Prozraďte nám, jaký byl hlavní cíl vaší cesty? Konkrétně cesty do Etiopie.

Již v předchozích rozhovorech jsme zmínili, co nás vedlo k tomu jet do Afriky. Afrika je exotická destinace, i když se to dnes už nezdá, před několika lety to byl kontinent, kam se moc lidí individuálně nevypravilo. Etiopie byla další země na itineráři naší cesty napříč Afrikou. Patří k Africe a po Súdánu a arabské části Afriky nabízí opět něco jiného.

Andrea a René byli denně terčem udivených očí

Co bylo třeba vyřídit před odjezdem do země?

Češi potřebují, až na pár výjimek, víza do každé země Afriky. Do prvních třech zemí cesty jsme si vyřizovali doklady a víza již z domova. Pak jsme si již víza vyřizovali, včetně víz do Etiopie, na cestě. Konkrétně o etiopská víza jsme žádali na zastupitelství v Chartúmu, hlavním městě Súdánu.

 

Obešlo se vydání víz bez komplikací?

S vydáním víz nebyl žádný problém. Navíc jsme nic nepotřebovali, ani Carnet (doklad) k autu. A na samotných hranicích, až na abnormální množství lidí, proběhlo vše hladce. Když se na byrokracii z celé cesty podívám zpětně, ta etiopská byla velmi rychlá a bezproblémová. V malé oprýskané chatrči seděl úředníček, který s úsměvem na tváři bez jakýchkoliv výhrad orazítkoval vše, co mu přišlo pod ruku, dokonce i samotný Carnet.

Dívka kmene Hamar z údolí Omo

V předešlých rozhovorech jste se zmínila o tom, že neradi plánujete. Platilo to i v tomto případě?

My s Reném jsme neplánovací typy. Spíše ponecháme vše náhodě. Myslím, co se týče míst k návštěvám a trasy. Vždycky se něco naskytne, co zní zajímavě a my se tam vydáme. Je pravda, že hrubá cesta byla naplánovaná vždy, ale jak je i vidět na naší mapě ze všech cest a návratů, původní plán se od realizace značně lišil. Jednoznačně jsme chtěli vidět známé Údolí Omo, trh Merkato v Addis Abeba, NP Nechisar nebo Simiens. Něco se splnilo a dostali jsme se tam, něco nás dokonce i zklamalo.

Mapa toulání

Je podle vás lepší poznávat Etiopií na vlastní pěst nebo oslovit místní průvodce?

Poznávat Etiopií je jednodušší s nějakým místním průvodcem nebo rangerem. Minimálně v tom směru, že člověk má klid, nenahání ho žebráci a nemusí neustále čelit náletům místních. Ale pohodlnější a levnější je cestovat individuálně, vlastním vozem. Samozřejmě na některá místa je lepší si vzít průvodce. Člověk se díky tomu dozví mnoho zajímavostí a nestane se, že by udělal nějakou kulturní chybu. Také se dostane tam, kam by se mu to bez průvodce nepovedlo.

 

Jedním z vašich cílů bylo údolí Omo, což je prehistorické naleziště známé na celém světě. Co vše zde bylo k vidění?

Etiopie je přezdívána kolébkou lidstva. Našli se zde kosterní pozůstatky našich předků. Údolí Omo bylo poslední destinací návštěvy v zemi. Odtamtud jsme se vydávali z Omorate podél řeky Omo dolu do Keni a k jezeru Turkana. I přes útrapy, které jsme v zemi zažili, jsme se sem velice těšili. Je to zajímavá oblast. Stále zde žije několik kmenů tradičním životem, v tradičním oblečení. Nejznámějším je kmen Mursi, jehož dámská část se zdobí tzv. perkelemi, což jsou kulaté hliněné talířky. Vkládají si je do proříznutého rtu i uší. Velikost značí krásu. Čím větší, tím je žena považována za krásnější i přes vylámané zuby. Spolu s Mursi zde žijí Turmové, Surmové, Dasanečové a mnoho dalších divokých i válečných kmenů. V této oblasti je i pár národních parků.

Etiopská stavení

Etiopská ambulance

Navštívili jste také historické město Harer?

Ano, na východ jsme se zajeli podívat. Zaslechli jsme něco o hyenách ve městě, a tak jsme se tam vydali. Harer je původní islámské město. Stará část je velice pozoruhodná. Celé město je obehnáno zdí, za návštěvu stojí i uličky připomínající muslimskou éru. Dělají tam výbornou injeru s kozím kotlíkem a po večeři jedinečnou kávu, kterou připravují tradičním způsobem.

 

A co povídačky o hyenách, které jste zmínila?

Hyeny tam opravdu jsou. Prochází se po městě mezi místními, jako by se nechumelilo. Krmení hyen je turistickou atrakcí. Měli jsme štěstí a setkali se s nimi tváří v tvář kousek od hotelu přímo před policejní stanicí. Seděli pár metrů od nás a krotce čekali na kousek masa jako poslušný pejsek na laskominu. Člověka by nikdy ani nenapadlo, jak jednoduché je na jedno zvíře pohlížet dvěma naprosto odlišnými způsoby. Ve volné přírodě by bylo hodně nebezpečné se na takovou malou vzdálenost k této nevypočitatelné bestii přiblížit. Predátor s nejsilnějším stiskem je ovšem v Harer součást městského nočního života.

Krásná hornatá krajina Etiopie

Co přesně si pod tím můžeme představit?

Běžně si člověk za příplatek rezervuje hotel s nádherným výhledem na moře, ale tady si je možné za příplatek rezervovat pokoj s výhledem na hyeny. Za bílého dne ten výhled není žádná výhra. Okna směřují přímo na smetiště a špinavé dvorky okolních domů, ale tam se právě v noci hyeny stahují. A musím říct, že je to opravdu zážitek.

 

Jaká další místa stojí ještě za zmínku?

Z těch míst, co jsme navštívili, kromě již zmíněného Údolí Omo a Hareru, stojí za návštěvu i pohoří Simiens s nejvyšší horou Etiopie Ras Dashen, která se tyčí až do výše 4 550 metrů. Okouzlující hornatá krajina, kde žije několik ohrožených druhů, například Walia Ibex – divoká koza, která nebyla nalezena nikde jinde než v pohoří Simiens. Dále endemický pavián Gelada nebo etiopský vlk.

Masožravý Marabu

Na jih směrem do údolí Omo

Národní park Nechisar

Dalším zajímavým místem byl národní park Nechisar, na jehož území se rozlévají dvě jezera Abaya a Chamo. Na břehu těchto jezer se sluní obrovští krokodýli a ve vodě se čvachtají hroši. Park leží na jihu kousek od posledního velkého města Arba Minch a zabírá území 514 km2. Za bílého dne se kolem prohání zebry, antilopy, šakali, opice, spousta ptactva včetně vodního, jakým je například pelikán, plameňák, orel jasnohlasý (nepřeslechnutelný dravec vodních oblastí) ba i nějaký predátor. Nocovat se dá přímo v parku na vyhraněných místech pro kempink.

Andrea a René nejsou nároční, co se týče kempování

Čedičová vulkanická Erta Ale

Z míst, která jsme nenavštívili, bych ještě zmínila Erta Ale, což je čedičová vulkanická oblast v severovýchodní části Etiopie zvané Afarské propadlině. Permanentně aktivní vulkány jsou obklopené krajinou, která leží několik metrů pod hladinou moře. Návštěvu takového místa je nutné si rezervovat dopředu a je třeba průvodce a ochranný konvoj.

Pavián Gelada v pohoří Simiens

Město Lalibela

Milovníkům (neobvyklých) památek doporučuji město Lalibela. Město je unikátní svými starými kostely vytesanými ve skále. Nejedná se o pár jednoduchých staveb, ale přímo labyrint tunelů, chodeb a budov. Všechny tyto stavby jsou vytesány přímo do původních skal.

Rozdělení práce v Etiopii

Kde jste byli během svého pobytu v Etiopii ubytovaní? Využívali jste k nocování opět stan na střeše vašeho vozu?

Tak jako v každé jiné zemi, nocovali jsme v našem stanu na střeše auta. Pokud to šlo, tak volně v buši. Pokud nebylo jiného zbytí, tak i třeba na parkovišti hotelů. Tam to ovšem nebyla žádná zábava. Většinou se jednalo o malá parkoviště někde za budovou, takže jsme měli společnost v podobě zápachu z popelnic.

 

Během celé doby jste v Etiopii nevyužili ani jednou služby hotelu?

Využili jsme jen jeden hotel v Harer s výhledem na hyeny. Pokoj byl strohý, ale relativně čistý. Nicméně netekla zde studená voda, natož teplá. Nám se jednalo hlavně o život ve městě a hyeny, tak jsme pro jednou nad kvalitou hotelu zavřeli oči. Po hotelu ve Wadi Halfa v Sudánu nás asi již nic nerozhází.

Hyeny v Harer

Slečna z kmene Dasaneü

Můžete nám připomenout, jak vypadal hotel v Súdánu, který zmiňujete?

v Sudánu se jednalo o hotel ve Wadi Halfa, kdy jsme čekali na loď s autem. Za plechovými dveřmi byly čtyři proleželé postele se zaprášeným povlečením, které od pořízení nevidělo pračku. V těsné místnosti místo sprchy trčela ze zdi trubka, ze které tekla jen studená voda a okolo běhali švábi a škorpioni.

 

Jak byste popsala místní obyvatele? Bylo snadné se s nimi domluvit?

Obyvatelé jsou chudí a nevzdělaní. Téměř nikdo neumí jiný jazyk než ten jejich. Pomalu ani obsluha pokladny u parků. Dorozumívání bylo náročné. Především když nechtěli pochopit, že nejsme multimilionáři, že jim nemůžeme hradit stonásobek vstupného, které platí místní nebo jim koupit třeba auto či osla. V některých oblastech byli lidé vstřícnější, v některých až agresivní. Oblečení záleželo na oblasti. V některých nosili oblečení hodně podobné tomu evropskému, jinde měli na hlavě tzv. Afro a dlouhé hadry jako ve středověku a na jihozápadě zase hlavně tradiční oblečení.

Středověké ošacení

Etiopie je jedna z nejkrásnějších, ale také nejchudších zemí světa. Jak byste se vyjádřila k tomuto tvrzení jako člověk, který vše viděl na vlastní oči?

Ano, je to pravda. Etiopie je jednou z nejchudších zemí světa. Je to ale absolutně nepochopitelné. Již více než 30 let do této země proudí miliardy dolarů, nespočet projektů, doktorů na pomoc nebo jen brigádníků na pomoc dětem i dospělým a stále se země zmítá v boji o holé životy. Stále na nás z televize koukají nafouklá bříška špinavých dětí s mouchami v očích a podobné snímky. Etiopie nikdy nebyla kolonií, ale neustále se jí musí pomáhat. Tolik peněz a darů, kolik se posílá na jednotlivé projekty, by v pohodě vystačilo na postavení nové země od základu. Přitom výsledek je takový, že když do země přijedete, nepřipadáte si jen o několik let nazpět, ale připadáte si, že jste se posunuli v čase až do středověku.

 

To znamená, že ani přes příliv peněz, není v zemi vidět žádný pokrok?

V zemi není vidět žádný pokrok, žádné zlepšení ekonomické situace, prostě nic. A přitom velká část země je neskutečně úrodná jako velká část Afriky. Jak dalece je to opravdu s tím hladomorem, který nám média neustále podstrkují pod nos? Podívejme se na statistiky a nebude nikomu jasné, jak to opravdu je. V padesátých letech měla Etiopie pouhých 12 milionů obyvatel. O 60 let později je to o 80 milionů více? Absurdní!

Údolí poseté políčky

Z vašeho vyprávění to vypadá, že vás návštěva Etiopie příliš neohromila. Je to tak?

Nás osobně Etiopie nebo přesněji Etiopané vůbec nenadchli. Absolutně přelidněná oblast nedovolí člověku svobodně dýchat a je neustále pod permanentním stresem s přemnožení obyvatel. Není možné si ani dojít na onu stranu, aby tam někdo nestál ještě předtím, než si člověk stáhne kalhoty. Etiopie prostě není naší destinací. Příroda, památky a místní speciality bohužel zastíní obyvatele a jejich chování.

 

Dovezla jste si ze země nějaké suvenýry?

Suvenýrů mám spoustu. Některé stále v Africe, některé i doma. Máme krátkou verzi Nissana, a tak se mi ho hned podařilo naplnit. Z první cesty jsme si přivezli i kůže například šakala nebo karakala a vlastnoručně vyrobenou kalabaš na uskladnění kukuřičné mouky. Pro rodinu byla docela zábava, když jsem z kufru po návratu, začala tahat masivní stoličku ve tvaru slona, stále ještě skoro zmrzlé maso z krokodýla a antilopy, láhev jihoafrického likéru Amarula, kůži obrovské zebry, semena, písek a podobně. Co všechno se v kufru dá uschovat! Já sbírám i drobnosti, ale především miluji artefakty – použité věci denní potřeby. Největší radost mám z vodní dýmky vyrobené z dlouhé kalabaše (dýně). Tuto dýmku kouří jen ženy z jedné oblasti. Nikde na trhu se koupit nedá a svou už vůbec nechtějí prodávat. Desítky žen nás odmítlo, dokonce i naše peníze, jen jedna podlehla Reného šarmu a prodala nám jednu ještě s hořícími bylinkami. Nevím, ale myslín, že jí to došlo později, co vlastně provedla. Mohu jí však vzkázat, že dýmka je v dobrých rukou a že je to ten nejcennější artefakt, který jsem kdy získala.

Procházka uličkami muslimskehé Hareru

Jakou dlouho obvykle v jednotlivých zemích zůstáváte?

Po naší cestě napříč Afrikou se stalo snad v každé zemi něco nezapomenutelného. Cestujeme rádi a rádi poznáváme nejen krajinu a zvířata, ale především lidi. Někdy to chvilku trvá, než se k nim člověk dostane blíž. Proto nejsme zastánci expresního cestování. Pobýt v zemi pět dní je dle mého názoru ztráta času a zbytečná počáteční investice. Když už ty peníze investuji do dopravy na místo, tak tam pobudu, jak to jen jde. Vždy jsme si v zajímavých zemích, vlastně téměř všude, vyšetřili měsíc a vyplatilo se to.

 

Můžete nám popsat nějaký zážitek z cest?

Zrovna zde v Etiopii, kromě zajímavého zážitku s hyenami v Harer, dobrodružného vytahování auta z hluboké jámy daleko od civilizace a jiných drobných zážitků, jsme měli jeden opravdu nezapomenutelný. V údolí Omo jsme opět jako kdekoliv jinde projížděli méně známé a zajímavější cesty. Když jsme trochu ztratili směr, v té spleti cestiček pist a cest, zkřížil nám cestu Landcruiser a v něm byla hamarsko-evropská posádka. Vyvedli nás na správnou cestu a zmizeli v prachu. Navečer jsme na ně narazili ve městě Dimeka. Zahlédli nás na ulici a už nás tahali do hospody na pivo a injeru. Nakonec jsme dostali pozvání na noc u nich ve vesnici. Jsou místa a situace, kdy člověk musí oželet zvěčnění zážitků, protože se to prostě nehodí a taková kamera by mohla zničit náklonnost a důvěru místních. Vždycky se nejprve zeptáme, zda fotit můžeme, tady se to nehodilo. Nicméně nám to zůstane ve vzpomínkách navždy. Takové nabídky se neodmítají.

Více než 30 let pomoci a žádný výsledek

Nenapínejte nás. Co následovalo?

Jeli jsme za nimi, zaparkovali jsme vedle rozestavěné chatrče a šli se přivítat s ženami a některými dětmi. Jejich pozdrav je velmi dlouhý a v základu se ptají na tu samou věc hned několikrát: „Ahoj, jak se máš? Máš se dobře? Jak se máš? Máš se dobře?“ Jerome a Klemenc mluvili plynule jejich řečí, komunikace díky tomu nebyla složitá. Provedli nás po vesnici. Ukázali nám, jak se staví tradiční stavení, které si sami vyzkoušeli postavit, a pak nás odvedli k plápolajícímu ohni. Na zemi byly rozprostřené velké kravské kůže, na kterých seděl náčelník a ostatní stařešina. Posadili nás jako důležitou návštěvu mezi ně. Mladí a děti, pokud ještě nespali, seděli na tzv. borkoto, což je malá stolička, která slouží nejen k sezení. Ženy na ohni ve velkém hliněném hrnci vařily kávu. Nepoužívají se zde klasická kávová zrna. Ta jsou na trhu velice drahá. Kávu si připravují pouze ze slupek. Hotovou kávu nabíraly dlouhou kalabasou, která sloužila jako naběračka a nalévaly ji do rozpůlené obrovské kalabasy. Kalabasa je vydlabaná vysušená dýně různých velikostí, která se používá jako talíř, miska, hrnek, naběračka, peněženka či nádoba na vodu, mléko, mouku nebo zrní. Bylo období dlouhého sucha, a proto se místní obraceli ke svým bohům a prosili je o vodu. Ženy roznesly kávu ve velkých hrnkách a před prvním douškem proběhla ceremonie. Nejstarší stařešina kmene rozprskl doušek kávy do prostoru a zaříkadlem žádal bohy o déšť. Následovala večeře. Spolu s ostatními muži z kmene jsme povečeřeli šišky z čiroku a zapíjeli je teplým mlékem přímo z kalabasy. Suché hutné našedlé těsto bylo zpracované do podlouhlých šišek.

Zebry v národním parku Nechisar

Dokázala byste odhadnout, kolik může stát samotná dovolená v Etiopii?

Těžko říct, kolik může stát samostatná dovolené v Etiopii. Nás vyšel měsíc cestování po Africe na asi 1 500 USD. K tomu je nutné připočítat pořizovací cenu auta a celkovou jeho úpravu, očkování, Carnet atd.

 

Doporučila byste tuto destinaci čtenářům? Na co byste návštěvníky Etiopie ráda upozornila?

Já bych doporučila celou Afriku. Kamkoliv se vydáte, bude to stát určitě za to. Důležité je, aby se návštěvníci chovali tak jak mají. To znamená s rozumem a nezapomněli, že jsou jen na návštěvě. Měli by respektovat pravidla a zákony země a nekazit charakter a zvyky místních.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií:Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: březen 2014