Potápění vypadá jako hezký koníček, jenže k němu člověk potřebuje nejen zkušenosti, ale i dostatek financí. Prozraďte nám, kolik člověk zaplatí za potápěčský zájezd na pár dní v potapěčském ráji, jakým je atol Fakarava ve Francouzské Polynésii?

To je tedy pěkná otázka na úvod. (úsměv) Bohužel moc dražších potápěčských destinací, než je Francouzská Polynésie, asi neexistuje. Extrémně drahá už je letenka, kvůli vzdálenosti a malé konkurenci leteckých společností pro lety na Tahiti. Časový posun na Tahiti oproti Praze je 11 hodin! Ale cena není jen o letenkách. Ve Francouzské Polynésii, obecně v celém jižním Pacifiku, je drahé všechno. Ubytování, jídlo, doprava i turistické služby. Proto doporučuji objednávat zájezdy do Polynésie all inclusive. Při balíčcích ušetříte hodně peněz.

Fakarava: ubytování na jihu

V některých případech se ale vyplatí na peníze nehledět, protože i když se cena zdá být vysoká, zážitky jsou k nezaplacení. Souhlasíte s tím?

Pokud hledáte tichomořský ráj, ve Francouzské Polynésii a na atolu Fakarava jej naleznete. Pokud ovšem nehledáte původní domorodou kulturu. Ta zde již dávno není. Francouzská Polynésie je vyspělá a relativně bohatá společnost se všemi výdobytky moderní civilizace, které Polynésané využívají tak jako my v Evropě. Ale tento fakt nezbavuje ostrovní ráj jeho kouzla. Pokud opustíte Tahiti a vypravíte se na atoly souostroví Tuamotu (sem patří i Fakarava) či na vzdálenější Markézy a vlastně kamkoliv jinam, ocitnete se ve světě dokonalé iluze, kde globální oteplování neexistuje, dokonalé pláže jsou téměř liduprázdné, Polynésanky nejsou zase tak krásné, abyste opustili manželku a moře je panensky bohaté. Život je pohodový a pomalý.

Během přílivového proudu se v Passu a blízkém okolí zdržuje cca 650 žraloků

Fakarava: Carcharhinus limbatus

V současnosti je Fakarava rezervací a místem světového dědictví UNESCO. Myslíte, že to je jeden z důvodů, proč je toto místo tak nádherné a nedotčené?

Já vlastně nevím. Jsem si jistý, že Fakarava nad hladinou i pod ní, vypadala stejně i těsně předtím, než si tohoto místa všimlo UNESCO. Žraloci se totiž rozmnožují jen velmi pomalu a zdecimované populace i při přísné ochraně regenerují desítky, možná stovky let. Od místních Polynésanů vím, že lidí žilo na Fakarava ještě před 50 lety víc než dnes. Polynésané a částečně i Mikronésané žraloky nikdy nelovili, protože je považují za božstvo – duše předků. Status WHS UNESCO je tak možná v případě Fakarava spíše oceněním vztahu místních lidí k přírodě, než nezbytnou pákou k záchraně. Jestli to tak ale opravdu je, tak se jedná o mimořádnou a vzácnou výjimku.

Potápění na atolu Fakarava stojí za to

Obvykle jdeme rovnou na věc a začnu zpovědí o tom, co jste viděl pod mořskou hladinou. Tentokrát chci začít na souši. Povězte nám, kam přesně přilétáte? Prozkoumáváte okolí nebo jste natěšený pouze na potápění?

Bohužel Francouzskou Polynésii znám zatím jen optikou potápěčské masky. Tahiti je pro mě pouze tranzitním uzlem a absolvoval jsem dvě potápěčské výpravy na atol Fakarava a jednu na atol Rangiroa. Na Tahiti by se určitě daly podnikat zajímavé treky, stejně tak na Markézách, či Moorea. Jsou to hornaté ostrovy s bohatou vegetací, hlubokými kaňony a divokými řekami, ale zatím jsem neměl tu čest, snad příště. Atoly Rangiroa a Fakarava jsou úzké pruhy písčité pevniny s kokosovými palmami, kam se tak akorát vejde letiště. Jako stvořené buď na potápění, nebo prosté lenošení.

Pod mořskou hladinou žije velké množství druhů

Popište nám, jak atol Fakarava vypadá?

Když přistáváte a nevidíte přímo pod sebe, máte pocit, že letadlo sedá rovnou do moře. Pruh pevniny je široký pár desítek metrů. Ovšem atol sám je obrovský, i když pevniny je málo. Klasický korálový prstenec obepíná lagunu, která je dlouhá 60 kilometrů a široká 21 kilometrů. Letiště se nachází na severu, kde jsou dvě až tři potápěčské základny a několik turistických resortů. Ty spojuje s letištěm asi 15 kilometrů dlouhá asfaltová silnice. Dál je zde několik hospůdek, obchodů (klasické smíšené zboží) a kostel. Dál na jih už není pevnina kompaktní, takže pokud se chcete dostat až na jih do resortu Motu Aito Paradise, musíte lodí. Trvá to asi 2,5 hodiny. Motu Aito Paradise je opravdu rajské místo. Na malém ostrůvku stojí 8 dřevěných bungalovů, restaurace pod pergolou a dům majitele Manihi. Zásobování sladkou vodou řídí déšť, stravu dodává moře a každé ráno se line z pece rajská vůně, protože Manihi peče svoji specialitu – kokosový chléb.

Nezapomenutelná podívaná

Fakarava: hejna očařů

Jak daleko a dlouho obvykle plujete, než se dostanete na místo potápění? Potápíte se za každého počasí?

Z Motu Aito Paradise je to do jižního passu, kde se potápíme jen kousek. Rychlou lodí pouhých 5 minut jízdy. Na severu je to z resortu do passu dál, zhruba půl hodina. Potápět se dá za každého počasí, protože lokality jsou před větrem částečně chráněny atolem. Potápění je tak řízeno přílivem a odlivem. Nejlepší potápění je jak těsně před začátkem přílivu, tak i při největším přílivovém proudu. Při odlivu bývá v passech špatná viditelnost. Na severu to ještě jde, ale na jihu se v odlivovém proudu nepotápím.

Pod vodou se nachází obrovské množství žraloků šedých útesových a v o něco menší míře bělocípých útesových

Cílovou stanicí je jih Fakarava. Čím se odlišuje jižní část atolu od těch ostatních?

Na Fakarava se potápí jen na dvou místech. V jižním a severním passu. Při tzv. slacku (čas kdy je hladina moře nejníž) se potápí po stranách vnějšího ústí do průplavu, při přílivovém proudu přímo v průplavu. Bylo by snadné říct, že lepší potápění je prostě na jihu, ale tak jednoznačné to není. Na jihu je větší šance vidět více žraloků a dostanete se k nim blíže. Když říkám žraloci, nemyslím 5 žraloků, nemyslím ani 50 žraloků. Myslím plus minus 500 žraloků každý ponor. Bez vnadění, přirozená situace. Pro 99 % potápěčů to zní jako sci-fi, ale je to pravda. V severním passu se nevyskytuje žraloků méně, ale pass je obrovský a stovky žraloků se zde lépe ztratí než na jihu. Také se zde raději zdržují dál od útesu směrem do volného moře. Na jihu to žraloci za přílivu milují přímo v průplavu. V severním passu je unikátní příčný kaňon, kterému se říká Alibaba. Bývá doslova přecpán rybami, chňapaly, očaři, pruhatci, bodloky, ale i žraloky. Úchvatné místo.

Motu Aito Paradise: žraloci černoploutví

Převozník k Jižnímu Passu Fakarava

Proč se vlastně začínáte potápět na jihu?

Důvod je logistický. Jih je z letiště dostupný pouze lodí a cesta trvá 3 hodiny. Za špatného počasí, může být cesta zpět na sever problematická a mohlo by se stát, že nestihneme letadlo. Pokud končíme celý zájezd na severu, víme, že na letiště to máme pouze 10 minut autem, bez ohledu na počasí.

Každý večer se pod restaurací Vekeveke uvelebil tenhle žralok rezavý a čekal na zbytky

Už je asi nejvyšší čas prozradit čtenářům, co se pod mořskou hladinou na jižní části atolu Fakarava skrývá.

Již jsem zmínil, že 500 žraloků za 1 ponor je na jihu pravidlem. V ústí kanálu i přímo v něm, je dominantním druhem žralok šedý útesový. Není to žádný obr, dorůstá maximálně do 180 centimetrů, ale je to nádherný, kovově šedý, pravý žralok. Miluje proud, který mu pomáhá s okysličováním žaber. Představte si rojnici žraloků o 200 jedincích, která se pomalu sune proti proudu podél korálového útesu. Jste potápěčem a proud vás unáší přímo doprostřed rojnice. Proud je natolik silný, že při maximálním úsilí můžete jen trochu zpomalit. Zastavit, nebo dokonce obrátit směr je nemožné. Jste planetou, která se dostala příliš blízko vesmírné černé díře, která je ve vašem případě tvořena žraloky. Jste pohlceni, absorbováni rojnicí predátorů. Stovky žraloků jen neochotně ustupují, míjíte je, máte je na dotek. Z očí do očí, detaily kůže, dokonalost pohybu, baletní představení, ne z první řady, jste uprostřed jeviště, emoce, dojetí, štěstí. Příroda. Koutkem oka registrujete nekonečná hejna červených očařů, jsou jich tu tisíce, na druhé straně v dálce stovky barakud, v hloubce u dna pod vámi proplouvá manta.

Na severu bydlel Tomáš v resortu Vekeveke

Procházka v moři mezi žraloky

Jaké jsou „povahové“ vlastnosti žraloka šedého? Myslíte si, že by méně zkušeného potapěče takové množství žraloků nevyděsilo?

Šedý útesový žralok, ačkoliv nepatří mezi největší, nemá úplně dobrou pověst. Literatura popisuje jeho teritoriální povahu, kdy vetřelce včetně potápěče nejprve straší tzv. exhibičním plaváním, po kterém může následovat útok, ale já tuto zkušenost nemám. Na Fakarava jsou vztahy mezi žraloky a potápěči harmonické. Když jsem se potápěl na místech, kde žraloci dosud potápěče neviděli, byli více zvědaví, ale opět ne agresivní. Samozřejmě, že při neoprávněné pověsti žraloků, mohou být stovky žraloků pro začínajícího potápěče psychologickým oříškem, ale každý jsme jiný a každý potápěč musí sám umět odhadnout na co se cítí a na co ne.

Potápění v severní části atolu Fakarava

Sice jsme se o rozdílech mezi jihem a ostatními částmi atolu bavili, přesto mě ale zajímá konkrétně v čem se odlišuje. Co je či není k vidění v severní části atolu ve srovnání s jihem?

Částečně jsem již odpověděl, a protože jsme se zatím spíše věnovali jihu, popíšu jeden z unikátů severního passu. Pokud se vám podaří trefit tzv. slack, kdy je hladina moře nejnižší, těsně před začínajícím přílivem, uvidíte v ústí passu desetitisíce bílých ryb, jejichž název vám neřeknu, obvykle v hloubce mezi 40 a 50 metry. Až začne proud, budou tyto ryby ještě výrazně hlouběji, mimo dosah potápěčů. Ryb je tolik, že není vidět dno a tvoří 5 metrů vysokou vrstvu. Nořím se do ryb a klesám až na dno. Nic nevidím, pouze kompaktní stříbrnou řeku ryb. Tyto ryby jsou hlavní potravou šedých útesových žraloků. Ze stříbrné rtuti vyrážejí žraloci, míjí mě o centimetry, ženou se za rybami. Vyvolávají stříbrné vlny, které hučí, jak ryby prorážejí vodu v úprku před žraloky. Boj o potravu, boj o život. Jaký to úchvatný ponor!

V Jižním Passu Fakarava je nejlepší potápění s útesovými žraloky na světě

Pobyt na Severním passu

Jaký je váš obvyklý program poté, co se vynoříte na hladinu a dostanete se zpátky na pevninu?

Každý jsme jiný. Já si otevřu tahitské pivo Hinano, dobrou knihu a v kulisách zapadajícího rudého slunce do tyrkysové laguny poděkuji osudu, který mi dopřál takové štěstí – být zde, přátelit se se žraloky, milými Polynésany a že s osobní zkušeností globálního občana mohu směle nepochybovat o tom, že všichni lidé, jsme jedné krve, stejných hodnot a všichni lidé, máme osobní zodpovědnost za náš dům, za naši planetu. Mimochodem, zrovna čtu „Svět, který skončil včera“ od Jareda Diamonda a vřele doporučuji. Je tam skoro vše. (úsměv)

Tomášovo oblíbené tahitské pivo Hinano

Myslíte si, že může potápění někoho po čtyřech dnech na „stejném“ místě omrzet? Jak to máte vy?

Může, ale ne na Fakarava.

Rybí fantazie: podle Tomáše je více ryb na severu

Zaujalo vás potápění s Tomášem?

Navštivte jeho oficiální webové stránky, kde najdete desítky článků o navštívených destinacích. Pokud nenajdete, co hledáte, na webovkách jsou kontaktní údaje přímo na Tomáše, který vám rád odpoví.

 

Autor: Linda Tomsa Kalašová

Autor fotografií: Tomáš Kotouč, Tethys

Článek byl vydán: leden 2016