Prozraďte nám na úvod, jak jste se dostala na pracovní stáž do Albánie? Proč jste se rozhodla pro stáž právě tam?

Stáž jsem získala pomocí organizaci AISEC, která zprostředkovává stáže v zahraničí pro studenty. Rozhodovala jsem se mezi dvěma nabídkami. První byla v Budapešti a druhá v Tiraně. Vybrala jsem si Albánii, protože pro mě představovala něco nového a neobvyklého. Chtěla jsem poznat trochu jiný svět, než jaký známe tady. A to se mi v Albánii podařilo.

Hlavní mešita a hodinová věž v Tiraně

Mešita v Tiraně

Navštívila jste Albánii již někdy předtím?

Tuto zemi jsem navštívila poprvé až při příležitosti stáže. Před pár lety jsem ale byla velmi blízko albánských hranic v Černé Hoře. Přes Skadarské jezero, které leží na hranicích, jsem viděla albánské město Skadar. Ten pohled byl dechberoucí. Možná proto mě podvědomě Albánie přitahovala i přesto, že jsem o ní slyšela mnoho nepěkných předsudků.

 

Měla jste o Albánii dostatečné informace? Odkud jste čerpala?

Většinu informací jsem cíleně posbírala, až když se mi možnost odcestovat naskytla. Předtím jsem toho o ní moc nevěděla. Informace jsem čerpala z internetu a to hlavně z turistických serverů (Orbion, Tripadvisor) a taky od stážistů, kteří již Albánii navštívili.

Hrad Petrela

V jakém období jste na stáži v Albánii byla? Myslíte, že jste zvolila vhodnou dobu?

Bylo to od listopadu do února, v nejhorším období, jaké je možno pro návštěvu Albánie zvolit. Nicméně vybírat jsem si nemohla. Počasí není v zimních měsících úplně příznivé. Často prší a dny jsou občas chladné s teplotami kolem bodu mrazu.

 

Co bylo potřeba vyřídit před odjezdem do země? Byla cesta finančně náročná?

Bylo třeba zařídit si zdravotní pojištění a samozřejmě koupit letenku. Jelikož jsem ji kupovala asi deset dní před odletem vyšla na asi 12 000 Kč (zpáteční). Letenka byla nejdražší položkou. Běžně se dá zpáteční letenka s přestupem sehnat za 6 000 Kč. Vízum je také třeba zařídit, pokud v zemi trávíte více než 90 dní. Celkově ale cesta finančně náročná nebyla. Další položky jako jídlo, ubytování nebo jízdné vyšly levněji než v ČR.

Město Skadar

O jakou stáž se jednalo? Co bylo náplní práce?

Moje stáž se týkala oborů účetnictví a finance. Pracovala jsem spolu s kolegy z Finska a Ruska pro nevládní organizaci, která se zabývá neformálním a celoživotním vzděláváním. Projekt vznikl díky podpoře EU (přestože Albánie není členskou zemí). Já jsem pracovala jako lektorka vzdělávacích kurzů. Cílem bylo naučit mladé studenty co nejvíce praktických dovedností. Albánské vysoké školy jsou totiž silně zaměřeny na teorii a navíc tento obor je v zemi stále na velmi špatné úrovni.

 

Musela jsme splňovat nějaké zvláštní podmínky?

Hlavní podmínkou bylo vysokoškolské ekonomické vzdělání, státnice z účetnictví a velmi dobrá úroveň angličtiny.

Moře v Durrës

Příroda v okolí Tirany a usměvavá Nikola

Jaké byly začátky? Co bylo vůbec nejobtížnější?

Přesto, že už jsem při svém cestování zažila leccos, ze začátku jsem měla šok kvůli studentským kolejím, kde nás na první týden ubytovali. Předpokládám, že tak špatnou úroveň u nás nemají ani věznice. Kromě této nepříjemnosti bylo vše naprosto v pořádku. Organizace se o nás starala dobře.

 

Dokázala jste se bez problémů domluvit? Co vám dělalo největší obtíže?

Domlouvala jsem se jen anglicky a většinou bez problémů. Lidé, se kterými jsem často přicházela do styku (mladí lidé a vysokoškoláci), měli angličtinu na velmi dobré úrovni. Myslím, že čeští studenti by jim mohli jejich jazykovou vybavenost závidět. Největší obtíže mi dělalo zvyknout si na nedochvilnost a flegmatičnost Albánců.

Periferie Tirany

Zmínila jste se o tom, že první týden jste strávila na studentských kolejích s velmi špatnou úrovní. Kde jste bydlela potom, a jakým způsobem jste se stravovala? Na kolik pobyt v Albánii měsíčně vyšel?

Po špatném zážitku ze studentských kolejí jsem bydlela celý pobyl v hezkém a moderním bytě s dvěma kolegyněmi. Stravovala jsem se tak, že jsem si sama vařila nebo jsem chodila do studentských menz či do fastfoodů. Vše jsem si platila ze svého. Odhaduji, že měsíčně mě mohl pobyt tam vyjít včetně nájmu na 6 000 Kč.

 

Pijete kávu? Osobně jsem milovnicí kávy, a proto se musím zeptat, jestli bych si přišla v Albánii na své.

Kávu mám velmi ráda. V Tiraně jsem si ji oblíbila ještě více. Je tam téměř nemožné, že natrefíte na špatné espresso. Suverénně nejoblíbenější je v Albánii espresso macchiato. Šálek vyjde v průměru na 15 korun.

 

Výhled na Tiranu z mrakodramu Sky Tower

 

Bydlela jste v hlavním městě Tiraně. Jak na vás zapůsobilo?

Tirana je krásné město obklopené horami. Bohužel je docela přelidněné a hlučné. Ale můžete tam najít také klidné parky a kavárenské zahrádky, ze kterých čiší pohoda. Dalším důvodem, proč se mi Tirana jeví jako město dvou tváří, jsou na jedné straně luxusní části s butiky, drahými bary a na straně druhé žebrající malé děti, které spí v noci na studené ulici. Největší dojem na mě udělaly hory, které se u Tirany nachází. Pokud město navštívíte, doporučuji vyjet lanovkou na horu Dajti.

 

Jaké památky stojí za návštěvu? Jsou v zemi vysoké vstupy do památkových objektů?

Přímo v Tiraně stojí za návštěvu Kulla e Sahatit, což je hodinová věž v centru, ze které je výhled snad na celé město. Dále bych doporučila návštěvu Národního muzea a Opery. Vstupné do kulturních památek i na kulturní akce je v porovnání s ČR velmi nízké. Například vstupenka na operní představení stála 60 Kč. Mimo Tiranu mě nejvíce zaujal hrad ve Skadaru, ze kterého je dechberoucí výhled.

Výhled z hradu ve Skadaru

Navštívila jste také nějaké přírodní památky? Jaká je v Albánii příroda? Starají se v zemi o přírodu a čistotu města?

Z přírody jsem stihla navštívit pouze horu Dajti a méně známá místa v okolí Tirany, Skadaru a Durrës. Po zkušenosti s odpadky v přírodě v Černé Hoře, jsem očekávala podobnou situaci i v Albánii, ale byla jsem mile překvapena. Příroda byla opravdu čistá. Troufám si říct, že čistější než v Česku. Co se týče čistoty ve městech, tak Tirana je skvěle udržovaná. Večer jsem tam vídala uklízecí čety. V periferních oblastech Tirany a v ostatních městech byla situace horší.

 

Během svého pobytu jste měla jistě příležitost poznat tamní obyvatele. Prozraďte nám, jak jste Albánce vnímala?

Albánci jsou milí a pohostinní. Jsou to lidé, kteří většinou nemají snadný život, a přesto z nich čiší optimismus a dobrá nálada. Bohužel jsem vícekrát zažila situaci, kdy se mě nebo moje kolegy cizince snažili nepěkným způsobem ošidit. Někdy se jednalo o vysoké částky. Například pronajímatel bytu se nás pokusil napálit s elektroměrem a náš zaměstnavatel zase s platem.

 

Jakou roli hraje v Albánii náboženství?

Náboženství je pro Albánce důležité, nicméně jejich náboženská tolerance je údajně největší na světě. Žijí tam muslimové vedle křesťanů a dalších náboženství a opravdu se tolerují. Běžná jsou nábožensky smíšená manželství. Jediní, koho nemají v lásce, jsou ateisté. Pokud jste ateista, z vlastní zkušenosti doporučuji to nezmiňovat.

Vzrůstající nové centrum Tirany

Myslíte si, že je Albánie bezpečná země?

Myslím, že navzdory své pověsti je. Za celý pobyt jsem se nesetkala se sebemenším problémem a to jsem často chodila za tmy sama. V Brně se cítím více v nebezpečí. Trochu jiná situace může být na venkově nebo na periferiích, to ale nemůžu úplně posoudit, protože jsem se tam pokaždé pohybovala ve větší skupině. Bohužel krevní msta a film 96 hodin této zemi velmi poškodili pověst, co se bezpečnosti týče.

 

Jak byste celkově pobyt a práci v Albánii zhodnotila? Chystáte se tam zase někdy vrátit?

Můj pobyt splnil všechna moje očekávání, co se týče pracovní zkušenosti i poznání odlišné kultury. Práci na projektu považuji za zajímavou profesní zkušenost. Věřím, že na pohodový a neuspěchaný styl práce i života bych si po delší době dokonce zvykla. Albánie mě okouzlila svou krásou a už chápu, proč se umísťuje na prvních příčkách žebříčků nejkrásnějších zemí světa. A protože jsem nestihla navštívit spoustu míst, chystám se tam v blízké době vrátit. Pravděpodobně se do Albánie vydám příští rok na dovolenou k moři a spojím ji s cestováním po zemi.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Nikola Novosadová

Článek byl vydán: červenec 2014