Ubytování jste si zajišťovali předem? Jaké jsou možnosti při hledání ubytování na Novém Zélandu?

Najít si teplé místečko ke klidnému spočinutí je jednou z palčivých otázek, kterou řeší většina cestovatelů při příjezdu do země. My si na první rozkoukání zaplatili hostel ve městě, do kterého jsme přiletěli. Auckland má nespočet ubytovacích zařízení, ceny ale odpovídají počtu obyvatel. Draho, draho, draho – zvláště pokud si zamlouváte ubytování rovnou z ČR přes některý z rezervačních serverů. Hned od začátku jsme se vydali cestou odříkání, takže v rámci úspor jsme si objednali postel ve vícelůžkovém pokoji. Na cizí elementy jsme si rychle navykli, navíc se tak můžete rychle seznámit a poklábosit anglicky. Když už víte, kam se budete přesouvat dál, hledá se konečné ubytování samozřejmě jednodušeji, ale my měli nervy na pochodu už v Česku, a tak jsme si ubytování na Novém Zélandu hledali rovnou z tepla domova.

Nový Zéland, Blue pools

Můžete dát našim čtenářům nějaké tipy, na jakých serverech ubytování hledat? Kolik jste přibližně platili?

Výborné a levné ubytování na Novém Zélandu se nám podařilo najít přes facebookovou stránku Working holiday. Ceny za pokoj a dva nocležníky se většinou pohybují od 180 do 200 dolarů za týden. Nám se snad zázrakem podařilo objevit krásný pokoj za 150 dolarů. Samozřejmě pořád v tom byl trošku hazard, v ruce jsme neměli žádnou fakturu, v e-mailu žádný rezervační formulář. Všechno jsme si domluvili v pár zprávách na Facebooku s jedním českým párečkem, který bydlel u rodiny původem ze Švýcarska. Dle jejich slov jsme na gisbornské adrese měli najít slunný budoár v krásném domě se zahradou, ale vždycky existovalo riziko, že si nakonec usteleme v plesnivé cimře bez oken. Ale překvapivě všechno klaplo a náš nový byt byl daleko větší než česká garsonka, ve které jsme dosud hospodařili. K dispozici jsme měli kromě vlastního pokoje i vybavenou kuchyň, obývací pokoj, prádelnu a koupelnu. O záchodové prkýnko jsme se navíc dělili jen se zmiňovanou českou dvojicí. Ani o domácí mazlíčky nebyla nouze, při laskání kočičí srsti měl člověk aspoň možnost rychle zapomenout na všechny splíny.

 

Doporučujete tedy pouze hledání ubytování na sociálních sítích?

Sociální sítě nejsou jedinou možností, kde hledat nový domov. Velký výběr za rozumné peníze je na Novozélanďany oblíbené stránce Trademe.co.nz ,kde seženete mimo jiné i ojetý bourák. Tady se dá ale oficiálně pátrat až po příjezdu. Každý uživatel, který chce vidět kontakty na pronajímatele, musí mít novozélandskou adresu a číslo. Všechny moje pokusy tohle pravidlo obejít vyzněly na prázdno. Další variantou je třeba server Airbnb, tam jsou ale ceny podstatně vyšší. Internet je v tomhle dobrý rádce, dá se objevit leccos.

Nový Zéland, Bruce Bay: Kateřina zde po sobě zanechala vzpomínku

Máte přehled, jaké jsou ceny ubytování v běžných hotelech pro dovolenkáře?

Pokud člověk vyjede k protinožcům jen na prázdniny, nejspíše ho napadne zamluvit si nějaký příjemný hotýlek nebo motel. Tady ale nejsme v USA, kde se dá takto docela levně vyžít. My měli možnost za celou dobu strávit v motelovém pokoji jen jednu noc. Ta naštěstí nebyla hrazena z našeho bankovního účtu, ale platil nám jí dopravce našeho zpožděného autobusu. Hned po ustlání postele jsme si pročetli ceník, protože jsme zvažovali zopakovat si to někdy na vlastní náklady. Za dva lidi, jednu noc a jednu postel si však účtovali 89 dolarů. Jedinou finančně přijatelnou variantou je přebývat v tzv. backpackeru, tedy levném ubytovacím zařízení ve stylu ubytovny. Podle mě je ale cenově příznivější a pohodlnější najít si nějaký pokoj ve sdíleném bytě nebo u novozélandské rodiny, kde rychleji padají zábrany a člověk tu pozná hodně nových lidí.

 

Dá se na Novém Zélandu nocovat třeba i v autě?

Dobrodružnější povahy si ložnici udělají klidně i z motorového veterána. Pravdou je, že tak výrazně snížíte náklady. Sice se oficiálně nedá jen tak na noc zaparkovat na ulici, ale občas se najdou místa, kde to inkognito možné je. Vždycky jde samozřejmě spát v dobře vybaveném kempu se sprchou a kuchyní. I my si v auťáku postavili postel a prubli ji při cestování. Nejdříve jsme se cítili trošku nesví, teď si to ale nemůžeme vynachválit. Každý den se můžeme posunout o kousek dál a lepší výhled z „ložnice“ jsme ještě neměli.

Nový Zéland, Napier: srdce Art deco stylu

V minulém článku jsme se bavily o tom, že jste si na Novém Zélandu pořídili s přítelem vlastní auto. Jak se v zemi jezdí? Jsou zde jiná pravidla a zvyky než u nás?

Když jsem si poprvé sedla na Novém Zélandu za volant, málem jsme skončili pod koly náklaďáků. Ne, že bych testy v autoškole udělala obálkovou metodou, ale u protinožců je prostě všechno vzhůru nohama. Když chcete otočit klíčem v zapalování, musíte otevřít pravé dveře vozu a zakopáváte při tom o ruční brzdu. Kdo si nekoupí auto s automatickou převodovkou, musí být připraven řadit opačnou rukou. Auta tu jezdí stejně jako ve Velké Británii, tedy na opačné straně silnice. Provoz je mimo velká města ale nesrovnatelně menší, občas za celý den potkáte sotva pět aut. Taky se nemusíte bát, že byste se ztratili. Někdy se zdá, že přes celou zemi vede jen jedna silnice. (úsměv) Teď si dělám trochu legraci, ale pravdou je, že je všechno výborně značeno, složité křižovatky jsou řešeny přehlednými kruhovými objezdy. Akorát si musím postěžovat na kvalitu některých silnic. Zvlášť při cestování jsou mnohá místa těžko přístupná, asfalt nejde natáhnout všude. Jakmile se před vámi objeví značka gravel road, tušíte, že bude zle a váš motorový parťák bude muset projet pořádnou divočinou. Gumy se kodrcají po prašné cestě plné děr, výmolů, potůčků a všeho marastu. Občas se musíte vyhnout i nějaké té poblázněné ovci, ale zpříma do očí koukáte mnohdy i krávě. Silnice totiž ne zřídkakdy vedou i po soukromých pastvinách a zvířata tu mají výběh téměř všude. Pokud máte lepší auto, dá se tohle safari projet docela obstojně. Když jsme si ale my s naším dědouškem udělali naposledy takový výlet po obzvlášť nepříjemné cestě, museli jsme jet 20 km/hod. zhruba třicet kilometrů. To už se nám výlet pořádně protáhnul.

 

Jací jsou Novozélanďané řidiči?

Ze své zkušenosti můžu říct, že kiváci jsou dobří řidiči, na rozdíl ode mě většinou neklejí, ani nemají záchvaty agresivity. Na můj vkus jsou zvyklí akorát jezdit až moc zprudka. Když třeba jedete povolenou stovkou, všichni vás předjíždějí nebo slabší povahy rovnou zdvihají prostředníček. Přitom s místními strážci zákona není zrovna legrace, my pokutu ještě nedostali, ale docela rádi tu číhají u silnice s radarem a vytahují bločky, zvlášť ve vsi.

 

Jsou na Novém Zélandu časté dopravní kontroly? Jak vysoké jsou pokuty a za co se nejčastěji?

Například se nevyplatí parkovat tam, kde je to zakázáno nebo ignorovat parkovací automat. Někdy si na vás prý rádi smlsnou, když spíte mimo vyhrazené kempovací místo. To pak můžete dostat pokutu od dvě stě dolarů až po deset tisíc. I když ty čtyři nuly musejí padat snad jen při spaní v národních parcích, jinak si to neumím dost dobře představit. Někdy se také může stát, že musíte navštívit policejní stanici kvůli krádeži.

Nový Zéland

Kvůli krádeži? Jsou krádeže na Novém Zélandu na denním pořádku?

Proslýchá se, že rozbitá okýnka a ukradené věci mají na svědomí spíše cizinci, kteří dobře vědí, co všechno můžete vozit za poklady. Navíc si často vytipují větší backpackerské auto na parkovišti před delším trackem. Auto opravdu není trezor a nechat v něm notebook, pas nebo kameru může být dost ožehavé. Obecně platí, že kde je na zemi rozbité sklo, tam to zavání průšvihem. Už jsem slyšela i pár šílených příběhů, jak našinci zmizelo auto se všemi věcmi a zůstal mu jen malý batůžek s lahví vody. Možná i proto se vyplatí udělat si v ČR dva pasy, jeden si nechat pro případy nouze v domovině a v nejhorším si ho nechat poslat. Ještě donedávna se vystavení nového pasu muselo řešit až v sousedním Sydney, pár chytrých hlav prý ale dalo dohromady petici a snad díky tomu se teď pro pasy jezdí jen do Queenstownu. Alespoň tak jsem to slyšela já a doufám, že to nebyla jen fáma.

 

Když se zmiňujete o cestovních dokumentech, museli jste přímo na Novém Zélandu řešit nějaké formality?

K zařazení do novozélandského pracovního procesu jsou potřeba tři základní věci. První je tzv. IRD number, což je identifikační číslo, které vám přidělí novozélandský výběrčí daní Inlad Revenue. Kombinaci několika cifer po vás pak bude chtít zaměstnavatel i příslušné úřady. Když už loupíme místní lidi o pracovní příležitosti legálně, musíme jako oni novozélandským drábům odvádět část svého výdělku na daních. Právě podle tohohle nenápadného čísla si o nás vedou záznamy. Tuhle devítimístnou smyčku nám ale kolem krku budou utahovat jen do doby našeho odjezdu, pak si můžeme požádat alespoň o částečné vrácení odvedených peněz. Pro většinu nově příchozích je tahle byrokratická anabáze celkem hračka, najdou si nejbližší poštu, vyplní jednoduchý formulář a předloží požadované dokumenty (platný pas jako průkaz totožnosti, platná víza a druhý identifikační dokument, mezinárodní řidičský průkaz). Za 15 minut odchází z bran pekelných jako vítězové.

Nový Zéland

Jací jsou místní úředníci ve srovnání s těmi v Česku?

Máte to špatně vyplněné. Vy studujete vysokou školu a neumíte dát dohromady takhle jednoduchý formulář, slečno? Tak to si stoupněte znovu na konec fronty, za vámi čekají lidi, nemám čas vám to vysvětlovat. A dostanu 500 korun, " zpražila mě nejednou pracovnice českého úřadu. Sotva jsme ale vstoupili na gisbornskou pobočku Kiwibank – novozélandské pošty, kostěné obroučky a nepříjemný úšklebek jsme tu hledali marně. Slečna za přepážkou byla ochotná a příjemná, nenechala se vykolejit, ani když jí Lukáš oznámil, že není majitelem řidičského průkazu. Předložila před něj žádost o kartičku 18 plus, která měla sloužit jako náhradní dokument u formuláře IRD. Museli jsme jen zaplatit o 35 dolarů navíc a počkat si dalších 14 dní, než mu ji vystaví a než bude moct zažádat o daňové číslo. Tím byl i odložen úkol najít si práci, protože bez téhle formality vás většinou nikdo nezaměstná.

 

Měli jste založený i bankovní účet?

Místní bankovní účet je nutností. Novozélandský farmář není žádný venkovský veterán v roztrhané košili a zablácených holinkách. Peníze si neukládá do plechovky od fazolí, ale na řádně vedený bankovní účet. Našinec tak nemůže čekat výplatu v hotovosti, mnoho zemědělců dokonce vyplácí své zaměstnance pomocí šeků. To pro nás znamenalo jediné – pořídit si další barevnou kartičku do peněženky, tj. vložit své úspory do bankovních rukou. Bez účtu by nás tu totiž nikdo nezaměstnal. Nakonec jsme zvolili Kiwibank, kde mají otevřeno i v sobotu a je to pošta i banka zároveň.

 

Jak probíhá založení bankovního účtu na Novém Zélandu?

Založení jde celkem hladce. Předložíme pasy, potvrdíme adresy a za 30 minut odcházíme i s internetovým bankovnictvím. K naší radosti je vedení účtu zdarma. Za týden nám přichází domů karta EFTPOS, pokud bychom chtěli embosovanou kreditní kartu museli bychom za ni zaplatit. EFTPOS se dá ale prakticky platit všude na Novém Zélandu, snad i zapadlý stánek s pomeranči má terminál. Takže hurá na nákupy! Náklady jsou v obou případech minimální. Nakonec je ještě potřeba pořídit si novozélandskou SIM kartu, bez ní nikomu nezavoláte a hlavně nikdo nezavolá vám. Což je obrovský problém při hledání práce. Více o mobilních službách na Novém Zélandu zde.

Nový Zéland: ve volné přírodě jsou k vidění i tuleni včetně mláďat

Jaká je vlastně vaše jazyková vybavenost? 

Anglickou učebnici jsem otevřela snad už v předškolním věku a její různé obměny mě provázely celá moje studijní léta. Nedá se tak říct, že bych základy neuměla nebo neměla povědomí o anglické gramatice. Mým velkým problémem je ale malá slovní zásoba a hlavně slabší komunikační dovednosti. Ještě když si nějakou tu konverzaci napíšu, jde to, ale jakmile mám vést patnácti minutový monolog, jdou na mě mdloby. Mám pocit, že moje angličtina dříve byla dobrá leda tak pro objednání v restauraci, ačkoliv jsem předtím třeba absolvovala i měsíční jazykový kurz na Maltě. Našeho dobrodružství jsem se tak obávala hlavně z jazykového hlediska. Teď ale vím, že můj strach byl úplně zbytečný.

 

Dá se Novozélanďanům snadno porozumět?

Novozélanďanům jde hodně špatně rozumět, mají silný přízvuk, mluví rychle, některým slangovým výrazům snad nerozumí ani Angličané. Na cizince s podivnou angličtinou jsou ale docela zvyklí a většinou se snaží porozumět vašim kostrbatým větám. Ten, kdo chce pracovat v zemědělství, nemusí mít obavy vůbec. Stačí umět základy a pochopit, co se po něm chce. Všechno se dá v nejhorším ukázat. Kdo pomýšlí na kvalifikovanější práce, musí počítat s vyššími jazykovými nároky. Obecně je ale angličtina na Novém Zélandu daleko snadnější než v Austrálii nebo třeba v Kanadě. A i když vám většina vět splývá v jedno slovo, vaše vnímání a rozumění se postupně obrušuje jako diamant nebo spíše jako oblázek z pláže. 

 

V dalším pokračování rozhovoru o Working holiday se můžete těšit na podrobné informace týkající se hledání práce na Novém Zélandu. Dozvíte se, kde konkrétně můžete najít práci, co vše to obnáší, jak se připravit na pohovor se zaměstnavatelem, kolik si v průměru vyděláte peněz či jak se dá přežít, pokud si nemůžete dlouhodobě najít práci.

 

Autor: Linda Tomsa Kalašová

 Autor fotografií: Kateřina Štichová, cestovatelský blog

Článek byl vydán: únor 2016