Mimo Evropu jsem zatím navštívila pouze Mauricius, Guadeloupe, Dominikánskou republiku a Keňu, ale až konečně vyhraji ve Sportce, určitě se moje cestovatelská mapa bude křížky jenom hemžit,“ dodává s úsměvem Hanka a pouští se se mnou do rozhovoru o návštěvě Malajsie a Kuala Lumpur.

 

Co pro vás bylo největším lákadlem pro návštěvu Malajsie? Lákala vás exotika?

Exotiku jsem už párkrát navštívila, takže tohle asi nebylo to největší lákadlo. Letos jsem měla jiné cestovatelské plány, ale nakonec mě k návštěvě Malajsie přemluvil kamarád, který s sebou plánoval vzít rodiče a nechtěl s nimi jet sám. Moje milovaná Afrika musela být pro tentokrát odstavena na druhou kolej, přičemž původní kamarádův záměr byl jet do Thajska. To ale nefiguruje v horních patrech mého žebříčku, tak navrhl cestu do Thajska zkombinovat s pobytem na malajském ostrůvku Langkawi a ještě pár dní vyčlenil na prohlídku Kuala Lumpur. Když jsem slyšela Kuala Lumpur, vzpomněla jsem si, že jako malá holka jsem toto město s oblibou dávala jako hádanku do dětské slovní šibenice. Měla jsem to nastudované jako hlavní město Malajsie z Rozumu do kapsy a nikdo to nikdy neuhádl. Ani ve snu by mě tenkrát před 25 lety nenapadlo, že to nebude jen pár písmenek na papíře, ale zažiji jeho atmosféru na vlastní kůži. Langawi a Kuala Lumpur? To už by šlo! Souhlasila jsem, udělala změnu ve svých plánech a těšila se na to, co jsem si vysnila již jako malá holka, kdy jsem cestovala prostřednictvím naučných knížek.

Chow Kit

Jaký druh informací jste si o zemi zjišťovala předtím, než jste se vydala na samotnou cestu?

Musím říct, že první článek, který mi ve vyhledávači vyskočil v souvislosti s ostrovem Langkawi bylo: „Jediné místo světa, kde žijí létající hadi“. Musím říct, že to byl pro mě docela šok. Já se hadů šíleně bojím a představa, že půjdu pralesem, ta obluda mi spadne za krk nebo si nade mnou jen tak bude „plachtit“, mě dost děsila. Naštěstí musím říct, že jsem v pralese nic takového nepotkala. Všeobecné informace o ostrově Langkawi a Kuala Lumpur jsme čerpali z průvodce Lonely Planet. Město Kuala Lumpur je tu poměrně dobře popsané, včetně cen za vstupy do různých pamětihodností. Také jsou v něm doporučené procházkové trasy například indickou či čínskou čtvrtí a další zajímavosti. Dalším zdrojem informací byly různé cestovatelské portály.

 

Co bylo třeba vyřídit před odjezdem do Malajsie? Potřebovali jste vízum?

Před odjezdem do Malajsie jsme žádné formality nevyřizovali. Nebylo třeba něco dopředu zajišťovat. Vízum do Malajsie rovněž nebylo třeba.

 

Kdy přesně a odkud jste do Malajsie letěli? Kolik vás celkem cestovalo?

Letošní dovolená nám začala ranním odletem z Prahy 04. února 2014. Celkem nás bylo sedm. Z toho dva účastníci naší výpravy byli rodiče od kamaráda (čerství šedesátníci).

 

Byly jednotlivé přestupy a samotná cesta do Malajsie náročná?

Náš letištní kolotoč startoval v sedm ráno odletem z Prahy do Amsterdamu. Odtud nás čekalo skoro 10 000 kilometrů a více než 12 hodin letu se společností China soouthern airlines do čínského Guangzou, pak asi čtyři hodiny do Kuala Lumpur, a odtud jsme konečně mířili k prozatímnímu cíli naší cesty – malajskému ostrovu Langkawi. Ve srovnání s transkontinentálním letem, cesta na Langkawi byla procházka růžovým sadem. Let trval něco kolem hodiny. Z Kuala Lumpur na Langawi jsme letěli s Malaysia Airlines. Naštěstí jsme přiletěli v pořádku. Letěli jsme stejným typem letadla, které se ztratilo minulý týden.

 

Jak dlouho cesta trvala?

S ohledem na čas cesta celkově trvala téměř třicet hodin. Samotné lety mimo čekání zabraly asi dvacet hodin. Zbytek pak bylo čekání na navazující spoje. Nejvíc času čekáním jsme strávili v Kuala Lumpur. Tady jsme měli asi pět hodin čas, než odletíme na Langawi. Brouzdali jsme místními letištními krámky, dali si výbornou nudlovo-kuřecí polévku, koupili a napsali jsme pár pohledů přátelům.

Čtvrť Chow Kit

Prvním cílem v Malajsii se stal ostrov Langkawi. Proč zrovna tento ostrov?

Byli jsme rozhodnutí strávit v Malajsii jen týden (mimo Kuala Lumpur), tak jsme si řekli, že tento rozlohou asi 500 km2 velký ostrov se dá poměrně dobře za tuto krátkou dobu poznat. A hlavně jsem si říkala, že tady snad nepotkáme tolik Čechů a nebudu muset nikomu nic vysvětlovat. Nemám problém sdělit informace ohledně lokality samé, ale jakmile někdo sotva vkročí do hotelu a už se ptá jaké jsou snídaně a jak vypadá pokoj, tak je jasné, že za krásami dané země rozhodně neletěl. Z tohoto důvodu nemám moc ráda naše milé krajany, kteří si myslí, jací nejsou cestovatelé, ale přitom je zajímá jen hotelový resort. Tím samozřejmě nechci křivdit ostatním. Nadšené cestovatele potkám vždycky ráda. Já mám ovšem smůlu spíše na ty resortové válečníky, stejně jako letos.

 

Čím je ostrov Langkawi charakteristický?

Všude na ostrově se člověk setká se symbolikou orla. Ať se jedná o oblečení, trička, upomínkové předměty či dekorace v restauraci. Pátrala jsem po jeho významu a zjistila jsem, že název ostrova pochází ze dvou starých malajských slov a to helang – orel a kawi – silný, čímž byla záhada s orlem vyřešena. Možná ale symbolika orla sahá ještě dále do historie, protože v klasické malajské literatuře je ostrov považován za poslední místo odpočinku Garudy – mytologického ptáka, který vozil mezi svými křídly boha Višnua. Charakteristické pro Langakawi je také to, že v roce 1986 se stal ostrov bezcelní zónou. Poměrně levně se tady dají nakoupit cigarety (známé značky asi za 220 Kč/karton, neznámé značky přibližně za 100 Kč/karton). Výhodný je zde i nákup alkoholu. Běžné likéry a destiláty u nás dostupné tady vyjdou v průměru na polovinu, případně i na třetinu ceny než u nás.

 

Jakým způsobem jste ostrov prozkoumávali?

Některé zajímavé věci, jako jsou rýžová ekofarma a podmořský svět, jsme měli u nosu, protože jsme bydleli v městečku Pantai Chenang, což bylo docela rušné město ostrova. To ostatní jsme objížděli podle knižního průvodce autem.

 

Za jakých podmínek si lze například půjčit auto? Kolik stojí pohonné hmoty?

Pronájem auta jsme si domluvili už z domova, protože po loňské zkušenosti z Guadeloupe, kdy jsme horko těžko sehnali auto pro šest lidí v hlavní sezoně, jsme to nechtěli riskovat. Pronájem auta na den nás vyšel asi na 300 Kč/osoba. Kdybychom si pronajali dvě malá auta, tak by se cena moc nelišila. Pronájem zahrnoval i pojištění. Benzín je v Malajsii za hubičku. Litr v přepočtu vyjde asi na 15 Kč (stál asi 2 RM, 1RM = 6,50 až 6,70 Kč).

 

Ubytování jste řešili až na místě? Kolik jste za něj platili?

Podobně jako pronájem auta, i ubytování jsme měli zamluvené už z domova. Týden v tříhvězdičkovém hotelu v trojlůžkovém pokoji nás vyšel na 3 100 Kč/osoba, v dvoulůžkovém pokoji 4 100 Kč/osoba.

 

Jak vypadalo místo, kde jste bydleli?

Místo, respektive hotel, kde jsme bydleli byl pro nás doslova šok. Taxík nás vyhodil před stavbou, tak jsme si říkali, že se asi spletl, že to není možné, ale naštěstí se vše vysvětlilo. Hotel byl v rekonstrukci. Zepředu dostavovali nové křídlo (pozn.: všude ve městě se stavělo) a nahoře se stavělo ještě jedno patro. Takže jsme nebyli malajské bezdéčka, ale měli jsme kde složit hlavu, i když to byla stavba. Shánět ubytování pro sedm lidí v hlavní sezóně by jistě nebylo jednoduché. Co mě nadchlo, byla nádherná pláž za hotelem. Pro mě to byla nejkrásnější pláž jakou jsem na ostrově viděla. Byla lemovaná palmami s výhledem na protější ostrůvky. Byl zde krásný bílý písek, pozvolný vstup do vody a výborně se tu běhalo. Člověk se nebořil do písku.

Pláž v Pantai Chenang

Co vše jste v okolí navštívili?

U nás ve městě jsme navštívili rýžovou farmu. Hned u vchodu se nás ujal zaměstnanec a vše nám dopodrobna vyprávěl. Dokonce jsme si mohli zkusit i práci se stroji na zpracování různých plodin, které tu mimo rýži pěstovali. Já zkusila něco jako lis na rýži. Nebylo to vůbec jednoduché. Nešlo to roztočit, ale po chvilce trpělivosti se mi to podařilo. Dokonce jsem dostala i pracovní nabídku! Jak už jsem se zmínila, měli jsme v docházkové vzdálenosti také podmořské akvárium Čekala jsem od něho víc, ale aspoň jsme se podívali, co tady všechno žije za potvory.

Rýžová farma: stroj na zpracování rýže

Rýžová farma

Gunung Mat Cincang

Autem jsme vyrazili na druhou nejvyšší horu ostrova Gunung Mat Cincang na lanovku. Ke stanici lanovky se šlo přes Oriental village, kde jsou krásné domečky, barevný park protkaný potůčky a jezírky, spousta krámků se suvenýry a restaurace.

Oriental village

I přes můj strach z výšek byl nádherný zážitek jet vysoko nad zeleným hustým pralesem. Škoda jen, že nahoře ve stanici lanovky byl zavřený vstup na sky-bridge, kde se člověk přímo z visutého mostu dívá na krásu tamní přírody. Most byl bohužel v rekonstrukci.

Cesta lanovkou a výhled na sky-bridge

Telaga Tujuh

Další zastávkou bylo místo zvané sedm studní Telaga Tujuh. K těmto jezírkům se šlo pralesem po kamenných schodech asi 25 minut. Jezírka nebyla ani moc chladná. Kamarád se v nich dokonce i koupal. My ostatní jsme jen smočili nohy.

Sedm studní

Pokračovali jsme k vodopádům. U prvního vodopádu Air Terjun Temurun jsme narazili na opravdu zvědavého výběrčího mýta – malou opičku. Dali jsme jí müsli tyčinku, aby nás pustila dál. Vzhledem k tomu, že bylo období sucha, tak byl vodopád vyschlý. Ostatně tak jako další vodopád, který jsme viděli.

Výběrčí mýta u vstupu k vodopádům

Udělali jsme si výlet i na nejvyšší horu ostrova Gunung Raya, kde je rozhledna. Za dobré viditelnosti jde odtud dohlédnout i do sousedního Thajska. Ovšem kdy je dobrá viditelnost, ví čert. My jsme všude narazili na opar. Ať už tady nebo když jsme byli na lanovce. Na vrchu v rozhledně je malá čajovna. Podává se tam výborný silný čaj ochucený kardamonem, zeleným pepřem, zázvorem a skořicí. Má nasládlou peprnou chuť. Určitě stojí za to ochutnat.

 

Máte nějaké tipy týkající se pláží?

Projeli jsme také několik pláží. Podle průvodce je nejkrásnější pláží Tanjung Rhu. Já ale s jeho názorem tak zcela nesouhlasím. Jak už jsem řekla na začátku rozhovoru, většinou bývá nejhezčí, to co má člověk přímo doma, což byla naše pláž v Pantai Chenang. Další zajímavá pláž, kterou jsme cestou viděli, byla leopardí Pantai Pasir Hitam. Neprocházejí se tady divoké kočky (jsou zde jen divoká obydlí místních), ale písek tu má dvoji barvu, a pokud člověk přijde před přílivem, pak uvidí na žlutém písku tmavé černé skvrny. Opravdu to vypadá jako kožich leoparda. My jsme sem ale přišli kolem šesté hodiny, tak jsme z pláže zahlédli už jen malý kousek.

Obydlí na leopardí pláži

Leopardí pláž

V Malajsii jste strávili celkem týden. Kam jste měli namířeno potom?

Ano, na ostrově Lankgawi jsme strávili opravdu jen týden. Tím ale naše cestování po Malajsii zdaleka nebylo u konce. Na týden jsme si odletěli do Thajska, pár dní jsme strávili na Lantě, jeden den na Koh Phi Phi. Byli jsme také v Krabi a na Raylai. Z Thajska jsme pak odletěli do Kuala Lumpur, kde jsme pokračovali v objevování malajských krás.

 

Na jak dlouho jste odjeli do Kuala Lumpur? Ubytování jste měli opět zařízené předem?

Čtyřdenní návštěvu Kuala Lumpur jsme si už plánovali doma, takže i ubytování jsme si sháněli z domova přes ubytovací servery. Náš hotel byl umístěný v části KLCC (Kuala Lumpur City Center) a v porovnání s kousek vzdálenými věžemi Petronas, působil se svoji 26 patrovou výškou téměř směšně. Ubytování nás vyšlo ve čtyřhvězdičkovém hotelu asi na 3 200 Kč/osoba za čtyři noci, ale za tak vysokou cenu jsme byli pět minut pěšky od Petronas a přímo v centru. Peněz za hotel vůbec nelituji. Z pokoje jsem večer viděla přímo na věže a pohled na osvícené symboly Kuala Lumpur byl opravdu dechberoucí.

 

Co vše jste v Kuala Lumpur navštívili? Podle čeho jste si místa vybírali?

Opět jsme využili tištěného průvodce a jeho doporučených prohlídkových tras. První den jsme se ráno s kamarádkou vydaly už kolem půl osmé do Petronas koupit lístky. Musely jsme tam být ještě předtím, než otevřou. Každý den se vydává jen omezený počet lístků, tak jsme nechtěly podstupovat riziko, že se tam nedostaneme. Lístky jsme koupily a v deset hodin ráno, a pak jsme mohly vyrazit na nebeskou prohlídku města z petronaského sky-bridge. Poté jsme se ještě pár hodin toulaly „tou honosnější částí" Kuala Lumpur. Viděly jsme krásné staré budovy jako jsou dům sultána, muzeum textilu a další. Také jsme se prošly po nábřeží řeky na Merdeka Square. Zatoužily jsme se ještě jednou podívat na město z ptačí perspektivy a vidět tak i věže Petronas, proto jsme šly na vyhlídku z věže Menara.

Město z ptačí perspektivy

Návštěva čínské čtvrti

Nemohli jsme vynechat ani návštěvu čínské čtvrti. Teprve tady jsem si mohla říct, ano opravdu jsem v Asii. KLCC bylo nad moje očekávání poměrně klidné. Žádná hlava na hlavě, což se ovšem nedalo říct o čínské části města. Nejrušnější nákupní ulice Jalan Petaling byla přecpaná lidmi a krámky s rozličným zbožím. Tato část města byla oproti KLCC výrazně chudší. Nebyly tady žádné výškové budovy a honosné restaurace. Spíše se zde zdržovali pouliční prodavači a byly zde pouliční „domácké“ restaurace. Někdo by do nich možná nestrčil ani nos, ale nám se jedna – u dědoušků, jak jsme jí říkali – líbila natolik, že jsme jejímu kouzlu neodolali a klidně jsme si ze starých a občas narezlých kastrolků a pánví dali oběd. Bylo to vynikající a neměli jsme žádné střevní potíže.

Čínská čtvrť

Oběd u tzv. dědoušků

Návštěva indické čtvrti

V podobném duchu se odehrávala i návštěva indické čtvrti. Jeden den jsme vyrazily do části Chow Kit, což je to poměrná chudá malajská čtvrť. Aspoň takovým dojmem na mě působila (v porovnání s KLCC). Nebyly zde žádné velké honosné stavby a luxusní domy. Připadalo mi, že jsem se ocitla minimálně několik set kilometrů jinde. Hledaly jsme tady typickou malajskou tržnici, o které se zmiňoval průvodce a opravdu jsme ji našly. Hned jak jsme na ní vkročily, tak na nás zaútočil nepříjemný zápach. Neodradilo nás to ale šly jsme dál, dokud kamarádka nezůstala jako opařená a řekla že nikam nejde. Uviděla psí hlavy, které se mi jevily spíše jako ovečky. Pravda je, že po jejím konstatováním jsem si ta zvířátka radši ani prohlížet nechtěla (miluji psi, ale ne na talíři). Zvířecí tržnici jsme opustily, ještě než jsme vlezliyza první krám. Na dalších trzích se prodávalo vše možné. Tady už ale bylo zboží, které nám ničím nevadilo, ať už se jednalo o zeleninu, ovoce, koření, oblečení a další věci.

 

Indická čtvrť: dobroty

Tržnice v Chow kit

Sikhský chrám ve čtvrti Chow Kit

Ve čtvrti Chow Kit jsme ještě navštívily největší Sikhský chrám v jihovýchodní Asii. Údajně je domovem 75 000 kualalumpurských Sikhů. Nevěděla jsem, co mám od takového chrámu a hlavně místních lidí očekávat, ale musím říct, že mě mile překvapili. Před vstupem do chrámu se nás ochotně ujal jeden Sikh. Vzal nás dovnitř, kde jsme si museli umýt ruce a nohy, dát si na hlavu pokrývku, ale nemusel to být klasický hidžáb, co se dává do mešit. Jen bylo nutné mít něco na hlavě. Uprostřed chrámu seděl jejich nejvyšší a pronášel modlitby. Bez problémů jsme mohly uvnitř chrámu fotografovat. Nikdo nám nic nepřikazoval. Cítila jsem se tady uvolněně. Ne jako v mešitě Masjid Jamek, kterou jsem také v Kuala Lumpur navštívila. Za zmínku stojí i pár dalších chrámů. Ať už se jedná o hinduistické, buddhistické nebo taoistické chrámy.

 

Který z chrámů na vás udělal největší dojem?

Kousek od čínské čtvrti jsme narazily na červený taoistický chrám Sze-Ya, chrám boha Kuan-ti. Celý chrám byl provoněný tyčinkami a působil v té své červené barvě tajemně a nadpozemsky.

V taoistickém chrámu

Hned naproti tohoto chrámu jsme narazily na hinduistický chrám Sri Mahamrianman. Jak už jsem se však zmínila dříve, to nejhezčí je většinou to, co má člověk doma. Hned vedle našeho hotelu byl překrásný buddhistický chrám. Když člověk vešel dovnitř, tak ho zlatá barva soch Buddhů přímo ozařovala. Cítila jsem se tam opravdu dobře, uvolněně, ne jako v mešitách. Nejkrásnější chrámy, jaké jsem tady viděla, byly taoistický a buddhistický vedle hotelu.

V budhistickém chrámu

Měli jste možnost vidět i místa, kam většina turistů nechodí?

Nedokážu říct, kam většina turistů nechodí. Vzhledem k tomu, že v současné době má internet snad skoro každý a knižní průvodce je dostupný v každé knize, tak záleží jen na povaze a dobrodružné povaze člověka, kam až se vydá a co všechno je ochotný s ohledem na zjištěné informace podstoupit. Zda si řekne: "Nemusím se jen válet na hotelu, ale chci něco vidět a chci zažít místní atmosféru se vším všudy na vlastní kůži." Já takto vždycky k návštěvě nějakého místa přistupuji, proto se snažím jít úplně všude, kam je to možné a kam čas dovolí. Otázkou je, zda ostatní taky. Nemyslím si například, že by běžný turista vyrazil do čtvrti Chow Kit a díval se tak v porovnání se čtvrtí KLCC na odvrácenou tvář hlavního města s jeho chudobou a špínou. Nemyslím si, že by vyrazil na zvířecí tržnici a zkusil jídlo v restauracích, které by u nás hygienici zavřeli, sotva by je zdálky uviděli. Pokud se na to podívám z této stránky, můžu říct,že jsme asi vstoupili i do míst, kam se běžně člověk nevydá.

 

Jak na vás návštěva těchto asijských zemí celkově zapůsobila?

Musím na sebe prozradit, že jsem v Asii byla poprvé. Byla to zajímavá zkušenost – zejména návštěva Kuala Lumpur. Já si takové město představovala úplně jinak a to našlapané až k prasknutí, ale realita byla zcela odlišná. Krásný byl i ostrov Langkawi a návštěva Thajska – nádherné pláže a nádherné přírodní scenérie. Na druhou stranu necítím potřebu vracet se tam zpět. Své cesty nelituji, ale moje srdce patří jinam. Po návštěvě Keni vím, že Afrika je to pravé místo, kam se chci stále vracet. Doufám, že se do Afriky vydám již příští rok!

 

Co byste vzkázala čtenářům, kteří zvažují podniknout podobnou cestu jako vy?

Pokud někdo chce a touží vidět jihovýchodní Asii, tak určitě doporučuji návštěvu Malajsie i Thajska. Je tu docela bezpečno. Aspoň my vše zvládli bez jakékoliv újmy. Navíc je dovolená v těchto zemích poměrně levná, nejsou potřeba víza a je tu opravdu spousta věcí k vidění.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Hana Macháčková

Článek byl vydán: březen 2014