To, že jsi náruživý cestovatel, to je obecně známo, kde však vznikl nápad „prochodit“ tuto část Etiopie a jak jste se na to připravovaly (mapy, poznámky nebo jen tak podle nálady)?

Ten nápad, logicky, není nějak objevný a autentický. Oblast údolí dolního toku řeky Omo je cestovatelům a hlavně amatérským etnografům dobře známá. Naštěstí jsou některé oblasti, hlavně západní břeh, stále velmi špatně dostupné a můžete jít pěšky krajinou dvacet dní a nenarazíte na bílou kůži. Údolí Omo je známé díky mnoha původním kmenům, které zde žijí na relativně malém území. Jejich způsob života je zatím jen velmi málo ovlivněn vnějším světem, ale ta doba je za dveřmi a originální krása místních lidí zmizí do 10 let. Domnívám se. Ale zatím se můžete dostat do bitky na život a na smrt mezi sousedy, vidět krvavé zdobení vlastních těl žiletkami či ohněm, těšit se nahotou nádherných afrických žen.

  

Příprava byla složitá a jednoduchá zároveň. Mapy a dobré informace neexistují. Takže naší strategií bylo najít perfektního místního průvodce, kterému se zcela oddáme a necháme vše na něm. Bez takového člověka to prostě nejde. V tomto směru jsme měli obrovské štěstí. Narazili jsme na místního 30-letého chlapíka, který přes své mládí má za sebou práci s filmovým štábem BBC i nejlepšími fotografy jako je např. Hans Sylvester. Uměl jak výborně anglicky, tak jazyk kmene Suri, kde jsme strávili nejvíc času. Zároveň sršel energií, vařil a měl smysl pro humor.

 

V jakém měsíci jste tuto zemi navštívili, jaké bylo počasí a je nějaká doba, kdy je ať už kvůli počasí nebo jiným záležitostem ideální sem vyjet?

Ideální je samozřejmě období sucha, čili od poloviny listopadu do poloviny dubna. My jsme zvolili leden.

 

Ty jsi velký dobrodruh, nicméně myslíš si, že je tato země vhodná i pro toho „obyčejného“ turistu?

Teď chápu, že to bude znít divně, ale… Já nejsem dobrodruh, sice se potápím se žraloky, chodím po jungli s lidojedy nebo etiopskými Suri pěšky mezi lvy, ale vlastně nebezpečí nemám rád. Chci být vždy dobře připraven. Vlastně mě nejvíc baví dělat věci, které možná někomu připadají šílené, ale já vím, že je to pohoda. Na řeči o nebezpečí mám standardní odpověď: „Co je to proti přechodu pro chodce v průměrném českém městě plném průměrných českých pološílených řidičů.“ A statistiky mluví jasně! Zpět k tvé otázce. Kdysi jsem viděl v televizi Tomia Okamuru, než se stal politikem. Vyprávěl národu o cestování. Jak chce navštívit co nejvíc zemí, ale pouze takové země, kde je jeho oblíbený hotelový řetězec. Takže Tomio obrazí 80 zemí a vždy uvidí stejný výtah, pokojovou televizi, záchod ze zlata a kaviár k snídani. Tomu prostě nerozumím. Takže kdo rozumí Tomiovi, pro toho Etiopie není. Kdo žízní po poznání, touží uniknout z pravidelného konzumního pohodlí, pochybuje o sobě i některých aspektech západní civilizace, voní mu pot vlastní i oslí a má divokost v srdci, bude nadšen, omráčen, pohlcen, bude v Etiopii šťasten.

Jel jsi se svou ženou, jak byla vnímána okolím po Tvém boku („bílá žena“ celkově v této zemi)?

V Etiopii velmi dobře. Černoši jsou obecně velmi liberální, veselí, milují hudbu, tanec, zábavu. Rádi lelkují, nikam se neženou. Neuznávají žádný dress code, nemají moc tabu i urazit jejich různé bohy a duchy je poměrně těžké. Důležitá je pohoda. Moje žena byla všude vítána, ženy si osahaly její náušnice, lak na nehtech, bílá prsa a škemraly o triko. Nedostaly :). Muži s ní chtěli tančit. Vlastně i ženy. Nejsložitější to pro ni bylo na Šalamounových ostrovech mezi domorodci Kwaio. Kwaio kultura je naopak nabitá mnoha neuvěřitelnými pravidly číhajícími za každým rohem. Tam to byla chůze po ostří nože, ale o tom asi někdy jindy. Jiné je to také samozřejmě v komunitách, kde je dominantní islám.

Co obnáší vstup do této země (ohlášení na ambasádě, vízová povinnost, očkování, deklaratorní dostatek financí na bankovním účtě)?

Tak tady bude odpověď jednoduchá. Máme bezvízový styk, povinné očkování není, na účet se nikdo neptá. Zkrátka stačí pas a je to. Z očkování doporučuji žloutenku A, B, meningitidu. Další nepovažuji za důležité. Rozhodně bych užíval antimalarika Malarone. V období dešťů může být problémem moucha tse-tse a spavá nemoc, ale v období sucha ne.

 

Jak je to s penězi, to jste měli stále hotovost s sebou nebo je možnost si ve větších městech vybrat z bankomatu?

Je třeba mít při sobě dostatečnou hotovost a to ještě v co nejmenších bankovkách, protože větší vám nikdo nerozmění. S trochou nadsázky se dá říct, že jeden menší batoh bude vyčleněn pouze na peníze :-D.

 

Jakou měnou se platí a jaká je možnost výměny peněz za místí měnu? Jsou k dispozici nějaké směnárny?

V Addis Abbebě jsou samozřejmě banky i bankomaty. Před cestou do Omo Valley, se musíte penězi kompletně vyzásobit zde. Cesta z Addisu k Omo trvá autem 3 dny. Nejbližší bankomat je od Omo celý den jízdy autem. Etiopská měna se jmenuje Birr. USD či EUR místní lidé nepřijmou, musíte mít Birr.

Jak jste se stravovali?

Hodně jídla jsme nakoupili v Čechách. Různá outdoorová jídla na zalití horkou vodou. Také různé energetické tyčinky, kdyby nám při treku došel dech. Rovněž jsme měli kompletní prostředky pro úpravu vody, filtrační jednotku, uw lampu, purifikační tablety. Během treku jsme nakupovali rýži, zeleninu, chilli… Párkrát jsme koupili kůzle a opekli na ohni.

 

Jak a kde jste nocovali?

Ve stanu. Pokud jsme věděli, že jsme v oblasti, kde nejsou lvi a bodavý hmyz, tak i pod širákem. Bylo to vždy velmi příjemné.

 

Tento druh výletu musel být velice dobrodružný, zvláště ta pro mne nepředstavitelná část, kterou jste ušli pěšky, jak je to s divokými zvířaty, měli jste tu čest se s nimi potkat tváří tvář?

Pěšky jsme nakonec ušli téměř 250km. 3 dny jsme procházeli i národním parkem Omo, kde všechny tradiční africká zvířata žijí. Lvů je tam prý poměrně hodně a i když jsem si naprosto jist, že oni viděli nás, tak my je ne. Oblastí lvů šli s námi ozbrojení Suri válečníci a měli jsme i po kapsách pepřové spreje. Viděli jsme pštrosy, různé antilopy, paviány, kočkodany, krokodýly, supy, orly…

Kde a jak jste se zásobovaly vodou (je vůbec pitná)?

Jak jsem psal, měli jsme kompletní výbavu na purifikaci vody, ale tu jsme nakonec použivali spíš výjimečně. Jelikož jsme putovali s najatými osly, tak pokud byla příležitost koupit balenou vodu, udělali jsme to a naložili na osla. Vybavuji si, že jednou voda došla, ale nic dramatického. Šance koupit balenou vodu se naskytla tak cca jednou za týden v nějaké větší vesnici.

 

Setkali jste se na cestách i s jinými cestovateli z dalších kontinentů?

Během treku nikdy. Ve chvíli kdy jsme se dostali na místa dostupná off-roady, tak jsme pár turistů potkali. Většinou se jednalo o Evropany.

 

Jsou úplatní za fotografii a nahlédnutí, popř. předvedení nějakých tradičních zvyků?

Myslíš domorodce :). Fotografování je velký boj a obvykle se platí. To co neplatí, jsou pravidla. Někdy jde všechno hladce a někdy člověk prchá před ženou mávající mačetou :-D. Co se týče různých tradičních obřadů, občas si lze něco takového objednat a zaplatit, občas se člověk nachomýtne k nějaké přirozené veselici a i v tomto případě může být vyžadován bakšiš, ale i ne.

 

K dispozici jste měli i auto, tak by mne zajímalo, jestli vypůjčení bylo bezproblémové a jak by se měl člověk připravit na vzdálenosti s odhadem pohonných hmot?

Auto jsme měli pouze na cestu k Omo a poté na cestu zpět. Mezitím jsme byli odkázáni pouze na osly. V Etiopii je to tak, že si najímáte auto (většinou Toyota Landcruiser) i s řidičem a platíte dny. Kolik ujedete kilometrů a spálíte benzínu je už jedno. Na konci treku jsme auto přivolali satelitním telefonem, ten je v oblasti nezbytný. Mobilní signál je vzácný.

 

Je nějaký kmen, který při vzpomínce na tuto cestu v Tobě zanechal nejvstřícnější vzpomínku (nebo naopak, kam by ses už nechtěl vrátit)?

Nechci vůbec mezi kmeny nějaký preferovat. To nejkrásnější je fakt, že jsou velmi různorodé, každý je jiný. Fyzicky, oblečením, zvyky. Ale nám Čechům jsou asi nejbližší Hamarové. Jsou klidnější než jejich sousedi, pohodáři, nedělají cavyky s focením, nemají v sobě tolik přirozené agresivity jako třeba Suri a jen tak mimochodem, hamarské ženy jsou opravdu velmi krásné.

Vyjma bezpočet zážitků a fotografií, je něco, co jste si ještě přivezli?

Vynikající etiopskou kávu, hamarské vyřezávané stoličky, hliněné disky z prořezaných rtů surijských žen, naopak peníze zůstaly všechny v Etiopii :-DDD.

 

Nepůsobí to na Tebe, že za pár let se už tento obrázek krajiny, lidí atd. nemusí nikomu ukázat… ?

Jednoduchá odpověď. Je to naprosto jisté. Byl jsem na mnoha místech, kde jsem si říkal, tady být před dvaceti lety. U řeky Omo jsem si řekl, stihnul jsem to.

 

Jaký máš pocit z toho, že i do těchto koutů země se čím dál tím víc dostává kus civilizace a ty tradiční zvyky a pomalu nejsou k vidění?

Mě to neuráží a jsem k tomuto vývoji tolerantní. Tento vývoj se totiž děje většinou v souladu s přáním domorodců. I oni chtějí to, co máme my pro provozování pohodlného života. Oblečení, televizi, střechu nad hlavou, kvalitní stravu a lékařskou péči. Jsou i kmeny, které tvrdohlavě trvají na svém způsobu života a cizím vlivům se brání, ale je jich docela málo. Je také třeba říci, že jsou na světě kmeny, které měly štěstí na perfektní životní prostředí, ve kterém se žije velice pohodlně a nic jim nechybí. Zmínil bych třeba kmen Piraha z brazilské Amazonie. Těm opravdu nic nechybí, jejich život je velice komfortní a případný příchod vlivů západní civilizace jim bezpochyby uškodí a jejich životní standard se sníží.

 

Nemáš obavu, že na nějaký kmen, který jsi navštívil se řádově do pár let budeme mít možnost dívat jen na fotografií?

Obavu… Bezpochyby se to děje každý den. To co mizí, to co dělá každý kmen jedinečným, je jeho jazyk a kultura. Svět se unifikuje. Ale i u nás! Když jsem byl malý kluk, vařila mi babička škubánky, šmorn, povidlové tašky, vyprávěla mi různé pohádky, některé docela děsivé. Když se dnes rozhlédnu kolem sebe, vidím malé kluky žvýkající hamburger a prstem honící Transformers po tabletu. Smutné figurky z klipu The Wall. Když jsem byl ještě manažerem ve firmě, dostávali jsme školení, jak řídit lidi, jak jednat se zákazníky. Abychom to dělali všichni stejně. Stejně blbě, bez fantazie.

 

Máš pro nás nějaké doporučení na co určitě myslet a nezapomenout jednak před odjezdem, tak i v průběhu cesty?

To důležité se děje i před cestou. Uvařte si škubánky, v sobotu vemte stan a zajeďte se vyspat do lesa. Uvidíte nebe plné hvězd, uslyšíte sovu a dupání jezevce. Ráno si vytřepete trávu z vlasů a vyndáte klíště. Jestli se vám to zalíbí, jste perfektně připraveni na cestu do Etiopie. To hlavní je totiž touha.

 

 

 

  

Autor: Natálie Picmausová

Autor fotografií: Tomáš Kotouč

Článek byl vydán: červen 2014