Povídaly jsme si spolu o potápění v Egyptě, o vaší návštěvě Súdánu, Etiopie, Keni a Tanzanie, či návštěvě Zambie, Zimbabwe a Namibie. Tentokrát se společně „vydáme“ do Jihoafrické republiky. Co vás k návštěvě této země lákalo ze všeho nejvíce? V jakém období to bylo?

Jihoafrická republika byla cílovou destinací naší expedice napříč Afrikou. Ustanovili jsme si přetnout kontinent z nejsevernějšího místa Afriky do nejjižnějšího, a právě to nejjižnější je v JAR – Cape Agulhas. Naše cesta se dost protáhla, do relativního cíle jsme se dostali v jejich období zimy, v červenci. Nedá se říct, jestli nás JAR lákala nebo ne, patřilo to k cestě, a my jsme chtěli poznat každý kousek itineráře z expedice. S jistotou nás ale lákaly národní parky a plné supermarkety, obojího je tam dostatek.

Mys Dobré naděje: po 10 měsících putování napříč Afrikou dosáhli Andrea a René prvního cíle

Mys Dobré naděje (anglicky Cape of Good Hope, afrikánsky Kaap die Goeie Hoop)

Podle volně dostupných informací patří JAR mezi největší a nejvyspělejší zemi afrického kontinentu. Souhlasíte s tím? Jak byste zemi popsala?

Máte pravdu, ze zemí, které jsme měli tu čest poznat je JAR nejvyspělejší. V žebříčku rozloh je až na devátém místě, prvenství zabírá Alžírsko, těsně po něm DRC (Demokratická republika Kongo) a poté Súdán, který ztratil své prvenství v červenci 2011 odtržením Jižního Súdánu. Vyspělostí je to taková Evropa na černém kontinentu. Hustá síť asfaltových silnic, obchody, nákupní centra, plné supermarkety, lepší zdravotnictví, infrastruktura, půjčovny všeho možného, spousty aut, lidí a vymožeností vyspělého světa. Bylo to příjemné zakončení naší dlouhé cesty, návrat do Evropy nebyl takovým šokem.

Kapské Město: výhled od Stolové hory

Kapské Město: čtvrť Bo Kaap

Návštěva JAR byla spojena s vaší tour po Africe, takže jste měli vše důležité zařízené. Nastaly i přesto nějaké komplikace?

Vstup do JAR není nijak zvlášť náročný, nejsou potřeba žádné zvláštní formality. V roce 2009 už nebyla třeba ani s předstihem vyřízená víza. Přesto jsme měli přechod přes hranice krušnější. Pro vstup do země jsme zvolili netradiční přechod Twee Rivieren, který leží v koutě na severu. V této oblasti JAR je nádherný národní park Kgalagadi Transfrontier. Není to zrovna vyhledávaná destinace pro návštěvníky JAR, protože je dost vzdálený od ostatních turistických destinací. Chtěli jsme ho navštívit a rovnou to spojit s přechodem do JAR. Problém nastal, když mi neinformovaný celní úředník tvrdil, že já jako občan ČR potřebuji předem vyřízená víza. Nedalo se mu vysvětlit, že já jako občan ČR již víza nepotřebuji. Afričanům to můžete vysvětlovat horem dolem, když řeknou ne, tak prostě platí ne. Z našeho satelitního telefonu jsme se pokoušeli nesčetněkrát volat na českou ambasádu, aby mi poradili, co mám dělat. Bez úspěchu, bez reakce, bez odpovědi. Byli jsme ve složité situaci, neboť do Namibie a Botswany bylo potřeba vyřídit víza s předstihem na některé z ambasád a do JAR mě pustit bez víza nechtěli. Neustále jsme ho chodili otravovat, ať někam zavolá, že opravdu víza Češi nepotřebují. Nakonec po nekonečném čekání mi s úsměvem na tváři oznámil, že mám pravdu a vrazil mi razítko do pasu. Bylo to téměř na konci cesty, už jsme byli úřednickými trablemi tak ošlehaní, že nás taková situace extrémně nerozhodila. Tenkrát, jako již po několikáté, mě ambasáda zklamala a dokázala, že se za každé situace musí člověk spoléhat jen sám na sebe a na svůj rozum. Jinak jsme se s problémy na straně úředníků nesetkali.

Ke vzdělávání dětí patří i návštěva národních parků

Kde jste trávili první dny po vašem příjezdu do JAR?

První dny v zemi jsme trávili v jednom z nejkrásnějších parků, které jsme navštívili. Trochu mi hlavu zatěžkal problém na přechodu, ale netrvalo to dlouho, vždyť podobné zkušenosti jsme měli například v Egyptě a Zanzibaru. Z parku jsme sjížděli málo obydlenou krajinou přes farmářskou oblast a krásné pohoří Cedaberg až dolu k jižnímu pobřeží. V hlavách jsme měli všechny ty informace o přepadávání a nenávisti černých k bělochům, stejně tak jako že Evropan je chodící bankomat. S tím se člověk setká snad v celé Africe. Výsledek, alespoň z naší zkušenosti, byl opačný. Celkem uspořádaná země, vyvinutá a dobře zásobená. Nestala se nám žádná nepříjemnost, ani při ostatních cestách. Neměli jsme problémy (pokud ano, byly tak nicotné, že si na ně dnes ani nevzpomenu), poznali jsme spoustu příjemných a vstřícných lidí a podívali jsme se alespoň na zlomek toho, co země nabízí. Jihoafrická republika je obrovská a rozmanitá.

Národní park Kgalagadi Transfrontier: lví smečka zvaná Noss

Tučňák africký na Boulders Beach u Kapského Města

Nocování jste řešili tradičně na střeše vašeho vozu? Je v zemi bezpečno? Podle průzkumů se JAR umísťuje na celosvětových předních příčkách v kriminalitě. Nejčastěji se jedná o vraždy a znásilnění. Byli jste během vašeho pobytu v zemi svědkem něčeho takového?

Většinou, až na nějaké výjimky, jsme nocovali jen ve stanu na střeše auta. V JAR to nebylo jiné. Naše cesta po zemi byla dlouhá a trvala více než měsíc. Na to, že je země vyspělá, nejsou všude kempy a navíc ne za rozumnou cenu. Pro nás byla cena dost rozhodující. Jak jsem zmínila v jednom z dřívějších rozhovorů, plán byl na šest měsíců a stejně tak na tom byly i finanční zásoby. Celá doba mimo domov a práci se protáhla na deset měsíců a naše bankovní konta utržily velkou ránu. Bylo třeba utáhnout si opasky. Bohužel v JAR to moc nejde, supermarkety na každém rohu se všemi těmi dobrotami a k tomu spousta národních parků a atrakcí. Šetřili jsme na nocování a využívali akce a členské karty. V severní Africe, Namibii nebo Botswaně bychom kempovali v buši, ale tady je nejen velká populace, ale i obrovská kriminalita. Noviny a televize mají denně reporty plné vražd a přepadení. Na silnicích jsou cedule varující před tzv. Carjacking in high risk, což znamená, že vás prostě vytáhnou z auta a auto si vezmou. Když vás nezastřelí, máte štěstí. Z důvodu bezpečnosti jsme si hledali bezpečná a hlídaná místa. Pokud nebyl kemp, zaparkovali jsme na parkovišti třeba nemocnic, ty jsou minimálně oplocené. Většinou to prošlo, občas jsme dali nějaké „strážné“ místnímu hlídači a rozbalili stan. Ráno za udivených pohledů místních posnídali a vyrazili dál. Vizitky s nabídkou teplé sprchy a měkké postele se v kastlíku auta jen hromadily. Nejspíš jsme na některé opravdu působili zoufale.

Kudy na konec světa

Ochutnali jste také v této zemi tradiční místní pochoutky? Dokáže vás v tomto směru ještě něco překvapit?

Každá země nabízí něco alespoň malinko jiného než ty druhé. Základ jídelníčku je všude stejný – kukuřice a z ní pak hustá kukuřičná kaše, víceméně jen název je jiný, tady se jí říká pap. K tomu jsme si dali dušené maso a nějakou listovou zeleninu. Na krajnicích, na grilu z rozpůleného naftového barelu grilují kuřata, kuřecí žaludky i pařáty, kozí a hovězí maso a fetkoek. Kromě těch pařátů jsme okusili vše. Z té bělošské kuchyně, kterou dnes i černošská část využívá, to je boerewurst na grilu (dělají z toho ale i různé guláše atd.) a velmi oblíbený potjiekos – to je takový jakoby plný hrnec všeho – maso, zelenina i brambory. Jihoafričani milují grilování tzv. braai, a protože je tam relativně teplo po celý rok, grilují kdykoliv, kdy je napadne a hlavně kdekoliv. Abych nezapomněla, k ranní kávě je velmi oblíbená sušenka rusks. O biltongu – sušeném masu ať už hovězím nebo divokém – se zmiňovat ani nemusím, to je na každém rohu i v Namibii a Botswaně.

Malebná horská vesnička v provincii KwaZuzu-Natal

Navštívili jste také nějaké místní tamní bary, restaurace a vůbec užili si noční život s místními?

Já jsem takový ten skokan a aktivista, co se večerního a nočního života na cestách týče. Jen se mi nepodařilo Reného přesvědčit, že do nějakého baru bychom mohli zajít. Určitě by to byl zajímavý a příjemný zážitek a místní by asi byli dost překvapení, stejně tak jako jsou, když jdeme nakupovat na trh nebo do černošských obchodů. Pokud jsme se někde zastavili, tak to bylo více v Zimbabwe a spíše v „bělošském“ baru nebo restauraci. Myslím, že návštěvu domorodého baru si necháme na Namibii (jak jsme již absolvovali na naší druhé cestě po Africe) a do Súdánu, jako před několika týdny při expedici po Súdánu.

 

V JAR je prý vyhlášená místní voda – ta obyčejná z vodovodu. Podle všeho patří na první místo v kvalitě vody na světě. Je to pravda?

Nejspíš ano, abych pravdu řekla, tak jsem se po informacích ohledně vody nikdy nepídila. Nekupovali jsme vodu balenou, vždycky jsme ji brali z kohoutků a studen, a pak ji filtrovali.

Není nad africké kempování

Transkei: the Wild Coats neboli Divoké pobřeží

V Jihoafrické republice jste navštívili celou řadu národních parků. Můžete nám jednotlivé NP popsat podrobněji?

Navštívili jsme celkem dost národních parků. V Namibii nám poradili, že je dobré si pořídit Divokou kartu, a pak si užívat parky, pro které tato karta platí. My jsme měli v plánu navštívit různé parky, tak se tato karta vyplatila. Tenkrát stála tuším okolo 160 EUR. Na místě se platilo jen ubytování v kempu. Ve skutečnosti se nám ta karta prakticky vrátila hned v prvním národním parku, tím byl Kgalagadi Transfrontier na samém severu v rohu hranic s Namibií a Botswanou. Tímto parkem, jak jsem již zmínila, jsme vstoupili do JAR.

 

NP Kgalagadi Transfrontier

Krásný odlehlý polopouštní park o rozloze 3,6 mil. ha. Je jedním z mála chráněných oblastí takovéhoto rozsahu a druhu ve světě. Červené duny, řídký porost, vyschlá koryta řek Nossob a Auob, obrovská stáda přímorožců, lvi s černou hřívou, surikaty a dravci jsou ikonami tohoto parku.

 

NP Hluhluhwe Umfolozi

Národní park Hluhluhwe Umfolozi leží v provincii KwaZulu-Natal. Je údajně nejstarším přírodním parkem a zabírá území necelého 1mil. ha. Jižní část Umfolozi jsou spíše rovinaté pláně, savana a lesy mezi řekami Bílá a Černá Umfolozi na sever pak přechází v příkré kopce a hluboká údolí. Severní část Hluhluhwe je drsná a kopcovitá. Park je domovem velké pětky a navíc 86 druhů zvěře a 340 druhů ptáků.

 

NP Kruger

Národní park Kruger svou téměř 2 mil. ha je nejznámější park, který se údajně řadí k nejlepším v Africe. Je součástí Great Limpopo Transfrontier park (Kruger, Gonarezhou a Limpopo). Založen byl v roce 1898 a ve své fauně a floře je velmi rozmanitý. Sever je více divoký, prorostlý a méně navštěvovaný. Jih je velmi populárním na úspěšné safari. Celý park se člení na čtyři oblasti podle porostu a stromoví. Park je domovem více než 330 druhů stromů, téměř 50 druhů ryb, 34 druhů obojživelníků, 114 druhů plazů, 507 druhů ptactva a 147 druhů savců. Dle těchto čísel je jasné, že safari bude úspěšné. V parku je kromě zvěře možné najít skalní malby původních obyvatel jihu Afriky – Sanů a archeologická naleziště .

 

Parků je v JAR podstatně více. Národní park Addo Elephant s velkou populací slonů a nelétavých brouků, NP Mountain Zebra park, Tankwa karoo a podobně.

Nic z krajnice se jíst nemá, ale kdo by odolal voňavému kuřeti. Ten starý olejový sud je již dávno vypálen

V Africe se hodně popíjí. Ať je to v JAR, v Namibii nebo Etiopii, všude mají rádi pivo nebo kořalku

Jak taková návštěva národního parku probíhá?

Národní parky celé Afriky jsou volně dostupné, tím myslím volně dostupné i vlastními vozy. Pokud člověk jede vlastním, nebo pronajatým autem, nemusí si brát rangera nebo průvodce. Beze sporu je vhodnější jet na organizované safari, protože průvodci jednak ví, kam mají jet, aby to safari pro návštěvníka bylo efektivní a úspěšné, a navíc spolu komunikují přes vysílačky, když jeden něco zajímavého objeví, nahlásí to dalšímu. Na druhou stranu si sáhnete hlouběji do kapsy. Výhod safari vlastním autem je několik. Jednak jste pánem svého času, na napajedle můžete sedět hodiny a hodiny, nemusíte se naklánět a dohadovat o lepší místo k focení, a zajedete si kam sami uznáte za vhodné. Nehledě na to, že se parkem můžete toulat od otevření do samotného konce.

Rozlehlé pláně jižní Afriky

Máte nějaké zaručené tipy? V jakém čase je například nejlepší NP navštívit?

Nejlepší je vjet do parku první, to vám nestačí nikdo zvířata toulající se po cestě vyplašit. Ráno a odpoledne se zhruba dvou hodinám říká Golden hours a mnohdy to opravdu zlaté hodiny jsou. Jsou to hodiny, kdy zajímavá zvěř ještě je, nebo v případě pozdního odpoledne, opět je čilá a může se poštěstit zachytit nějaká zajímavá podívaná. K tomu východ a západ slunce okolí opravdu podbarví do zlatava. Nejvhodnějším obdobím je období sucha, na jihu kontinentu je to zhruba červen až září, záleží v jaké zemi, a jakém parku. Buš je vyprahlá a zvěř, ať už predátoři či jejich potencionální oběti, se stahuje k napajedlům. Když už na nějakém napajedle jste, a v okolí se jakákoliv zvěř pohybuje, vyplatí se počkat. Třeba si dát kávu nebo sváčinu, a ono se možná něco „semele“.

Šakal čabrakový: jeden z těch zábavnějších obyvatel afrického buše

Jaká zvířata se vám poštěstilo vidět z těsné blízkosti?

Asi nejhezčí a nezapomenutelný zážitek jsme měli v Kgalagadi, kdy jsme z kempu Nossob vyjeli druzí, jeli jsme směr Marienloop, sousedé vzali okruh z jihu a my ze severu. A štěstí jsme měli my, známá uličnická smečka nazývaná Nossob se válela na pláni. Věděli jsme, že milují auta a turisty, ale nenapadlo nás, že až tak moc. Hned jak nás zbystřili, přiběhli k nám a pak si asi dvě hodiny pohrávali s pneumatikami a vším co bylo dostupné k hryzání. Lev se k nám dostal velmi blízko. V národním parku Addo Elephant to byla zase velmi mladá hyena a spousta slonů. Kromě těchto zvířat jsme viděli nosorožce tuponosé, samozřejmě žirafy, různé druhy antilop, šakaly. K většině zvířat se při návštěvě parku dá přiblížit na pár metrů. Levhart a psi hyenovití, stejně jako noční Ardvaark a dikobraz jsou druhy dost plaché a do blízkosti člověka moc nepřijdou. Za to takový šakal přijde kolikrát i k autu, gepard se například v Keni chladí ve stínu auta nebo se nechá vozit na střeše. Lva a slona nevyplaší ani kolona aut.

Spokojený obličej klučiny při svačince v národním parku Hlane

Pokud byste měla jednotlivé parky srovnat, jak by takové srovnání vypadalo?

Ohledně cen bych čtenářům doporučila odkaz přímo na stránky správy jihoafrických parků, kde jsou ceny aktuální. Já konkrétní ceny vstupného nevím, protože jsme vždycky využívali Divokou kartu. Pro nás nejhezčím parkem, z těch které jsme navštívili, je Kgalagadi Transfrontier za něj se nejspíš zařadí Hluhluhwe-Umfolozi, a za něj Kruger. K němu máme ale výhrady pro komerčnost a přelidněnost. Krajina a příroda je krásná, ale kolony aut a davy u predátorů nebo jiných zajímavostí nás děsí. Nehledě na to, že to stresuje i samotná zvířata a ty se stávají agresivnějšími (sloni a podobně). V tomto směru si víc užíváme safari například v malé rezervaci Pongolo, kde nejsou predátoři, ale je tam klid. Stejně tak Ithala. Hluhluhwe má nevýhodu v tom, že nemá přístupné rozumné ubytování. Jsou zde jen drahé chatky a žádný kemp ani v oblasti minimálně 100 km kolem parku. Proto tam také nejezdí zástupy lidí jako například do Krugeru.

Surfaři na Plettenberg Bay

Jihoafrická republika je omývaná Indickým a Atlantským oceánem. Navštívili jste některou z mnohačetných pláží? Je na plážích bezpečno?

Na plážích jsme se moc nezdržovali, kromě té na Sodwaně, bohužel. Byl červenec a téměř celou dobu cesty podél pobřeží bylo nejen celkem chladno, ale také hodně pršelo. Navíc jsme měli v Kapském Městě dopravní nehodu, kdy nám neosvětlený minibus najel při plné jízdě do boku u spolujezdce, za opravu, abychom se do auta vůbec dostali, jsme dali dost peněz, tak byla naše nálada taková ponurá, neplážová. Do toho ten déšť, vítr a chladno. Ty, které jsme alespoň v krátkosti navštívili, byly krásně bílé, čisté a prázdné. Ohledně bezpečnosti, vždycky se říká, že na plážích v Africe a asi nejen tam, by měl být člověk opatrný. Záleží na tom, jaká je to pláž, a jak odlehlá.

Plout si vedle žraloka velrybího je přáním každého potápěče

Podmořský svět nabízí mnoho, od obrů až po miniatu

Potápěli jste se? Co vše je k vidění pod vodní hladinou?

Potápěči se z nás stali již v Egyptě, pak jsme už možnost neměli až opět tady v JAR. Dá se potápět i v Kapském Městě, ale nás spíš než drsné vody, lákají krásné korály. Výrazně nesouhlasíme s hloupou atrakcí potápění v kleci se žraloky, nikdy bychom to ani nevyzkoušeli, tak nás v téhle oblasti nic nezdrželo a za potápěním jsme jeli přímo na Sodwanu. Ta nám byla doporučena. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli a stále ani nejsme zkušení a znalí potápěči, minuli jsme jedno z top destinací světa – Aliwal shoal u Durbanu. Jednak je to krásné míst, skalnatý útes vytvořený prastarou pouštní dunou, a pak je tam na výběr ze seznamu těch nej obyvatel podvodního světa. Ceny jsou obdobné jako na Sodwaně, jen bych řekla, že je vhodnější pro zkušenější potápěče. Na Sodwaně jsme se potápěli s Coral Divers, především i z toho důvodu, že jsme kempovali v kempu vedle jejich resortu, tak jsme to měli blízko, cenově jsou asi nejlevnější. Zapůjčení vybavení na den vyšlo zhruba 20 USD a jeden ponor mimo sezónu od 22 USD, záleží na destinaci, kam se jede. Všechny ponory jsou z lodi, tedy ze člunu od hloubky nějakých 10 m až do 32 m. Delší plavba na člunu je někdy i výhodná, lze potkat žraloka velrybího nebo delfíny, se kterými se pak šnorchluje. Je ale také možné potkat několik druhů žraloků. Za den se většinou zvládnou dva ponory, podle destinace a hloubky i tři ponory.

Tradiční trhy jsou rájem pro shopaholiky

Komu byste návštěvu JAR doporučila či naopak? Myslíte si, že je vhodné zvolit k návštěvě třeba jen JAR a do ostatních zemí se nepodívat?

JAR je relativně jednoduchá a jednoduše dostupná země. Auto se dá pronajmout snad v každém městě a navíc je tam perfektní dopravní síť – autobusy, vlaky i taxi služby. Myslím, že JAR může navštívit kdokoliv, koho Afrika láká a kdo miluje zvířata. Země je vyspělá, dobře zásobená a vybavená, návštěvník si tam kolikrát ani nepřipadá, že je v Africe. Mě osobně lákají spíše okolní země než JAR, už především pro tu vyspělost a dostupnost všeho. Miluji Afriku, tu pravou Afriku a JAR se od toho už trochu vzdaluje. Pokud bych ale volila návštěvu téhle země, asi bych k tomu nic navíc nepřidávala. My s Reném chceme mít na navštívenou zemi dost času, většina lidí má maximálně měsíc, tak ten bych využila na pěkný okruh po JAR. Z Jo´burgu středem přes parky Dragensberg, k tomu přidat Lessotho, když už tam v okolí jste do Lesotha je z JAR super výjezd Sani passem, trochu dobrodružství a bahna na podvozku neuškodí, dále pak Karoo, Cedaberg a jeskynní malby, pomalu dolu přes Stellenbosh a vinnou stezku do Kapského Města, na Mys Dobré naděje, dále podél pobřeží na nejjižnější místo kontinentu Střelkový mys, a podél pobřeží navštívit co se dá, včetně jeskyní a neopomenout výlet za velrybami, dále pak Divokým pobřežím s barevnými rondavely až do parku St. Lucia. Pokud milujete potápění nebo jen šnorchlování Sodwana Bay je tou správnou zastávkou. Hnedle jsou minimálně dva týdny pryč, zbývá KwaZulu-Natal a drsný kmen Zulu, parky Hluhluhwe, Pongolo, a když už jste v téhle oblasti, zajeďte ještě do Swazijska a odtamtud zpět do Jo´burgu. Je toho víc než dost co navštívit. Další země je lepší nechat na jindy, i tam je spousta míst, která stojí za návštěvu. Pokud se ale do Afriky už vracet nebudete, pak si JAR musíte zkrátit a přidat si k tomu okruh Namibií, Botswanou, Zimbabwe a Mozambikem. Každá země je jiná, každá je krásná a stojí minimálně za malou návštěvu.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: květen 2014