Andreo, povězte našim čtenářům, jak jste se k práci v Súdánu dostali? Bylo to předtím nebo potom, co jste se stali „odborníky na Afriku?“

Předně děkujeme za kompliment. Je pravda, že o místech nebo přesněji zemích, které jsme navštívili toho víme dost, známe spoustu zákoutí, zajímavostí a místních lidí, ale pro tu dokonalou odbornost si do Afriky budeme muset ještě několikrát zajet a nastudovat pár knih. K práci v Súdánu jsme se dostali úplnou náhodou a vůbec jsme to neplánovali, tedy neplánovali jsme práci zrovna v tomto oboru. Bylo to letos v prvním čtvrtletí a odjížděli jsme tam prozatím na tři měsíce, taková je možná délka pobytu v zemi na vydané vízum.

Jaké náležitosti jste k práci v Africe museli vyřídit?

Prakticky nic, jen být ve správnou dobu na správném místě, diskutovat se správnými lidmi a mít špatnou zkušenost s nabízenou službou nebo vybavením. Pak už jen dohoda o spolupráci. Běžně je pro práci třeba pracovní povolení. My jsme do Súdánu přiletěli na turistická víza. Já měla vízum na tři měsíce a René na dva, proto si vízum o měsíc prodlužoval. Nevěděli jsme, jak to bude, přeci jen se nejednalo o práci v některé ze zahraničních společností, ale v súdánském resortu. Vyřízení pracovního povolení je zdlouhavá byrokracie, chtěli jsme se toho ušetřit, dokud nebude jasné, že spolupráce bude fungovat a naše přítomnost a snaha bude pro resort i pro nás přínosem. Na dalších plánech a změnách jsme se měli domluvit v průběhu pobytu.

A co očkování?

Očkování je samozřejmostí při každé cestě do exotických krajin. My cestujeme hodně, očkování máme pravidelné podle potřeby. Při cestě nejen do Súdánu, ale i do Afriky je vhodné mít žlutou zimnici, tyfus, tetanus, obě žloutenky, meningokoka a já navíc měla, přesněji stále mám, očkování proti choleře.

 

V jaké části Súdánu jste pracovali a o co přesně šlo?

Pracovali jsme v resortu na pobřeží Rudého moře 30 km na sever od Port Súdánu. Jedná se o rekreační resort pro delší pobyty i denní návštěvníky. K tomu provozují potápěčské centrum spolu s drobnými aktivitami. Súdán Red Sea Resort je taková perla v drsné krajině, ale je třeba ji opracovat a vyleštit, aby byla dobře viditelná a byl o ní zájem.

V úvodu jste zmínila, že jste se k práci v Súdánu dostali čistě náhodou. Prozraďte nám víc.

Do Afriky jezdíme často, teď mám větší možnost být pryč z domova nebo i na delší dobu, než to bylo dříve. Konečně tedy na řadu přišel návrat do Súdánu a poznávání země jsme vzali útokem se vším, co nabízí. A tím jsme se na okružní výpravě dostali k Rudému moři. My potápěči, navíc osoby, které neustále vyhledávají něco, kde nejsou žádní turisté, nenechali jsme si ujít příležitost potápět se v panenských vodách s naprostými poklady. Jenomže k potápění je potřeba kvalitní vybavení a profesionalita. A přesně toto resort nenabídl. Divemaster v teplákovce se za korály přitahoval, lahve byly naplněné jen na 170 místo obvyklých 200-220 bar, kapitán respektive jeho pomocník prostě „hodil kotvu“, kam se mu chtělo. To, že při tom zničil spoustu korálů a dalšího života pod hladinou, mu bylo naprosto jedno. Po návratu jsme měli diskuzi s manažerem resortu (synem majitelky) a při tom všem výčtu chyb, jsme jen nadhodili, že kdyby potřebovali management a pomoc s centrem, tak nás můžou kontaktovat. O dva měsíce později přišel e-mail, že by rádi, kdybychom přijeli a pomohli jim. Nejen s provozem a propagací resortu, ale i propagací země jako takové. Sice jsme měli nastoupit již v říjnu 2014, ale do půlky prosince pracujeme v Anglii, a vzhledem k výši platu, bych práci nikdy nezkrátila. Slovo dalo slovo a my jsme na konci roku letěli do tepla. Práce s lidmi, v zemi, kterou mám strašně ráda a navíc provozovat aktivity, které si fakt užívám – no není to skvělá kombinace?

Vyžaduje práce v rekreačně potápěčském resortu nějaké speciální znalosti či dovednosti?

Na potápěčské centrum jako takové jsou kladeny vysoké nároky, stejně tak na personál. Centrum v první řadě musí být certifikované. Kvalitní vybavení, včetně plnícího systému na lahve, bezpečnost a profesionální zázemí je samozřejmost. Spolehlivá loď vybavená základními potřebami a pomůckami potřebnými pro potápěčské výpravy a zajištěnou dekompresní komoru. A k tomu právě znalý, zkušený a také certifikovaný personál je velice důležitý. Potápění je nádherné hobby, ale také vysoce rizikové, proto je třeba zajistit absolutně bezchybný servis, spolehlivé vybavení a pocit bezpečí. Tím myslím mít vše tak, jak má, aby se nestalo, že citlivější nebo hysterické osoby pak nebudou schopny ponory uskutečnit, protože nebudou důvěřovat vybavení nebo personálu. Průvodcování ponorů může dělat pouze certifikovaná osoba, minimálně divemaster, k tomu, alespoň dle zkušenosti v Egyptě, místní člověk se znalostí útesů a pobřeží. V Africe to funguje tak nějak jinak. Pokud centrum vlastní Evropan, je vše tak, jak má být. Pokud je však majitelem Afričan, musí se počítat s nedostatky.

Myslíte, že je snadné sehnat v práci Africe?

Jak jsem již uvedla, byla to opravdu náhoda. V Súdánu bych se ráda usadila na delší dobu, ale ilegálně pracovat nechci a povolení dostávají spíše humanitární pracovníci (k tomu se nehlásím) či případní specialisté v některých oborech. Ohledně pracovních příležitostí v Africe nejsem schopná poskytnout objektivní a správnou odpověď, protože jsem nikdy zvlášť nezkoumala možnosti. Myslím, že IT experti, případně lékaři nebo obdobné profi profese budou mít šanci na černém kontinentu pracovat v mnoha zemích. Ale já nejsem ani IT ani lékař a humanitární projekty jsou pro jiné. Se vzděláním ve správném oboru a kapkou drzosti a odvahy je možné pracovat v mnoha zemích. Práce by se našla, měli jsme i jiné možnosti, bohužel ale kámen úrazu je získání pracovního povolení. Mnoho lidí funguje na turistická víza, která prodlužuje a pak na několik dní vycestuje. Jen pozor v případě JAR, ta změnila pravidla, turista má povolení k pobytu pouze na 90 dní v periodě jednoho roku. A dny se odpočítávají od prvního vstupu.

Zkuste nám vylíčit, jak taková práce v Africe vypadá?

Když jsme se domlouvali na spolupráci, jednalo se o potápěčské centrum a propagaci nejen resortu, ale i turismu v zemi jako takové, protože návštěvnost a především zájem o tuto destinaci je nulový i přesto, že návštěvníkovi má mnoho co nabídnout. Například při tři týdenním okruhu budete mít co dělat, abyste navštívili všechna zajímavá místa, zaskočili se potápět, poznali jste některý ze 700 etnických skupin a vypili dostatek kávy s místními. Při práci v tomto resortu jsme měli navázat kontakt s Ministry of Tourism v Chartoumu a dohodnout se na způsobu propagace. Propojit resort s ambasádami v hlavním městě a sídly různých organizací, kdy resort měl dispozice a zázemí pro workshopy, meetingy a různé akce i relaxační víkendy. Ano, takové zázemí tam je a resort má obrovský potenciál, jenže to nestačí. Ke žádanému výsledku je třeba více než jen ten resort.

Můžete být konkrétnější?

Po příjezdu na místo se práce ze začátku tím směrem ubírala, ale přeci jen, pokud máte něco propagovat, pod něco vložit své jméno, chcete, aby vše bylo tak, jak má. Takže nakonec děláte více, než máte dělat, jen aby vaše slovo bylo pravdivé. Kromě kompletně „na ruby převrácení“ a údržby potápěčského centra, učení Súdánců plavat, údržby lodi a organizace restaurace a kuchyně, jsme nakonec vlastně i dodělávali tři roky rozestavěné bungalovy, které nikdo nebyl schopný dokončit. Byli z nás manažeři centra, plavčíci a učitelé plavání a potápění, údržbáři, průvodci, recepční, účetní, stravovací servis, organizátoři aktivit pro ubytované, pracovníci reklamačního oddělení, stavaři, nákupčí atd. 

Jakou jste měli pracovní doby a platové podmínky?

Pracovní doba nebyla pevná. Je pravda, že nám za zády nikdo nestál, ale to ani nemusel, protože dokud nebylo hotovo, co mělo být, byli jsme v pracovním procesu. S platem to bylo trochu horší. Nevím jistě, zda je pro cizince jiný plat než pro místní, ale domnívám se, že ano. Plat se odvíjí od oboru a dohody mezi subjekty. Lze pracovat na dohodu nebo na klasickou pracovní smlouvu či fakturovat služby, být vyplácen formou provizí a podobně. Majitelce jsme dali volnou ruku. Nejprve se uvidí a pak se hodnotí. Nakonec to nedopadlo, jak jsme si představovali a jak jsme se domnívali, že by mělo být. Za odvedenou práci jsme nebyli dostatečně ohodnoceni. Poučení pro příště „V odměňování nikdy nenech volnou ruku obchodnímu partnerovi nebo zaměstnavateli“.

Podařilo se vám resort pozvednout? Jak probíhala spolupráce s nadřízeným?

Potápěčské centrum jsme v době našeho pobytu pozvedli. Do resortu jezdili lidé postupně více a více už z toho důvodu, že byli Evropané součástí personálu a v Súdánu jsou běloši ještě stále uznávaní a oblíbení. Tam, kde je běloch, je kvalitní práce a bezvadný servis. Na doporučení tam jezdili z ambasád, mezinárodních společností i organizací, ale i súdánský upper class, dokonce guvernér provincie, manželka a dcera prezidenta Bašíra (ty dvě jsme naštěstí minuli, nemám zájem poznat rodinu masového vraha). Návštěvnost se zvedla, ale i přesto bylo spousta stížností na kvalitu a servis. S kým jiným než s majitelkou se dá projednat, co je třeba vylepšit a změnit, aby její vysněná zahraniční klientela plnila její pokoje a restauraci? Jenže to byl průšvih! Někdo si dovolil kritizovat její business a to bylo špatně. Od té doby s ní spolupráce nefungovala, pouze když byla mimo resort, vše fungovalo, jak má a všichni jsme byli spokojeni. Pokud Iman byla v resortu, a návštěvníci nebyli spokojeni, na každou stížnost hosta měla arogantní nebo hloupou odpověď a nakonec někteří svou spokojenost vyjádřili na nejznámějším serveru Tripadvisor.com. Komentáře odráží vše, na co jsme poukazovali. Iman nebyla schopná příjmout kritiku, nenechala si od nás poradit, i přesto, že si nás jako konzultanty pozvala a já i René máme vzdělání v oboru cestovního ruchu, hotelových služeb a společného stravování. Za služby si účtuje nepřiměřené peníze a není ochotná vyjít hostům vstříc. Nezajímá jí progres, stačí, že se jí někteří lidé klaní, neboť jako žena v muslimském světě dokázala vybudovat business v takovém rozsahu. Ovšem financovaný je v plné míře z Jordánska, sám o sobě resort nevydělává.

Předpokládám, že z vaší strany došlo ke stagnaci. Po jaké době?

Už po měsíci pobytu bylo jasné, že zde je jakákoliv naše snaha nedoceněná, jde o zbytečně vynaložené úsilí a ztrátu času. Zbrzdili jsme propagaci, neboť pod něco, kde se po pláži eco lodge válí množství smetí, myši běhají po posteli, nejdou zavírat dveře, řádně nefunguje voda, příprava minutky (pokrmu) trvá i déle než hodinu, nejsou dodržovány základní bezpečnostní pravidla při provozování potápěčského centra a mnoho dalšího, se v žádném případě nepodepíšeme. Stáhli jsme se a do konce našeho pobytu jsme pouze dodělali, co jsme započali, věnovali jsme se hostům, a pokud to bylo možné, potápěli jsme se. Majitelka je velmi složitý člověk, se kterým málokdo vychází, ale to nám nebylo známo.

 

Nebyla problémem v komunikaci i jazyková bariéra?

I přesto, že angličtina je v Súdánu úředním jazykem, mnoho jich anglicky nemluví. Mají svůj jazyk, jeden z těch 170, kterými se v zemi mluví, nebo hovoří arabsky. Nebyl by problém se naučit alespoň základ arabštiny. J to hezký jazyk, ale v Súdánu se mluví súdánskou arabštinou a mají mnoho odlišností. Jazyk byl tedy jeden z problémů, ale obě strany, my i zaměstnanci, jsme vynaložili dost úsilí, aby došlo k domluvě. Často to byla sranda.

Co pro vás bylo stinnou stránkou práce v Africe?

Platí to všude, v jakékoliv zemi, nejen na severu v těch arabských, Afričané jsou líní a na vše mají dost času. Pro Evropana je práce s domorodci nesmírně psychicky náročná. Nelze je změnit, a tak pokud s nimi člověk chce pracovat a k tomu si zachovat své zdraví, je třeba se s tím smířit, brát to tak a nároky na ně zvyšovat po malinkých dávkách a postupně. Nebude-li je brát takové, jací jsou, nejen že si zničíte zdraví, ale dojde k mnoha střetům a kolizím, které samozřejmě naruší soužití a spolupráci. Z našeho týmu byl René ten pitbul, nějak jejich přístup nemohl přijmout a tak je honil, jak se dalo. Oni se samozřejmě zablokovali a spoustu výzev ignorovali. Já jsem je naopak brala takové, jací jsou – jako lenochy, a bylo to pro mě jednodušší i po psychické stránce. Našla jsem způsob, jak je donutit dělat to, co je potřeba.

 

Myslíte, že by se našlo i něco, co by bylo vhodné aplikovat v Evropě?

Z jejich pracovní morálky, přístupu k práci a k podnikání vůbec, bych do Evropy nerada něco přenášela. Myslím, že sami máme co dělat při zlepšování pracovních postupů, nasazení a úrovně služeb, která poněkud výrazně upadá. Naopak v Africe by se mělo prezentovat mnoho z vyspělého světa. Systémy, organizace, investice a motivace, spolupráce, efektivita a také pružnost. Je ovšem otázkou, jak dalece progres jiná kultura přijme.

V Súdánu jste byli pracovně tři měsíce. Dá se za tu dobu nebo vůbec v Africe „zbohatnout“?

Pokud nepašujete diamanty nebo jiné drahé kameny či slonovinu, nebo neorganizujete dobře vynášející lovy, tak určitě nezbohatnete. Normální prací se nedá zbohatnout ani v Evropě, nemyslím si, že by to v Africe bylo jiné. My jsme nezbohatli, alespoň ne po stránce finanční, ale zbohatli jsme jinak. (úsměv)

 

Měli jste během svého tříměsíčního pobytu prostor k poznávání země?

Prakticky po celou dobu pracovního pobytu jsme byli na místě, maximálně v blízkém okolí. Chtěla jsem jezdit do Port Súdánu nebo třeba Suakinu, pohoří Red Sea Hills, což je jen v okruhu řekněme 70 kilometrů od resortu, ale je to přeci jen muslimská země. Navíc okolo Port Súdánu žije ne zrovna nejvstřícnější kmen Beja, a tak jsem sama nejezdila. René přes den dělal stavaře, náročnější práci, než jsem měla já, k tomu to teplo, večer neměl náladu na „courání“ do města a volných dní jsme moc neměli. V Súdánu nemáme auto a do Port Súdánu jsme jezdili občas firemním v průběhu dne, ale většinou stopem. Poslední měsíc jsme jezdili odpoledne do města častěji, odreagovat se, opustit ten uzavřený prostor, trochu poznat město, dát si výborný čerstvý džus a především za přáteli na šíšu a kávu. Dál jsme se nikam nedostali, i přesto, že jsme ještě doma plánovali okružní výlet další nepoznanou částí Súdánu. Jen po našem příletu jsme navštívili festival Mulid, oslavy narození Mohameda a s přáteli jsme výletem do pouště oslavili 1. leden – Den nezávislosti. Poznávání dalších částí a lidí země nás čeká v lednu a únoru 2016.

Od října v roce 2014 vláda Jižního Súdánu zakázala firmám a nevládním organizacím působícím na území země zaměstnávat cizince. Výjimkou jsou případy, kdy se prokazatelně nepodaří na prázdnou pracovní pozici najít dostatečně kvalifikovaného zaměstnance z Jižního Súdánu. V té době nic takového neplatilo?

Pokud si dobře pamatuji, tak tímto způsobem se obsazují pozice v každé zemi, pokud ta daná země umožňuje firmám cizince zaměstnávat a cizincům v zemi pracovat. Domnívám se, že tento systém bude trvalý, naopak bude složitější práci v Africe získat, než to bylo doposud. Zda to funguje, si nejsem až tak jistá. Zákony se obcházejí všude a i my jsme osobně potkali osoby, které na kontinentu pracovali ilegálně, pouze na turistická víza. My jsme vlastně také tak začali, jen s tím rozdílem, že pokud bychom se dohodli a v resortu zůstali pracovat, tak bychom trvali na vyřízení povolení. Do resortu se nemáme zájem vrátit, sice mě to mrzí, práce (pokud by nebyla přítomna majitelka) byla super, ale nemá cenu ztrácet čas a investovat svou snahu a znalosti tam, kde není zájem se posunout dopředu. Jsem velice ráda za tuto zkušenost, která nám otevřela další pohled na zemi, kulturu a její obyvatele. Je to nezbytná součást dokonalého poznání země. Práce nám přinesla i spoustu nových známostí a přátel.

 

Autor: Linda Tomsa Kalašová

Autor fotografií: Andrea Kaucká a René Bauer, www.divokaafrika.cz

Článek byl vydán: listopad 2015