Tsukuba

 

Tsukuba je ve světě známá spíše jako Tsukuba Science City. Sídlí zde Tsukubská univerzita, šedesát japonských výzkumných institucí a dvě stě čtyřicet soukromých výzkumných zařízení. Musí to mít velmi kosmopolitní charakter a atmosféru. Jak na tebe toto město zapůsobilo? Co je zde jiné oproti zbytku Japonska? Jak ses po městě pohyboval?

Je pravda, že v Tsukubě je poměrně hodně cizinců, ale na druhou stranu v Tokiu je jejich koncentrace zhruba dvakrát větší. A jelikož jsem nejdříve přijel do Tokia, tak na mě Tsukuba příliš kosmopolitně nezapůsobila. Srovnání s Tokiem nejspíš může i za můj trochu maloměstský pocit z Tsukuby. Ale přiznám se, že jsem toho z tohoto města příliš neviděl, protože většinu času trávím uvnitř jedné ze zmiňovaných výzkumných institucí a moc času na vstřebávání atmosféry města nemám.

 

Tokio

 

Tokio je v mých představách obrovské, zaplavené mrakodrapy, neóny a milióny lidí a asi bych měla pocit, že se z města možná nikdy nevymotám. Co jsi tady navštívil? Co bys určitě doporučil neopomenout a co bys naopak příště vynechal? Jak na tebe působila přelidněnost města? 

Tokio skutečně je obrovské, zaplavené mrakodrapy, neóny a milióny lidí, ale pocit, že se z něj nevymotám jsem rozhodně neměl. V Tokiu jsem byl už asi po osmé, takže jsem toho navštívil poměrně dost. Za vidění stojí různé svatyně a chrámy, mnohé japonské zahrady a parky, a samozřejmě byste neměli opomenout "vylézt" na nějakou výškovou budovu, abyste docenili velikost této super-metropole - Tokio je největší aglomerací světa s téměř 40 miliony obyvatel. Jako dobrá pozorovatelna se nabízí například Tokyo Skytree, které je se svými 634 m druhou nejvyšší budovou na světě. Jako občasného návštěvníka mě přelidněnost příliš netrápí, je to pro mě spíše zajímavost, ale to možná proto, že tam nežiju a navíc mám rád velká města. Ale jsem si jistý, že někomu by dost vadilo, každý den se brodit davem lidí např. v metru. Navíc ve špičce v metru skutečně uvidíte pověstné "nacpávače", kteří v bílých rukavicích zatlačují vyčnívající cestující do vagonů, aby se mohly zavřít dveře. Na druhou stranu, tak bezpečně jako v Tokiu se budete cítit málo kde. Pouliční kriminalita, jako například kapsářství tam prakticky neexistuje a lidé jsou neuvěřitelně milí a vstřícní.

 

Kde jsi bydlel? Jak je v Tokiu vyřešena doprava? Jaké jsou zde ceny oproti ostatním japonským městům? Jak místní mluví anglicky ve srovnání s jinými japonskými a čínskými městy? Je pravda, že Japonci nejí v dopravních prostředcích, neprojevují své city na veřejnosti, neodhazují papírky, a podobně?

Nejzvláštnějším místem, kde jsem v Tokiu bydlel, byl jistý “capsule hotel”. Je to japonský koncept, který se po světě (zatím) příliš nerozšířil, i když prakticky v každém opravdu velkém městě lze něco podobného najít. Jde o hotel s velkým množstvím miniaturních “pokojů” velikosti luxusní rakve. Jeho hlavní výhodou je samozřejmě cena a pro evropana i netradiční zážitek. Kapsle jsou překvapivě pohodlné a na prosté přespání víc místa ani nepotřebujete. Doprava je v Tokiu vyřešena velice dobře, s velkým množstvím různých vlaků (podzemních i nadzemních) a je velice přátelská k cizincům – všechny stanice jsou popsány latinkou a ve vlacích oznamují příští zastávky japonsky i anglicky. Na všech informačních kioscích ti rádi poradí v (lámané) angličtině, což se ovšem o běžných lidech říct nedá, protože ti zpravidla anglicky nevládnou vůbec, nebo se se svou nedokonalou angličtinou stydí mluvit. Většinou to ale vynahradí ochotou, protože když pochopí kam se chceš dostat, tak tě tam klidně sami dovedou, i když je to pro ně značná zacházka. Co se týče historek o japonské upjatosti, tak většina je přehnaná. Například v meziměstských vlacích se jí běžně a nikdo se nad tím nepozastavuje. V metru lidé většinou nejí, ale už jsem to také viděl. Myslím, že se to zas tak moc neliší od jiných zemí - kolikrát jste viděli někoho jíst např. v Praze v metru? Podobně je to i s projevováním citů na veřejnosti - možná je o něco střídmější, ale rozhodně to není něco, čeho bys sis hned všimla.

 

 

Kjóto a Kóbe

 

Do Kjóta jsi se dostal rychlovlakem Šinkansen. Popiš nám cestu těmito vlaky.

Úroveň vlaků v Japonsku je obecně velice vysoká. Jsou neuvěřitelně přesné - Šinkanseny jezdí na čas plus mínus maximálně pár desítek sekund! Jsou také rychlé, s maximální cestovní rychlostí kolem 300 km/h. Ovšem odpovídá tomu i cena, např. za cestu z Tokia do Kjóta (necelých 500 km) jsem dal v přepočtu přes 3000 Kč. Chování cestujících je standardní, co ale stojí za zmínku je chování personálu. Kdykoliv do vagónu vstoupí nějaký zaměstnanec, např. průvodčí, nejprve se celému vagónu ukloní a až poté začne kontrolovat lístky. Stejná scéna se opakuje při jeho odchodu.

 

Kjóto je bývalé hlavní město Japonska a město s 1600 buddhistickými chrámy. Jak dlouho jsi tam byl a co všechno jsi viděl? Jak se ti líbily japonské zahrady? Kóbe je proslulé jako město saké, měl jsi možnost navštívit nějakou výrobnu tohoto tradičního japonského nápoje? 


V Kjótu a Kóbe jsem byl dohromady jen čtyři dny, takže jsem viděl značně omezené množství památek. Kjóto je krásné samo o sobě – je zasazeno v údolí mezi zelenými kopci a na spoustě z nich jsou všelijaké svatyně a chrámy. Mé první kroky vedly k jedné z nejvyhlášenějších památek ve městě, svatyni Fushimi Inari, kterou tvoří rozlehlý komplex, začínající na úpatí jedné z hor a vedoucí až na vrchol, ze kterého je úžasný výhled na celé Kjóto. Mimochodem, Inari je jméno boha rýže, kterému je svatyně zasvěcena. Další nádhernou památkou, kterou jsem navštívil byl chrám Kinkaku-ji. Jde o zlatou budovu postavenou na břehu malého jezera s pečlivě upravenými mini ostrůvky - japonskými zahradami. Výrobnu saké jsem v Kóbe bohužel nenavštívil, ale alespoň jsem koupil láhev Kóbského saké, kterou jsme spolu s mými hostiteli vypili u domácí večeře, na kterou mě pozvali, což možná také přispělo k velice uvolněné atmosféře večera.

 

Fushimi Inari

Fushimi Inari

chrám Kinkaku-ji

 

 

Japonsko obecně

 

O Japoncích se říká, že tráví hodně času v práci, ale také žijí bohatým nočním životem. 

To kolik času tráví v práci na mě zapůsobilo, už když jsem v Japonsku byl poprvé. Šel jsem o půlnoci po Tokiu a opravdu často jsem potkával pány v oblecích s kufříky, kteří zrovna šli z práce. A pracovní nasazení se netýká jen dospělých – děti chodí do školy i v sobotu. Čas od času je, ale třeba trochu se odreagovat, což Japonci s oblibou dělají například v tradičních saké barech – izakaya. Většinou to spočívá v tom, že skupina přátel dorazí z práce, obsadí stůl a začne postupně objednávat, takže na stole je vždy dostatek jídla a alkoholu. Zajímavé je, že v Japonsku je neslušné nalévat si sám, takže si nalévají všichni navzájem. Taková zábava se někdy může protáhnout a není úplně nezvyklé, že již nejezdí vlaky, či někdo není ve stavu jet domů a čelit své drahé polovičce a tak přespí například v capsule hotelu.

 

Nevíte, jaké pojištění byste si měli vybrat? Ušetřete peníze i čas a srovnejte si cestovní pojištění online na top-pojisteni.cz. 

 

Co jsi ochutnal? Co můžeš doporučit? Co sis z Japonska přivezl? 

Ochutnal jsem toho spoustu a naprostou většinu jídel bych s klidem doporučil každému. Co je pro Evropany nezvyklé a spoustě to nevyhovuje, jsou japonské snídaně. Příliš se totiž neliší od oběda a tak klidně dostanete rybu s rýží. Rýže je opravdu základem japonské stravy a dostanete ji ke všemu a to zcela neochucenou, neslanou. Také na rozdíl od reklam západních firem, správná rýže lepí, jinak by nešla jíst hůlkami. Přivezl jsem si už spoustu věcí, od kimona až po saké, či pytel rýže! Základní mořské plody jsou podobné jako v Evropě – spousta druhů ryb, chobotnice, olihně, krevety a mušle. Dále také řasy, které jsou velice častou přísadou do polévek, salátů a tak podobně. Samozřejmě vše z toho se používá také na sushi, které byste si v Japonsku neměli nechat ujít.

 

 

Které z měst se ti líbilo nejvíce?

To je zapeklitá otázka! Líbily se mi všechny, každé z jiného důvodu. Tokio je působivé svojí velikostní, kosmopolitní náturou a pestrostí megapole. Kjóto památkami a okolní zelenou krajinou. A Kóbe je zmáčklé mezi oceán a pohoří, což také poskytuje krásné výhledy.

 


Jaký je tvůj nejsilnější zážitek z Japonska?

Působivý zážitek mi před pár lety přichystala příroda, když mým směrem poslala tajfun. Dozvěděl jsem se to, až díky siréně a hlášení, které mě poslalo domů a říkalo, abychom nevycházeli ven. Hodinu na to se zatáhlo a obloha získala podivuhodnou hnědo-fialovou barvu. Pak kolem začaly létat větve a vše co nebylo dostatečně těžké, či připevněné. A shodou okolností, asi 15 minut poté co utichl vítr, přišlo zemětřesení 6,4 Richterovy škály. Bydlet uprostřed Evropy má své výhody.

 

 

Jakému typu cestovatelů Japonsko doporučuješ?

Doporučuji ho každému, kdo k tomu má příležitost! Samozřejmě je dobré si uvědomit, že Japonsko, je vyspělá země a mít odpovídající očekávání. Nezažijete tu „divočinu“ jako třeba v Africe, či jihovýchodní Asii, ceny jsou mnohem vyšší než v Čechách a příroda tu není neposkvrněná. Na druhou stranu je tu naprosto bezpečno, všechny služby jsou na nejvyšší úrovni a japonská kultura je fascinující. Jsem přesvědčen, že kdokoliv se do Japonska vydá, neodjede zklamaný.

 

 

Autor: Daniel Červenkov

Článek byl vydán: červen 2015