Během cestování po Africe se do vašeho hledáčku dostala také Botswana. Měli jste pro návštěvu této země nějaký zvláštní důvod?

Botswana je země, kterou by milovník Afriky neměl vynechat. Je obrovská s malou populací, jiná než okolní státy a stále v ní žije spousta zvěře. Málem bych zapomněla na kmeny Sánů. Na cestě napříč Afrikou jsme se do Botswany nedostali. Zapříčinila to zdlouhavá vízová procedura, kdy Češi ještě stále potřebovali vyřídit víza s předstihem a k formuláři museli dodat zpáteční letenku, rezervaci ubytování na celou dobu pobytu včetně národních parků. Většinou to trvalo minimálně týden a to se nám nikde zdržovat nechtělo. Kdo si počká, ten se dočká. Přišla na řadu až následující rok, kdy jsme se do Afriky vraceli, a pak v roce 2012. Letos jsme ji navštívili znovu. Hlavním důvodem je krajina, zvířata, volnost a také bezpečnost.

Aloe dichotoma

Podle informací dostupných na internetu patří Botswana k nejstabilnějším státům Afriky a je příkladem „povedené" demokracie tohoto kontinentu. Je to podle vás pravda?

Ano, to je pravda. Nejsem tak důkladně seznámena s ekonomickou a politickou situací, abych se mohla rozepsat, ale z doslechu vím, že prezident Ian Khama je svému lidu nakloněn, což se v Africe cení. Zajímá se o ně a podporuje je. Je to velký milovník přírody, zvěře a farmaření, a tak své obyvatele vede i v tomto směru. Botswana je bohatý stát díky svému nerostnému bohatství, cestovní ruch se pomalu a jistě zaměřuje na bohaté turisty. Jak byla „povedená demokracie“ nastolena v Botswaně nevím, nedostali jsme se dostatečně blízko k místním, abychom nahlédli pod pokličku životní úrovně státu. V každém případě se Botswana jeví jako vyrovnaný a vcelku bohatý stát. Ve vesnicích převažují vícepokojová cihlová stavení, hliněné rondavely jsou na ústupu. Auta jsou spíš novější a mnoho 4x4. I předměstí Gaborone je upravenější, nejsou zde rozšířené tzv. „shack“ z vlnitého plechu jako známe například z Kapského města, Joburgu nebo Nairobi.

Botswanské cesty

V roce 2010 zaplavené Moremi

Jaké informace jste o Botswaně v té době měli? Odkud jste čerpali?

Jak jsem uvedla v rozhovorech již dříve, my jsme neplánovací typy. Za tu celou cestu napříč Afrikou jsme se s kontinentem již seznámili a prakticky nic nového nás potkat nemůže (kromě nějakých extrémních situací). Věděli jsme, kam se chceme jet podívat. O národních parcích Chobe, Moremi a Central Kalahari ví snad každý, kdo Afriku trochu zná. Něco jsme si našli v atlase cest Afriky a většinu jsme si zjistili na místě nebo na ambasádě v JAR. Co se týče dostupných publikací, tak momentální situaci na českém trhu neznám. V roce 2007 až 2008 toho bylo pro Afriku dostupného velice málo, zvykli jsme si nakupovat průvodce a knihy v Anglii, kde pracujeme, nebo přímo v Africe. Lidé se znalostí angličtiny mají výhodu, na internetu jsou přístupné webové stránky botswanského cestovního ruchu, kde je dost informací o kultuře, krajině a zvyklostech. Zajímavá místa zveřejňují cestovatelé a „overlanďáci“. V češtině to zdaleka není tak obsáhlé a na fórech se tak nediskutuje o tipech a zajímavostech jako na fórech zahraničních. Nejlepší tipy a informace jsou v Jihoafrické republice. V Africe se věci a situace mění často a rychle, ale většinou se dají informace brát jako dobrý základ a pro ověření se optat někoho, kdo zemi navštívil v nedávné době.

 

Čím je Botswana pro turistu především zajímavá?

V první řadě to je krajina a zvěř. Africká zvěř tu na spoustě místech pobíhá volně, zatím není vystresovaná z pytláků a zástupu turistů jako například v národním parku Kruger v JAR. Krajina je nádherná a některá místa v jižní Africe ojedinělá. Delta řeky Okawango a nedozírné solné pánve, masivní baobaby a rozlehlá poušť Kalahari. Pak je to také minimální lidnatost a teplé počasí (alespoň přes den, v noci to je někdy i na rukavice).

Kostel londýnských misionářů

Odkud jste do Botswany vyjížděli? Byla příprava, samotná cesta a pobyt v Botswaně finančně i časově náročný?

Při naší první návštěvě jsme do Botswany vjeli krásným parkem Mabuasehube na jihozápadě země. Podruhé jsme vjížděli poblíž hlavního města Gaborone. Pro nás přípravy pro cestování znamenají mít pas s vízy (když jsou třeba), potřebné mapy a auto v perfektním technickém stavu. Když se vydáváme do Afriky, většinou si vyhradíme tři až čtyři měsíce na cestování. Ani v Botswaně jsme nebyli omezení časem, jen počtem dnů povolených k pobytu. Není problém se někde zdržet a nebo jet delší okruh. Botswana, pokud člověk přemýšlí jak a kudy jet, nebyla drahá. Vstupy do národních parků byly obdobné jako v okolních zemích a některé kempy v parcích byly a jsou ještě stále státní, tzn. za relativně rozumnou cenu. Kempovat se dá volně v buši. Potraviny, sice nemají takový výběr jako v JAR, jsou dostupné a cenově obdobné, nebo lehce dražší než v JAR. Opět musím podotknout, že finančně mohu hodnotit jen naše cestování po zemi, a to bylo relativně levné, protože se nepohybujeme po zemi pronajatým vozem, ale naším vlastním plně vybaveným expedičním offroadem. Máme vše s sebou, doplňujeme jen naftu a potraviny plus vstupy do národních parků. Aktuální ceník národních parků přímo z botswanského serveru najdete zde. Cena nafty se pohybuje okolo 1 USD. Cena potravin je závislá na místě, kde nakupujete. Na trhu se občas dá i smlouvat, ale Botswanci nejsou naklonění velkému smlouvání jako například v Zimbabwe.

Za 16 krav si můžete pořídit pick up

Co následovalo, když jste dorazili na místo?

V roce 2010, kdy jsme zemi navštívili poprvé a i následné návštěvy, jsem jako Češka už nepotřebovala víza, díky čemuž odpadlo náročné rezervování kempů, parků atd. Na hranicích, když opomeneme „střelovou“ hbitost celníků (jsou velice pomalí a trvá jim vše dlouho), tak celní procedura byla bez potíží. Vlastně ne, letos jsme měli diskuzi v Kasane s jednou dámou, co dělala veterinární kontrolu vozu.

Migrace zeber a pakoňů v Mkgakgadikadi

O co se jednalo?

Do Botswany se nesmí vozit syrové tepelně neopracované maso z dobytka s děleným kopytem (z důvodu přenosu viru Foot and mouth), ani kůže z tohoto dobytka a nyní ani ovoce (z důvodu ovocných mušek). Šťastně jsem v Zimbabwe získala buben kmene Tonga. Dalo to velkou práci získat jeden přímo od majitele, ne jako suvenýr v obchodě, a tato dáma jej nechtěla pustit přes hranice, prý ta kůže musí zůstat tam. Nenechala si vysvětlit, že několik let stará použitá kůže neponese žádné známky infekce obávané nemoci. Po hodině bezvýsledné diskuze dokonce s nejvrchnějším úředníkem jsem musela bubínek znehodnotit a kůži z něj sundat. Při průjezdu zemí je třeba si dávat pozor na veterinární kontroly, po zemi je natažených několik veterinárních plotů, kde obsah lednice kontrolují. Až na jedno místo, kde jsme maso zapomněli utajit a museli ho rychle alespoň malinko povařit vedle kontrolní stanice, jsme neměli žádné potíže. V ostatních případech jsme lednici vypnuli a maso poschovávali i do stanu. Policie a úředníci reagují tak, jak je svým chováním člověk vyzve. Platí jako všude jinde, když je člověk příjemný a slušný, nemá problémy. Jednou nás chytili za překročení rychlosti, někde mezi Maun a Francistown, měli to i na kameře. Stačilo trochu slušnosti, úsměv a pár vtípků a pustili nás nakonec bez placení pokuty, která běžně činí i pár stovek pula. Většina policistů nebo úředníků automaticky chodí k pravému okénku auta. Od Keni dolu se jezdí vlevo – pravostranné řízení, tak na pravé straně jasně musí sedět řidič. Naše auto je z Čech, řidič sedí na levé straně, a to policistu trošku rozhodí, než mu dojde proč nás vlastně zastavil, tak už jsme v družné debatě o naší cestě a jejich krásné zemi. Odjíždíme s varováním.

Obchodní centrum

Opět se musím zeptat na možnost ubytování. Předpokládám, že jste nocovali tradičně na střeše svého vozu. Jaké další možnosti cestovatel v této zemi má, pokud nedisponujete vlastním vozem, ve kterém by přespával?

Nejlepší a nejvhodnější způsob nocování je ve stanu na střeše auta někde v kempu. V takovém případě si člověk může naplno užít africký buš se vším všudy – zvěř okolo auta, zvuky divočiny i teplotní rozdíly. Já osobně bych nocování ve stanu na zemi nevolila, nikdy nevím, kde je jaká hyena nebo rozjetý slon. Na střeše auta se cítím mnohem bezpečněji, i když před špatně naladěným slonem nepomůže ani stan na střeše. Kdo si na nocování ve stanu a navíc v buši nepotrpí, má možnost výběru z mnoha hotelů, lodge a kempů. Většina ubytovacích zařízení v národních parcích ovšem postrádá ploty, zvěř se volně pohybuje i mezi stany či chatkami. Hotely a lodge jsou finančně náročnější, pro rozpočet běžného návštěvníka je vhodnější kemp. Ceny se pohybují většinou okolo 10 až 15 USD, zprivatizované kempy v národních parcích a v atraktivních lokalitách však můžou stát až 50 USD. Většina ubytovacích zařízení je čistá, dobře vybavená, včetně elektriky, někdy i WiFi a zařízená v africkém stylu.

Obrovské baobaby obklopují solné pánve

Nabízí Botswana pochoutky, které nebyly nikde jinde k dostání?

Zatím jsme toho moc speciálního v Botswaně neobjevili. Na některých místech levné hovězí, biltong (sušené maso), smažená kobliha mírně nasládlá, nebo stejná smažená kobliha plněná mletým masem či zeleninovou směsí. Ani při naší letošní návštěvě jsme neobjevili nic speciálního. Jako v celé Africe je základem hustá kukuřičná kaše, dušené nebo restované maso a podušená listová zelenina. Většina obchodů v menších městech má základní sortiment, větší supermarkety mají bohatší sortiment, obvykle dovážený z JAR.

 

Na kolik vychází základní potraviny? Jsou v Botswaně trhy?

Chleba vyjde zhruba na 20 Kč, mléko 30 Kč, kilo hovězího mezi 80 až 200 Kč, brambory na 25 až 40 Kč za kilo. Trhů je poskrovnu a nabídka je omezená na místní špenát, rajčata, melouny, ořechy, luštěniny a semena. Pro milovníka bonbonů a cukrovinek je tu učiněný ráj. Na každém rohu sedí pod stříškou nebo slunečníkem někdo, kdo má na stolečku vyskládané různé žvýkačky, bonbóny a čokoládky. Toho je tu dost. My se zásobujeme vždy v JAR, kde je velký výběr a už máme i vytipované obchody s příjemnými cenami.

Ostrov Kubu v solné pánvy Sua

Západ slunce v Chobe

Jakým způsobem jste se v zemi domlouvali? Jak na vás působili místní?

Po celé východní a jižní Africe je angličtina běžně užívaným jazykem. Je to jednodušší než západní Afrika, kde převažuje francouzština. Při první návštěvě nám místní nepřipadali moc přátelští, druhá návštěva byla obdobná, ale nyní po dvou letech nás překvapili. Kdekoliv jsme zastavili, třeba jen nabrat vodu na čerpací stanici, vždy si s námi někdo přišel povídat. Samozřejmě auto s evropskou SPZ vždycky zaujme a naše cesta je vždy dobrým začátkem konverzace. My se nikdy místním nevyhýbáme, proto nám také cesty trvají tak dlouho. (smích) Letos jsme potkávali samé příjemné lidi. Jen ti úředníci by mohli trochu zrychlit svou práci a být malinko vřelejší.

Pro kempování v buši je Botswana ideální

Cítili jste se v zemi bezpečně?

Botswana, stejně jako Namibie, je země bezpečná. Drobné krádeže jsou problémem v každém hlavním městě, ale mimo velká města je bezpečno. Neměli jsme pocit, že bychom byli nějak ohroženi. Možná bych ale měla podotknout, že v Botswaně je zakázán lov, komerční lov, a bohužel se zvyšuje pytláctví. To by mohlo způsobit problém těm, kteří kempují volně v buši v případě, že se dostanou do rajónu pytláků. Když jsme letos jeli podél hranic se Zimbabwe, narazili jsme brzy ráno na doutnající hromadu popela kdesi v hlubším korytu vyschlé říčky, která zapáchala po spáleném mase či kostech. Po bližším prozkoumání jsme našli lebku a kosti slona, mezi hromadou popela byla i role drátu. Nahlásili jsme to na nejbližší kanceláři rangerů. Myslím, že jsme měli štěstí, kempovali jsme jen několik kilometrů od místa a v případě, že bychom se dostali osobně k těm pytlákům, mohlo by to pro nás skončit fatálně.

Řeka, která několik let neměla vodu jí byla zahlcená

V Botswaně jsou nádherné národní parky. Které z nich jste navštívili?

Botswana je nádherná celá, ať to je půda farmářů nebo přírodní rezervace. Země má pouze několik asfaltových cest, zbytek je škvárovka nebo jak se říká „dvoukolejová písečná pista“.

 

Centrální Kalahari

Největší národní park světa zabírá plochu 52 800 km2 a leží přímo v samém centru země. Založen byl v roce 1961. Rezervace je charakteristická svými rozsáhlými otevřenými pláněmi, solnými pánvemi, starými koryty řek a rozmanitou krajinou. Na severu jsou to spíše písečné duny s bujným stromovým, střed je rovinatý s nízkými křovisky a jih s východem je více zalesněný, porostlý stromy Mopane. V průměru zde ročně spadne mezi 170 až 700 mm srážek. Nejen flóra, ale i fauna má bohaté zastoupení. Vedle žiraf, hyen, šakalů, lvů, gepardů, leopardů, tu žijí pakoně, přímorožci, prasata bradavičnatá, kudu, pštrosi, psi ušatí, mnoho menších antilop, dalších druhů drobné zvěře včetně hadů, štírů a mnoha druhů ptactva. Kempy v národních parcích Botswany jsou neoplocené, což zaručuje noční návštěvu mnoha druhů – od hyen a šakalů až po leopardy. Pro tento druh kempů je safari v Botswaně opravdovým zážitkem.

 

Národní park Chobe

Leží na severu země, pokrývá oblast 11 700 km2, většinou je prorostlý nepropustným bušem, trnitými keři rostoucími na písečných pláních a svazích. Je to stará safari oblast. Je populární pro svou obrovskou koncentraci zvěře. Velká stáda slonů (jeden večer jsme jich napočítali téměř 400), velká stáda buvolů, početné smečky lvů a další zajímavé zvěře, prasata, hroši, zebry, hyeny, gepardi, divocí psi, antilopy včetně antilopy koňské, krokodýli, mnoho druhů ptactva i vodního. Řeka Chobe údajně teče oběma směry. V okolí řeky jsou mokřiny a husté dřeviny – teak, mahagon a další tvrdá dřeva, bohužel devastovaná velkou koncentrací slonů. Vnitrozemí je více suché, rozsáhlá savana a travnaté pláně. Jih je horký a vyprahlý, porostlý odolnou flórou. Safari jednoznačně stojí za to.

 

Kgalagadi Transfrontier

Kgalagadi znamená Žíznivá země. Je to jedna z největších přírodních oblastí tohoto druhu. Jen botswanská část zabírá 28 400 km2. Zbylých 9 600 km2 patří JAR. Mezi jednotlivými částmi parku není hraniční plot, zvěř tak může putovat po celé ploše. Botswanská strana je více přírodní a divoká, co se cest a kempů týče. Zatímco jihoafrická část parku má relativně upravené škvárové cesty i přes duny, kam může návštěvník přijet i osobním autem, botswanská strana je pouze pro 4x4, neboť všechny cesty vedou hlubokým pískem přes nebo okolo mnoha solných pánví. Krajina je pokrytá červenými pískem, převažují duny s řídkým nízkým porostem, několika druhy stromů. Jednotlivé části parku od sebe dělí vyschlá koryta dvou velkých řek Nossob a Auob, která se zaplní vodou jednou za sto let. Voda ale teče v podzemí a tím dodává dostatek vláhy pro místní vegetaci i zvěř. I přes vyprahlost krajiny má park pestrou nabídku zvěře – pouštní lvy s černou hřívou, gepardy, levharty, hyeny, mnoho antilop v čele s přímorožcem, který je symbolem tohoto parku a dle něj byl také park původně pojmenován. Dále to jsou pouštní lišky, surikaty, mangusty, mnoho ptactva, kobry, zmije, mnoho brouků a podobně. V parku nenajdete slony, hrochy nosorožce, žirafy se vyskytují jen podél řeky Auob. Kempy, jako i v jiných národních parcích Botswany, jsou neoplocené, je třeba mít dostatek dřeva a být plně soběstačný, především s vodou. Jediným problémem je odlehlost parku. Z JAR, protože je to park přeshraniční JAR+Botswana, je to několik stovek kilometrů z centra dění. A na botswanské straně je to cca 400 až 500 km z asfaltové silnice.

Šakal čabrakový požírající mrtvého lva

Určitě jste nezůstali pouze u poznávání národních parků. Co vše jste ještě měli příležitost vidět? 

Máme projetou prakticky celou Botswanu. Východ, jih, západ, střed i částečně sever země. Schází nám pouze Moremi, kam jsme se v roce 2010 kvůli záplavám nedostali, podnikli jsme pouze let nad celou lokalitou. Dále nám chybí jižní část Chobe a severozápad (Tsodilo hills a okolí), ze středu jižní polovina centrální Kalahari. Do Afriky se vydáváme vždy na několik měsíců (3 až 4 měsíce), čemuž odpovídá i náš rozpočet. Za tuto dobu projíždíme dvě až tři země, většinou dáme okolo 11 až 18 tisíc kilometrů a nafta v jižní Africe je jen o něco levnější než v Evropě. Momentálně je cena zhruba okolo 28 Kč, v Botswaně je to okolo 20 Kč/litr. Kromě národních parků si v Botswaně užíváme především krajinu a offroad tratě. Nenavštívili jsme žádnou vesnici, to třeba přijde jindy, ale tady to není naše priorita. Kdesi v buši jsme úplnou náhodou, díky malé upoutávce podél cesty, objevili trosky obrovského anglického kostela, kostela londýnských misionářů postaveného v roce 1892, kdy Staré Palapye bylo hlavním městem Bangwata Khamy III. Použitým materiálem jsou cihly vyrobené místně, jen pojivový materiál byl dovážen. Kolem jsou i pozůstatky původní usedlosti včetně vězení. Z usedlostí moc nezůstalo, ale kostel má zachovalé některé obvodové zdi. O pár kilometrů dál v údolí řeky je pár jeskyních maleb. Na jihu to zase byly skalní malby Manyana. Což samozřejmě není divu, Sanové po sobě zanechali stopy po celé jižní Africe. Skalní malby jsou nejen v jižní Africe, ale i například v Súdánu, Alžírsku a v mnoha dalších koutech kontinentu. A ve středu krásné masivní baobaby s bělostnými solnými pánvemi. Z těch největších zmíním alespoň Makgadikgadi a Sua pan, kterou jsme letos přejeli napříč, i když na některých místech byla ještě mokrá a to je potom opravdová zábava i trochu adrenalin.

Solné pánve

Využívali jste služeb místních průvodců nebo jste si vše obstarali sami?

Obstaráváme si vše sami, od víz až po aktivity. Vyhovuje nám to, jsme schopni si od A do Z zařídit vše sami a zatím nám to nedělalo problémy. Je pravda, že pokud navštívíme národní park na vlastní pěst, musíme si zvěř hledat. S organizovaným safari bychom je měli naservírované až pod nos, protože průvodci spolupracují mezi sebou, a pokud se někde něco mihne nebo děje, tak si podají zprávu. Na druhou stranu hledat tu zvěř je také zábava a o to větší má člověk radost, když něco zajímavého potká, než když kvůli zástupu aut, jako například v Krugeru, nemusí vynaložit žádné úsilí, někdo mu to najde.

 

Je v Botswaně místo, které byste chtěli znovu navštívit? Pokud ano, čím vás uchvátilo?

V každém případě ano. Například perlu jižní Afriky – národní park Kgalagadi Transfrontier je spolu s Mana Pools v Zimbabwe náš nejoblíbenější park. Úchvatná scenérie, a při každé (už byly tři) návštěvě nám připraví nějakou perličku. Letos to byla hyena čabraková a ojedinělý zážitek – medojed kapský a šakal čabrakový společně na lovu. Takže v každém případě národní park Transfrontier, a pak opět sever. Krásná a ojedinělá scenérie Okavanga a obrovská koncentrace zvěře v této oblasti.

Trh ve Francistown

Zvědavé a usměvavé děti ze zapadlé vesnice na jihu země

Jak byste návštěvu Botswany celkově zhodnotila v porovnání s jinými africkými zeměmi, které jste již měli příležitost navštívit?

Každá africká země, z těch co jsme navštívili, je odlišná ať už kulturou, přírodními krásami nebo jen architekturou. Botswana je nádherná, bezpečná a stabilní země. Nabízí zatím ještě mnoho příležitostí k setkání s exotickou zvěří. Je to ráj pro offroadové nadšence, stejně jako Namibie, jen s jiným povrchem cest, především hluboký písek. Je škoda, že mnoho návštěvníků se zaměří především jen na Chobe a Moremi a opomenou zbytek země.

 

Komu byste návštěvu Botswany doporučila? Nějaké tipy a rady na závěr?

Cestu do Botswany bych doporučila každému milovníkovi Afriky. Je ale třeba si pronajmout auto, místní dopravní síť je omezená a do některých míst se bez auta těžko dostává. Může se stát, že na některých cestách si člověk na autostop počká i několik dní. V každém případě bych doporučila auto s pohonem 4x4, osobním vozem se dá jezdit jen po hlavních tazích a škvárovkách. Například i do Chobe je třeba 4x4, stejné je to v ostatních národních parcích i mimo ně. Je třeba mít dostatek vody a pohonných hmot, protože vzdálenosti mezi jednotlivými čerpacími stanicemi jsou obrovské. Navíc při jízdě po škvárovce a ještě více v hlubokém písku stoupne spotřeba vozu i o 50 %. Řidič by měl mít zkušenost s jízdou offroad, jednak aby věděl jak přizpůsobit nahuštění pneumatik povrchu vozovky, ale také co a jak v hlubokém písku. Na mnoha čerpacích stanicích se nedá platit bankovní kartou, je třeba mít hotovost v místní měně – Pula. Směnárny v odlehlých oblastech jsou opravdu velmi ojedinělé a v obchodech, na pumpách a v parcích akceptují pouze botswanskou měnu. S námi jednou cestovalo jedno české auto, pro mě absolutně nepochopitelně, si nevzali žádnou botswanskou hotovost, ani nevybrali peníze z bankomatu, jen všude mávali bankovní kartou, kterou jim na mnoha místech zamítli. Když pak stáli uprostřed pouště s poloprázdnou nádrží a nikde jim nechtěli ani směnit, tak byli vedle. Nikomu bych nedoporučovala, jezdit po Africe pouze s bankovní kartou, prostě to nefunguje! A spoléhat se na spolucestovatele je chyba, každý cestuje sám za sebe. Určitě bych doporučila předem se o zemi informovat, co, kde a jak je potřeba. Víza není třeba vyřizovat dopředu. Pokud návštěvník vyjíždí z JAR, je dobré (levnější) nakoupit si zásoby jídla tam, ale pozor na převážení masa a v některých oblastech i ovoce a zeleniny. Výrobky z nezpracované kůže se nesmí převážet. Po všech alespoň základních přípravách a plánování stačí už jen užívat si, co země nabízí.

 

Autor: Linda Kalašová

Autor fotografií: Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: červenec 2014