpíte dva obrovské šoky. Jeden z neskutečného vedra a druhý z té neuvěřitelné pohostinnosti a přátelskosti místních lidí.“ 

Čistá a zdobená Nubia

Kambala: oslavný a rituální tanec

Kdo byl hlavním iniciátorem tohoto dobrodružného výletu?

Hlavním pachatelem jsem byla já. Koho by Afrika nelákala? Minimálně všechny malé děti přitahují zvířátka a o krajině ani nemluvím. René byl ještě pořád na Novém Zélandu, já se musela nečekaně vrátit dříve, a když jsem přijela do šedivé Evropy, tak to začalo vařit. Napadlo mě to hned. Chvilku jsem váhala mezi Austrálií a Afrikou, ale Afrika to nakonec vyhrála. Renda se honem rychle vrátil do Evropy. Z malého výletu jen na jih se stala cesta napříč kontinentem. V listopadu 2005 byl nápad zrozen a dokonce i konkrétně naplánovaná cesta.

Ženy jsou oblečené barevněji než v Egyptě a Libyi

Jak jste se na cestu do Súdánu připravovali?

Abych pravdu řekla, nijak zvlášť. Auto, my a potřeby byly připravené již z Čech a jediné co bylo třeba, bylo vízum. A tam byl první zádrhel. Ne ovšem ze strany Súdánu, ale ze strany českých úřadů. Tam jsem se poprvé přesvědčila, že nikdy se nedá spoléhat na vlastenecké úřady daleko v cizích končinách. V tomto případě to ovšem nebylo nic o spoléhání, ale o povinnosti vystavit doklad, jež požaduje ambasáda jiného státu pro vystavení víz. Jednání jakým se pan konzul a jeho kolegyně projevili, bylo neuvěřitelné. Nakonec jsme víza dostali i bez potřebného dokumentu. Súdánskému konzulovi jsem vysvětlila, s kým mám na naší ambasádě tu čest. K vízům nám popřál krásný pobyt a šťastnou cestu. To bylo jediné, co jsme museli připravit konkrétně pro Súdán.

Kambala: slavnostní tanec

Byl pobyt v Súdánu finančně náročný?

Nejdražší na celé akci „Súdán“ byl trajekt, který stál 550 USD, víza jen 200 USD pro oba a pobyt v zemi vyšel dost levně. Nafta za pár korun 0,18 USD za litr, jídlo i ubytování také velmi levné. Navíc máme stan na střeše auta, takže nepotřebujeme, chatky nebo hotely. Poplatky za památky jsou také zatím zlomkové v porovnání s Egyptem.

 

Měli jste o Súdánu podrobné a aktuální informace? Odkud jste čerpali?

O Súdánu jsme toho moc nevěděli. V Čechách se nedá najít žádná pořádná literatura a dokumentace. Přesněji v době našich příprav se nedala najít, ale i dnes je velký problém se k něčemu dostat. Lonely Planet a podobné knihy se najdou, ale každý kdo byl pozorný a snažil se řídit podle průvodce Lonely Planet, tak zjistil, že informace jsou vesměs staré – například až pět let – a vypadá to, že nejsou pro baťůžkáře, ale pro střední vrstvu. Spoléhat se na ceny a konkrétní místa se bohužel nedá. Média sdílí jen to hororové a negativní. Vždy se lépe prodává nějaká tragédie nebo senzace než kladný zážitek.

Kavová lady: súdanská kavárna

Místní jsou příjemní a děti roztomilé

Připravujete si na cesty itinerář?

My s Reném jsme neplánovací typy. Většinou někam přijedeme, máme pouze hrubý plán, a pak ostatní ponecháme osudu a náhodě. Vyhovuje nám to tak víc a asi si to i víc dokážeme užít, než přesně den po dni plánovaný itinerář, kdy se pak stresujete tím, že jste v časovém skluzu nebo něco není tak, jak jste si předem naplánovali. A v Africe je docela riskantní těsné plánování. Afrika má svůj čas a nefunguje v ní vše tak, jak si my představujeme. Může se stát, že nadupaný plán selže, a člověk si tu cestu ani neužije.

 

Co následovalo poté, když jste dorazili na místo?

Do země jsme přijeli po vodě z Egypta. I přesto, že nám auto poslali dříve, nečekalo na nás, a tak jsme byli nuceni se neplánovaně seznámit se zdejší nubijskou pohostinností. Vzhledem k tomu, že jsme již projeli tři arabské země, kulturní šok jsme nezažili. Spíš to bylo pozitivní. Okolí stejné, nepořádek a chlapíci v galabiích, ale tak nějak to všechno na nás působilo fajn a klidným dojmem. I hotel (s postelemi, na nichž bylo povlečení, které od pořízení nevidělo ani valchu ani pračku), který spíše vypadal jako věznice, byl fajn a dnes na něj vzpomínám s úsměvem.

Mystické pohoří

Zmínila jste hotel. Znamená to, že je možné se v Súdánu bez problémů ubytovat?

Súdán není turistická destinace. Není tam rozvinutá síť ubytovacích zařízení, ale i přesto se najdou příjemné kempy nebo hotýlky. Neříkám čisťounké, ale příjemné. My jsme se ubytovali pouze jednou v hotelu, pár dní v národním kempu v Chartúmu, kde jsme byli jedinými bělochy mezi černočernými jihosúdánskými vojáky. Pak jsme bydleli převážně v našem stanu na střeše nebo u přátel v Chartúmu a v pohoří Nuba, v Kadúglí (jak v normálním domě, tak i v tradiční chatrči).

 

Jak se během svých cest po Africe stravujete? Co podle vás stojí za vyzkoušení?

Téměř od počátku cesty se stravujeme z místních zdrojů. Máme své zásoby koření a jiné pochutiny, ale nakupujeme také na trhu a v místních obchůdcích. Navštěvujeme i místní „bufáče“. Arabové jsou po hygienické stránce trochu laxní, takže se mohou dostavit zažívací potíže, ale jídlo je chutné. Za vyzkoušení stojí arabský chleba, smažený nilský okoun, fata (chléb v polévce), kissra (něco jako palačinka), asida (rosolovitá kaše), fuul (fazole v oleji), balila (arašídová omáčka), okra (malé cuketky v želatinové omáčce), restovaná játra, zelenina, dušené kozí a hovězí maso. Jídlo je levné, ať už na trhu nebo v bufetu. Co si nesmíte nechat v Súdánu ujít, je výborná silná kořeněná káva – Jebenah. Z chlazených nápojů je to Karkadah – chlazený sladký čaj z květu ibišku súdánského. Nebo silná proteinová bomba v podobě Tabaldi (vyrobeno z plodu baobabu).

Příprava na kempink a večerní vaření

Pyramidy jsou zde menší a plné

Neměli jste potíže s komunikací? Jak na vás působili místní?

Úředním jazykem je arabština, ale mnoho obyvatel se domluví anglicky. A pokud se nenašel společný jazyk, posloužila stará spolehlivá technika ruce-nohy. Místní byli velice přátelští, zvědaví a pohostinní. Ale v tomto duchu se to táhlo již od Egypta. Proto se například pobyt v Egyptě protáhl na dva měsíce a v Súdánu na celý měsíc. Takovým závěrem a rozloučením s touto horkou zemí byla káva s celníky, kteří nás usadili do kanceláře, připravili výbornou kávu a sami vyřídili veškeré formality k výstupu ze země. Donesli orazítkované doklady, my dopili kávu, oni poděkovali za naší návštěvu jejich země a popřáli šťastnou cestu. Neuvěřitelné, ale je to tak. Po celou dobu jsme se necítili nijak ohrožovaní nebo utlačovaní. Je samozřejmě důležité, jak se k nim člověk chová. Arogantní člověk a tzv. machr vždycky narazí.

 

Země je bohatá na historii. Jsou zde unikátní památky a artefakty z dob nejstarších civilizací. Jak na vás Súdán působil v tomto ohledu?

Súdánu se kromě Bilat al Sudan také říká domov černých faraónů. A důvod je jasný. Po celé severní zemi se nachází stovky hrobek, pyramid, chrámů a dalších unikátních míst. Mnoho jich pohřbila neoblomná poušť, některé jsou stále neobjevené a zlomek jich je dostupných. Dokonce v zemi pracují dvě archeologické skupiny z Čech, jedna na nejznámější komplexu Naga. Památky jsou úžasné. Ne až tak co do kvality, ale spíš do atmosféry. V rozlehlé poušti se nachází komplex staveb, kolem jen moře písku a pár místních s velbloudy. Nikdo vás neruší a vy si můžete užívat tu nádheru pozůstatků dávných civilizací, naslouchat větru a popustit uzdu své fantazie. Mnoho míst jsme bohužel poprvé nenavštívili, ale chystáme se na ně letos.

Pyramidy Meroe

Sestra náčelníka vesnice poblíž Kadugli

Co vše jste měli příležitost vidět? Využívali jste služeb místních průvodců nebo jste si vše obstarali sami?

Od severu z Wádí Halfy jsme jeli jen s přáteli. Viděli jsme hlavní památky poblíž hlavní cesty. V Chartúmu se nás ujali dnes již přátelé. Moc si průvodce na cestách nebereme, když už tak z řad obyvatel vesnice, nikoliv agentur. Alespoň víme, kam ty peníze nebo dary jdou. Někdy je rozhodně lepší si průvodce najmout. Člověk se díky tomu dostane tam, kam by bez průvodce nikdy nešel. Také se dozví mnoho zajímavostí a nakonec neudělá nějakou kulturní chybu, která by mohla mít fatální následky. Viděli jsme pyramidy, hrobky, městský život, od Arabů jsme přejeli k černochům. V Súdánu se láme kultura, zde začíná tradiční africká – rondavely se slaměnou střechou, černá kůže a jiná mentalita. Měla jsem udělanou Hennu, viděli jsme oslavné tance, hostiny místních a seznámili jsme se i s jejich každodenním životem.

Cestovatelka Andrea s tradičním zdobením

Pyramidy Meroe

Kdesi v poušti vystupujují k modré obloze vysoké jehlany, některé úplné, některým čas uloupil špici. V okolí se přesýpají obrovské duny, pod jednou z nich sedí na barevných kobercích skupinka mužů, krásné bělostné galabie na černé kůži září. Čekají na potencionálního návštěvníka. V době, kdy egyptské pyramidy navštívilo několik tisíc návštěvníků za týden, tady přijeli dva a těmi jsme byli my. Komplex pyramid, které jsou podstatně menší, s menším půdorysem, uvnitř plné oproti těm v Gíze, je v procesu renovace. Hrobky se nacházejí pod pyramidou a jsou nedostupné. Hlavní čelní portál vypoví celé legendy a povídky. Z hieroglyfů se vyčte spousty zajímavostí. Z celkového počtu pár stovek pyramid, zde zůstalo jen několik. Některé v horším a některé v lepším stavu. Absolutní výjimečnost jim dává klid a okolní krajina. Žádné ploty, jen poušť, vítr a pár velbloudů.

 

Hlavní město pohoří Nuba

Za zmínku stojí rozhodně návštěva hlavního města pohoří Nuba v provincii Jižní Kordofan. Dnes, i přesto, že tam žijí černí lidé a ti se cítí více jako Jihosúdánci, byla tato část přiklepnuta Súdánu. Byl tam, po dvaceti dvouleté civilní válce a genocidě, relativní klid. Byli jsme po dlouhé době téměř jediní individuální, bílí návštěvníci a absolutně jediná výprava z Čech. Byl to jen dočasný klid a od počátku roku 2011 je tam opět masové krveprolití. Lidé žijí v jeskyních nebo daleko od svých vybombardovaných domovů. Tenkrát v lednu 2009, nás to tam táhlo, chtěli jsme dojet až do Juby, dnešního hlavního města Jižního Súdánu. Jenže čas byl naším nepřítelem. Zůstali jsme několik dní v Kadúglí a okolí, místě poznamenaném krutou válkou. Vzali si průvodce a poznávali místo krvavého pekla. Na počátku jsme byli nervózní a lidé překvapeni. Nakonec ledy roztály a my jsme si užívali příjemné chvíle s místními z kmene Nuba.

Společnou cestou do Chartúmu

Súdanské vesnice

Čestní hosté u náčelníka vesnice

Pár dní jsme bydleli u kamaráda našeho přítele z Chartúmu, pak jsme ozkoušeli pro a proti bydlení v chatrči se slaměnou střechou. Byli jsme čestnými hosty na hostině náčelníka vesnice, který se vrátil z úspěšné poutě do Mekky. Zatančili si rituální a oslavný tanec Kambala. A protože je pro arabské ženy typické zdobení hennou a tamní ženy okouzlila moje bílá kůže, svolila jsem ke zdobení na mém těle. Celé zdobení bylo krásné a vydrželo zhruba dva týdny. Nakonec jsem okusila, jak léčí ženy své nemocné rodiny. Přepadla mě nějaká nemoc. Dodnes nevím jaká. Vysoké horečky dosahovaly až skoro ke čtyřicítce. Vše šlo ze mě ven a nic jsem nemohla pozřít. České léky a kapky nepomohly, až přišlo na hilbu a nechutný hořký lektvar. Druhý den jsem se mohla postavit na nohy a mohli jsme odjet z Kadúglí dál na cestu napříč Afrikou.

Trajekt: kocábka do Súdánu

Které z navštívených míst Vám doslova vzalo dech?

Celý Súdán nás nadchnul. Je to naše srdcová záležitost a koncem letošního března tam odlétáme na více než měsíc, na tzv. Expedici Súdán, o jejíž start se pokoušíme již pár let. Co nás ale dostalo ze všeho nejvíce, byla návštěva pohoří Nuba v provincii Jižní Kordofan, dnešní hraniční oblast Súdánu a Jižního Súdánu. Bylo tam krásně, milá společnost lidí, výborná káva a navíc to bylo místo, kde jsme byli jako jediná výprava z Čech. Hřeje mě u srdce, že takové zážitky a z takového místa máme jen my. Chtěla bych se tam vrátit, ale nejsem si jistá, že se do této oblasti letos dostaneme. Ráda bych se o to pokusila. Máme tam přátele, se kterými jsme naštěstí díky Facebooku a Skypu v kontaktu. Chceme vidět, jak to tam dnes vypadá. Nemusíme se tlačit mermomocí někam, kde jsou nepokoje, abychom na sebe strhli pozornost. Nejsme hrdinové. Jezdíme poznávat nová místa a lidi, ne hledat senzace. Běhat mezi padajícími bombami nebo s neprůstřelnou vestou je mimo oblast našeho zájmu. Cestování je o pohodě a poznávání jiných krajin, nikoliv o vyhledávání lidského utrpení. Pokud se nedostaneme do Nuby, Súdán nabízí mnoho dalších zajímavých lokalit. Třeba ne tolik kmenově zajímavých, ale určitě kulturní a archeologické.

Velmi zachovalé malby v hrobkách

Zdobení hennou

V jakém období jste se do Súdánu vydali?

Poprvé jsme Súdán navštívili v lednu 2009, což bylo stále ještě zimní období. Ovšem jejich zima je úplně jiná než ta naše. Mnohem teplejší. Ve středním Súdánu, v dnešní pohraniční oblasti Jižního Súdánu, jsme se docela pekli. Přes den teploty vystoupaly na 40 °C a v noci spadly jen na 27 °C a to jsme byli v pohoří. V létě je v Súdánu období dešťů a teploty dosahují mnohem vyšších teplot. Nejideálnější pro návštěvu této země je zimní období.

 

Doporučila byste návštěvu Súdánu našim čtenářům?

Návštěvu Súdánu bych doporučila. Je tam spousta zajímavostí, příjemní a přátelští lidé, ale protože tahle země není zkažená turismem, poprosila bych všechny návštěvníky, aby sem nevozili špatné manýry, které kazí obyvatele (tak jako například v Etiopii).

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií:Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: březen 2014