O Súdánu jsme spolu již rozhovor dělaly, nicméně tentokrát máte pro čtenáře Czechtimes.cz více než čerstvé informace. Povězte nám, kdy jste v Súdánu byli a na jak dlouho?

Súdán mám ještě na kůži – doslova. Ve formě Henny, která většinou do čtrnácti dní zmizí. Ale jinak jsou to dva týdny, co jsme Súdán opustili. Celý pobyt trval necelých šest týdnů.

Bufety a jídelny na každém rohu, na každém odpočívadle

Jaké informace jste měli o zemi tentokrát? Odkud jste čerpali?

Stejně jako před sedmi a pěti lety, tak i dnes nenajdete v českých dostupných publikací nic. Dokonce ani zahraniční zdroje nejsou zrovna aktuální a informativní. Do medií jsme raději nenakukovali, to bychom neodjeli ani do Budapešti na letiště. V Anglii jsem si jednou koupila, dnes již tři roky starého průvodce, nikoliv však z řady chybující Lonely Planet nebo Bradt, a našla jsem tam, co jsme potřebovali. Něco jsem sáhodlouze vypátrala na internetu a ostatní, jako obvykle, jsme ponechali náhodě.

Trhy mají dostatek všeho včetně potřeb pro zkrášlení ženy nebo domácnosti

V severním Súdánu je mnoho krásných vesniček a usedlostí

Co bylo třeba vyřídit před odjezdem do země? Nastaly nějaké komplikace?

Je třeba si vyřídit předem víza. Dříve je bylo možné vyřídit ve Vídni i v Berlíně, kdy v Berlíně to bylo podstatně levnější, tuším 50 nebo 70 EUR. Ale v době, kdy jsme se na cestu vypravovali my, změnili pravidla a my museli pasy rozeslat pro Reného do Berlína, pro mě do Vídně. Nakonec víza vyšla na 3 200 Kč, což je docela dost, když to porovnám s ambasádou v Káhiře, která bere jen 2 000 Kč. Z očkování je důležitá žlutá zimnice, pokud člověk do Súdánu míří z nějaké kontaminované oblasti. Nedoporučuje se mít v pasu razítko z Izraele.

Chartúm: Sufi festival

Jaká je v Súdánu aktuálně situace? Mají potencionální cestovatele důvod k obavám, pokud by se do země v blízké době vypravili?

Súdán se v roce 2011 rozdělil. Dlouho utlačovaný jižní Súdán se konečně osamostatnil, což v jejich případě nevedlo k žádné výhře. Jižní Súdán se dnes zmítá v zabíjení, osočování a velkých potížích. Sever je na tom podstatně jinak. Když objedeme oblasti jako je Jižní Kordofan a Dárfúr, je v zemi více než bezpečno. Vždycky připomínám, že to co napíši nebo řeknu o zemi, kde jsme byli, jsou naše zkušenosti a naše poznatky. Stalo se nám, že mi přišel e-mail od člověka, kterému jsem kdysi podávala informace o Keni, ve kterém mi vyčítal, že ho přepadli, i když jsem mu napsala, že je to tam bezpečné. Stejně tak nyní Súdán. My jsme se cítili bezpečně, je to ale i poznatek lidí, co byli s námi a mnoha dalších z různých koutů světa. Velkou roli v bezpečnosti hraje politická situace. Převážná většina, ať už černočerných nebo Arabů, nesouhlasí s nynější vládou, nejsou spokojeni s oddělením jihu a nesouhlasí s vraždícími aktivitami pro vládní skupiny Janjaweed. Mnoho muslimů nesouhlasí s jednotlivci, kteří přetvářejí Korán k vlastnímu obrazu a dle vlastních potřeb. Lepší pověsti zemi nepomáhají ani úlety jako například rozsudek trestu smrti nad mladou těhotnou muslimskou ženou, která založila rodinu s křesťanem. Ale to vše se naštěstí netýká turistů a návštěvníků. Pokud člověk není provokatér a bude se vyhýbat politickým aktivitám, nemá důvod se obávat potíží.

I děti si přivydělávají. Témeř nikde nenajdete dlaň otočenou vzhůru

Západ slunce nad Red sea hills

O Súdánu kolují nejrůznější zvěsti, v médiích se objevují mnohdy hororové zprávy a varování pro všechny, kteří se do země chystají. Určitě jste také měli obavy, když jste do země jeli poprvé. Jak je to teď? Jak překonat počáteční obavy a strach?

Obavy a strach má asi každý, kdo jede do oblasti, která nemá dobrou pověst. Nedá se toho pocitu zbavit jen tím, že vám pár cestovatelů řekne, že to tak není. Názor člověk změní, až když tu zemi alespoň malinko pozná. Nemyslím si, že jsme měli jen štěstí, a ve skutečnosti je to jinak. Kdekoliv jsme byli, měli jsme pocit bezpečí. Dokonce i v samotném hlavním městě, kde jsme se po městě „courali“ i v noci. Ten pocit se nedá vnutit, ten přijde spolu se zážitky, poznatky a přístupem domorodců v různých situacích. Některé oblasti nejsou tak přátelské, například kmen Beja, obývající východ, neoplývá tou samou vstřícností a přátelskostí jako třeba kmen Nuba a většina Arabů, ale přesto nehrozí nebezpečí. První naše návštěva Súdánu byla před pěti lety, úplně nás nadchla. Vloni před Vánoci jsme se setkali s našimi přáteli, kteří taktéž projeli Afriku a od Pavla padla taková otázka, jestli se neobávám toho, že až přijedu do Súdánu podruhé, ty růžové brýle, co mám mi spadnou, nastane hořké procitnutí, já budu zklamaná, jak se občas stává. Kdesi uvnitř jsem se potom této skutečnosti trochu obávala, ale po příjezdu do Chartúmu jsem věděla, že to tak není, a země se mi vryla pod kůži ještě více.

Kempování v buši

Velbloud (dromedár) je tu běžný a a nejvíce užívaný druh na jídlo, na práci, na dostihy

Čím je podle vás Súdán pro turistu zajímavý?

V zemi, ač to spoustu lidí ani nenapadne, je mnoho památek dávných civilizací. Pyramidy, hrobky a chrámy zdobí údolí Nilu téměř od Chartúmu nahoru k Egyptu. Pyramidy nejsou velké jako ty v Gíze, nelze navštívit jejich útroby, ale i tak jejich návštěva stojí za to. Nikde nestojí zástupy turistů, jen pár prodejců suvenýrů, jež týdny čekají na potencionálního kupce. Malby v hrobkách jsou mnohem zachovalejší. Země je také přitažlivá svou krajinou. Pouštní země, kde se život převážně soustřeďuje v okolí Nilu, tepně života, ale i v oázách a drsných krajinách. Cestování po Súdánu je mnohdy i cestování časem zpět do minulosti. Venkovský život nejen podél řek, tradiční zemědělství, zelená pole a palmové háje jsou nezapomenutelným a plnohodnotným zážitkem. Zajímavé jsou i kmeny žijící po celém území této země a v neposlední řadě panenské Rudé moře, které je rájem pro potápěče a šnorchlaře.

Malby v hrobkách

Můžete nám popsat místa, která jste v Súdánu na této expedici navštívili? Místa, která byste čtenářům doporučila?

Cesta vedla z Chartúmu na sever po západním břehu Nilu, přes Dongolu nahoru k největšímu chrámu Soleb. Tento chrám postavil na počest boha Amuna faraón Amenothep a je jedním z nejzachovalejších. Dále na sever je ještě pár chrámů, které jsme však nenavštívili, protože jsme neměli dostatek informací o směru cesty. Přes ostrov Sai jsme se dostali blíže nubijským vesničkám a to opravdu stojí za návštěvu. Je to chudá zemědělská oblast, ale lidé jsou vstřícní. S velkým nadšením představí návštěvníku svá obydlí, která jsou velmi čistá, upravená a barevně dekorovaná.

 

Chrámy a pyramidy

Zpět na Nilu u kataraktu je komplex památek. Orientačním a záchytným bodem je svatá hora Gebel Barkal domov boha Amuna, v jehož klíně stojí zbytky Amunova chrámu. Z celé stavby zbylo jen pár sloupoví a rozházených kostek stavebního materiálu s hieroglyfy a rytinami. Za zády chrámu je královské pohřebiště devíti pyramid, většina těchto pyramid je celkem zachována. To se ale nedá říct o cca 15 km vzdálených pyramidách Nuri, které jsou v polorozpadlém stavu. Ovšem i ty mají své kouzlo.

 

Velbloudí trhy

Za zmínku stojí zastávka v některém městě na místním trhu. Například v Atbaře se každý týden koná velbloudí trh. Koupit nebo prodat můžete i krávu. Majitelé stád velbloudů a krav podnikají i několika set kilometrové poutě na trhy po celé zemi. Pouští na západní straně Nilu vede tradiční čtyřiceti denní velbloudí karavana Súdan – Egypt, kterou putují prodejci se svými velbloudy do Egypta za účelem prodeje. Každé město má i svůj tradiční trh, kde vedle různého koření a pro nás jiných zajímavostí, najdete spoustu výrobků z plastu a krámů z Číny.

 

Meroe

Pokud je nějaké místo ze Súdánu známé, tak je to především Meroe, komplex Musawwarat es-Sufra a Naga. Nejzachovalejší a největší pohřebiště říše – pyramidy Meroe, důležité centrum království v letech 300 před Kristem až do r. 280 našeho letopočtu. Pohřebiště tvoří téměř 200 velmi zachovalých a restaurovaných pyramid. O několik kilometrů dál hlouběji v poušti se nachází památky Musawwarat – cca 500 m za Great enclosure (Velkou ohradu) se nachází restaurovaný chrám věnovaný bohu Apedemak s dvojicí soch lvů, sedících na zápraží. O několik kilometrů dál říše Kušitů zanechala další poklad. Rozpadlé starověké město Naga. Z celé slávy se dochovaly pozůstatky chrámů věnovaným bohům Amun a Apedemak. Veškeré tyto památky stojí za návštěvu především těm, které zajímá starověký Egypt, říše králů a faraónů.

Malebné vesnice Nubie

Usměvavý a přátelský Súdánec

Přišli by si v Súdánu na své také milovníci potápění nebo třeba vodních a adrenalinových sportů?

Břehy Súdánu omývají vody Rudého moře, které jsou jedním z rájů podmořského světa. A k tomu ještě nenavštěvovaný Súdán činí korálové útesy panenskými. Zde je problém, že pokud se člověk chce jet potápět do Súdánu, musí si objednat tzv. Liveaboard. Jsou to většinou jedno nebo dvoutýdenní pobyty a vyjdou na dost peněz, tuším okolo 1 800 EUR na týden (cena není přesná, záleží na potápěčském centru). Vzhledem k silnějšímu proudu, destinacím ve větších hloubkách a větším společníkům, jako jsou žraloci, manty, barakudy a jiné, je potápění vhodnější pro zkušenější potápěče. Kromě krásných korálových útesů, zajímavému vodnímu životu je tu také k vidění něco pro dobrodruhy a objevitele. Vraky lodí, včetně nákladu Toyot v původním stavu a nesmím opomenout projekt vědce, badatele, biologa, potápěče a objevitele Jacques Cousteau. Tento známý milovník moře zasvětil kus života experimentu žít pod vodou – projekt pojmenovaný Precontinent I, Precontinent II a Precontinent III. Korály porostlé pozůstatky podvodní vesnice Precontinent II jsou stále k vidění v jedné z nejhezčích lokalit Shaab Rumi. Potopit se ke staré dílně pyšně se tyčící mezi korálovými útesy nad temně modrou propastí byl nezapomenutelný a zvláštní zážitek. Věřím, že vidět na vlastní oči tento projekt je snem každého potápěče.

Pozůstatky největšího chrámu: Soleb

Kde se může běžný cestovatel v Súdánu ubytovat? Jaké možnosti cestovatel v této zemi má?

Vzhledem k tomu, že země nemá rozvinutou infrastrukturu cestovního ruchu, není jednoduché sehnat všude ubytování. Pomalu se některá města začínají přizpůsobovat a najde se i hotýlek. Jsou to ale především místa, kudy musí jakýkoliv návštěvník projet. Cenově záleží na kvalitě a poloze. Ve Wadi Halfě jsme platili za pokoj 12 USD. Jsou tady ale možnosti tzv. bushcamp, kempování někde ve volné přírodě, za dunou nebo pod akácií. Ale i v tomto případě je potřeba pouvažovat, kde si kemp rozbalím, abych zbytečně neriskoval nějaké potíže. V období léta je počasí v poušti nevyzpytatelné. Častý vítr, mnohdy i písečná bouře dokáží kempování na volno pěkně znepříjemnit. Pak je třeba hledat jiné varianty. V Chartúmu je ubytování rozmanité, od levných kempů až po luxusní hotely, a cenově to vystupuje až do několika stovek dolarů. Nejsem schopna sdělit ceny, na kterých by návštěvník mohl stavět. Celý náš okruh po Súdánu nám byl po boku náš kamarád. On uzavíral obchod na všech místech, takže výsledná cena byla zaručeně mnohem nižší než by platil návštěvník, který tam přijede bez doprovodu a znalosti řeči. Ušetřil nám spoustu peněz a tím se staly náklady na cestu, jídlo a ubytování velmi nízké. S námi bylo pár lidí a bohužel někteří to nejsou schopni ocenit, naopak ještě člověka napadají.

Původní stará cesta z Wadi Halfy do Dongoly

A co jídlo a pití? Pokud by návštěvník Súdánu neměl se sebou žádné zásoby.

S jídlem a pitím si nikdo nemusí dělat starosti. Obchody s nápoji jsou všude, navíc na každém rohu je k dispozici barel, který je neustále plný, a kupodivu v tom horku, chladné vody. Tyhle nádoby jsou pro kolemjdoucí, každý se může v tom horkém dni osvěžit. V obchodech lze koupit chlazený nápoj, v každém totiž mají minimálně chladicí box. Vodu ze studní a kohoutků stačí jen přefiltrovat. Jídlo je pro Súdánce nejdůležitější. Věnují tomu svůj čas a většinou nenajdete jedince pojídat svou snídani, ale skupinky lidí okolo velkého kulatého tácu, na kterém je několik misek s typickými specialitami. Jídelen, bufetů a občerstvení je všude dost, a fungují až dlouho do noci. Ani pro ty, kteří si raději vaří sami, žádný problém nenastává. Trhy jsou plné zeleniny a ovoce, maso a masné výrobky lze koupit ve velmi čistých vydlaždičkovaných masnách, a pečivo v obchůdcích, pekárnách i u prodejců, kteří mají výborný čerstvý chleba pěkně vyskládaný na dřevěných podnosech na povoze taženým osly.

Pyramidy Meroe

Pyramidy u posvátné hory Gebel Barkal

Jací jsou v Súdánu lidé? Jsou připraveni na turisty?

Při naší první návštěvě jsme byli velice ovlivněni zprávami v médiích. Obávali jsme se setkání s těmi fundamentalisty. Vždyť právě místní lidé mohou celý pobyt znepříjemnit, nebo pěkně okořenit. Po prvních několika setkáních z nás spadly veškeré obavy. V Súdánu spolu žijí Arabové a černoši, jen hrstka bělochů a to jsou spíše humanitární a rozvojový pracovníci. Několik set kmenů hovoří 135 jazyky, úřední je ovšem arabština. Sever patří spíše Arabům a jih zase černočerným černochům. Súdánci, ať jsou hnědí nebo černočerní (říká se, že v Súdánu žijí ti nejčernější z černých), většinou mají na tváři úsměv, jsou velice milí a pohostinní. S turisty, díky tomu, že to není navštěvovaná destinace, moc do styku nepřicházejí. Ale i tak ví, jak se k nim mají chovat. Pár jedinců se rychle poafričtilo, turista je chodící bankomat! S fotografováním není problém, ale je třeba se zeptat, zda to dotyčnému nevadí. Někteří do objektivu fotoaparátu skáčou sami. Běloch je pro ně host, kterého si váží a opečovávají ho. Je to snad jediná země v Africe, kde je běloch vítán a ctěn. V mnoha případech jsme museli pózovat i my. Pózovat před jejich chytrými telefony. Snad každý Sůdánec, i ten co žije v polorozpadlé chýši, vlastní smartphone a aplikaci WhatsApp. Není tedy problém mu právě nafocené snímky jeho stáda velbloudů poslat.

Studna, odkud vodu tahají na dlouhém lanu v kýblech

Dokázal by člověk řešit nějakou komplikaci? Domluví se s místními, pokud nezná jazyk?

O tom můžu alespoň něco málo říct ze své vlastní zkušenosti. Po týdnu pobytu v zemi jsem měla zdravotní problémy. Nevím diagnózu, ale měla jsem horečku, občas zimnici, ukrutné bolesti hlavy a střevní potíže. Protože jsme právě měli odjíždět na okruh Súdánem, dopovala jsem se léky a vitamíny, abych nemusela zůstat v Chartúmu. Nemoc jsem přechodila (pomohl i panáček řádně řízné slivovičky). Byl klid na celé expedici. Několik dní po návratu se problémy vrátily. Starostlivost našich přátel mě dotlačila do auta a odvezla na kontrolu do nemocnice. Nemocnice byla narvaná k prasknutí (dokonce v deset večer). Čekat se mi nechtělo a já ani nemám ráda vysedávat u doktorů, akorát vám vždycky něco najdou. Nechala jsem si vzít jen krev k rozboru. Jehly a stříkačky byly sterilované v originálním balení, přijímací zdravotník si vzal dokonce i rukavice, ale bez utažení a napumpování napíchl jakžtakž viditelnou žílu a bylo. Co mě ale překvapilo, výsledky rozboru byly hotové za 45 minut od odběru krve. Největší obava (malárie) byla vyloučena, ostatní se dořeší až doma. Mnoho místních mluví anglicky, ale mnohokrát jejich slovní zásoba není dostatečná. To mluvím o hlavním městě a velkých městech. Vesnice a odlehlá místa jsou většinou bez jakýchkoliv znalostí jiné řeči než jejich domorodé maximálně arabštiny. Jazyková bariera, si myslím, je při řešení zdravotních problémů dost zásadní problém. Ať jsou lidé jakkoliv ochotní, celosvětová řeč rukama nohama jakkoliv nápomocná, není v takových situacích řešením. Není jisté, jestli obě strany pochopí, o jaký zdravotní problém se jedná, aby mohla být zajištěna správná léčba. Pokud zdravotníci mluví anglicky je vyhráno, tedy pokud se anglicky domluvíte i vy. Myslím, že ale každý, kdo cestuje do destinací méně známých a navštěvovaných, si je vědom možnosti zdravotních potíží a je na to nějakým způsobem připraven, ať už jazykově, nebo vybavenou lékárničkou.

Tanec příslušníka Sufi sekty

Představte si, že rozhovor zaujal cestovatele bez velkých zkušeností. Doporučila byste mu i přesto návštěvu Súdánu?

Návštěva Súdánu individuálně je dle mého názoru vhodnější pro zkušenější cestovatele. Minimálně alespoň v tom případě, když se do země nechystáte vlastním autem. Sjednat si půjčení auta (půjčují jej pouze s řidičem), nebo se někam dopravovat místní dopravou to chce zkušenosti a otrlost. Pokud s takovým způsobem cestování nemá člověk zkušenost, měl by se připojit k někomu zkušenějšímu nebo jet s cestovní kanceláří. V každém případě návštěva stojí za to. My se do Súdánu vracíme opět v lednu na několik týdnů, pokud budeme mít auto, vezmeme spolucestujícího. Místní lidé jsou příjemní a mnohdy nápomocní, je třeba s nimi jednat slušně, přátelsky a na stejné úrovni. Je mezi námi stále dost a možná i více a více individuí, kteří se chovají nadsazeně, arogantně a místní ponižují již svým vystupováním. Stejné je to i s úředníky a pravidly v zemi. Pokud jsou v zemi daná nějaká pravidla, která platí zrovna tak i pro Súdánce, tak je musí respektovat i návštěvník a turista. Tak to prostě je. Zrovna co se týče Súdánu je mezi námi hrdina, kterého nezajímá, že pro každého, kdo jede po súdánské silnici, je třeba tzv. Travel permit. Na policejním kontrolním místě si hraje na hrdinu a ve finále ujíždí jako pirát. Kdepak je respekt k navštívené zemi? A kdepak je respekt k těm, co stejným místem jedou po něm a díky jeho chování to mají složitější? Je třeba akceptovat podmínky a pravidla navštívené země a ne si vytvářet svá vlastní. Navíc je to země vyznávající islám a my jedeme k nim. Je tedy třeba, aby ženy měly zahalená ramena a nohy až pod kotníky, muži nejlépe dlouhé kalhoty, pokud ne tak zakrytá kolena a samozřejmě i ramena. Súdánci zatím ještě stále jsou skvělí lidé. Súdán je nakloněn návštěvníkům, ocení každého, kdo má zájem zemi poznat, tak to prosím nekažme manýry dotaženými z naší zkažené Evropy, kde si lidé neváží ani sami sebe, a kde nenávist a závist má své prvenství.

Tradiční káva Jebanah

Vesnický život

Máte ještě nějaká další doporučení týkající se návštěvy Súdanu?

Dalším doporučením je znát jazyk. Pokud umíte arabsky, máte dveře otevřené, komunikaci a pohyb po zemi jednoduší. Když ne arabsky, je třeba umět alespoň anglicky. Jazyk je velice důležitý. Myslím, že pokud chci cestovat a poznávat cizí kultury a kraje, je jazyk, minimálně angličtina, nutností. Nebo se musíte k někomu přidat, kdo vám pomůže, bude vašim překladatelem a úředníkem. Takto také cestuje dost lidí, vždy si najdou na cestu společníka s jazykovými znalostmi, který vše pro ně a za ně vyřídí, prakticky jim po cestě dělá zdarma tlumočníka a úředníka. My při cestování nemáme problém. Renda mluví německy, anglicky a francouzsky a já ho doplním v češtině, angličtině a ruštině. Je to neskutečná výhoda, jak jsem se zmínila, dveře jsou pak otevřené ke každému. Navíc se velice rádi mícháme mezi místní, a tak máme prakticky, až na Tanzanii a Tunis, po cestě v každé zemi přátele, se kterými jsme v kontaktu dodnes.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: květen 2014