Cestu do USA jsi podnikla během listopadu. Proč sis vybrala právě toto období?

Tuto cestu jsem absolvovala v 1. polovině listopadu 2015. S termínem jsem se tentokrát musela plně přizpůsobit, jednalo se totiž o tzv. „fam trip“ pro provizní prodejce jedné přední české cestovní kanceláře, kde byl termín pevně daný. Listopad není běžný měsíc pro poznávání krás národních parků západu USA, protože bývá už velmi chladno. Musím ale říct, že jsme měli po většinu cesty krásně slunečno a v mnoha případech jsme chladnější počasí naopak uvítali. Například v Death Valley bylo krásných 25 stupňů, což byla paráda. Pokud to shrnu, tak se denní teploty na celém okruhu pohybovaly v rozmezí 0–25 stupňů. S sebou jsem tedy měla oblečení všeho typu – plavky, kraťasy, ale i zimní bundu a rukavice.

USA, Antilopí kaňon

Do USA jsi vyrazila na organizovaný výlet, což je pro tebe neobvyklé. Své cesty si většinou organizuješ sama. Proč ta změna?

Jednalo se o klasický poznávací zájezd v malé skupince s tím rozdílem, že účastníci zájezdu byli majitelé cestovních agentur. Celkem nás bylo 20 osob rozdělených do dvou minibusů po deseti. Pro organizovaný zájezd jsem se v tomto případě rozhodla ze dvou základních důvodů. Byla jsem velmi přepracovaná, potřebovala jsem si odpočinout a národní parky USA mě vždy velmi lákaly. Nedovedla bych si však představit to celé odřídit sama, mezi americkými národními parky jsou obrovské vzdálenosti. Také by byl takový okruh poměrně časově náročný na přípravu a organizaci. V mém tehdejším rozpoložení mi maximálně vyhovovalo, že nastoupím do letadla a nebudu se muset vůbec o nic starat. Druhým důvodem byla určitě cena tohoto zájezdu. Jako provizní prodejci jsme měli zájezd levnější o cca 30 % oproti běžné prodejní ceně, což bylo velmi příjemné.

USA, Antilopí kaňon

Prozraď nám něco více o účastnících zájezdu. Jak už jsi zmínila, jednalo se o majitele cestovních agentur. Znamená to, že jste měli stejné zájmy a představy o trávení volného času?

Osazenstvo našeho minibusu bylo velmi různorodé – nejmladším členem jsem byla já, nejstarším byla paní nad 70 let. Každý z nás měl tak trochu jinou představu o trávení volného času na zastávkách. Starší lidé neměli pochopitelně takový zájem o pěší procházky jako my mladší. Ale musím konstatovat, že se panu průvodci podařilo velmi dobře zkombinovat požadavky všech cestovatelů. Když jsme například chtěli v Zionu na úžasný Hidden Canyon trail, bylo nám to dovoleno. Kdo na něj nechtěl, mohl se jen projít v údolí, či si dát třeba svačinu.

USA, Arizona

Bylo pro vás jednodušší vyřízení vstupních náležitostí do USA, když se jednalo o organizovaný výlet? Jsou nyní kontroly přísnější vzhledem k aktuální situaci ve světě?

Lidé cestující do USA musí mít biometrický cestovní pas a povolení ke vstupu do země, tzv. ESTA. Toto povolení si však musí každý zajistit sám. Cestovní kancelář však poskytla informace, jak na to, což by mohlo mnoha cestujícím pomoci. My jsme tento manuál nikterak nestudovali, online vyřízení bylo velmi jednoduché a intuitivní. Jinak při cestě do USA není v porovnání s Evropou vyžadováno žádné speciální očkování, což je určitě velká výhoda cest do těchto končin.

USA, Bryce Canyon

Jaká byla samotná cesta do USA?

Cesta byla velmi pohodlná, let byl na trase Praha–Londýn–San Francisco. Zpět jsme pak letěli z Phoenixu v Arizoně, což nám umožnilo udělat bezvadný okruh bez nutnosti vracet se zpět na příletové letiště. Let byl operován společností British Airways. Velmi příjemně mě překvapil jejich servis, který obnášel dobré jídlo, milé a ochotné letušky. Mohu jedině doporučit.

USA: cesta k Rocky Mountains

V USA jste toho jistě hodně najezdili. Čím jste tam jezdili a kolik kilometrů denně jste najeli?

Hned po příletu na nás čekal usměvavý průvodce, který zároveň vykonával funkci řidiče. Po USA jsme se pohybovali minibusem pro 10 osob. Aby to bylo spravedlivé, pravidelně jsme se každý den „točili“ – některá místa byla totiž lepší (více místa na nohy), jiná horší. Pokud se rozhodnete udělat takovýto okruh během 11 dní, je třeba počítat s tím, že to bude masakr. Průměrně jsme denně urazili odhaduji kolem 300 km. Jednou jsme však zvládli 600 km za den, což už byla opravdu síla. Jednalo se o objížďku nečekaně uzavřeného horského průsmyku. Celkem jsme ujeli cca 3500 km. Vzhledem k velmi náročné cestě bych každému doporučila vybavit se pohodlným oblečením, trpělivostí a hlavně dobrou náladou.

USA, Death Valley

Jak konkrétně vypadala vaše trasa? Nebyly jste na všech místech pouze krátce jako japonští turisté?

Když si klient zakoupí krátký okruh po národních parcích, kde je program opravdu velmi nabitý, neměl by být překvapený, že zastávky budou krátké a přejezdy dlouhé. A jinak tomu nebylo ani v našem případě. Já jsem s tím počítala, ale někteří spolucestující občas nadávali. Pokud někdo vyhledává dlouhé treky a „nasávání atmosféry“, pak bych mu určitě doporučila vyrazit na mnohem delší dobu. Upřímně – v každém z národních parků by bylo možné strávit nádhernou dvoutýdenní dovolenou. Ale kdo má v dnešní době možnost odletět někam na čtvrt roku?

USA, Death Valley: kojot

Probíhalo vše podle plánu nebo se během cesty vyskytly nějaké komplikace?

Vzpomínám si na jedinou komplikaci, ale nejednalo se o nic závažného. Už jsem se o ní zmínila. Vzhledem k uzavřenému průsmyku v Yosemite NP (národní park) jsme byli nuceni ujet za jeden den 600 km. Jinak vše probíhalo bez problémů.

USA, Grand Canyon

Viděla jsem program zájezdu a navštívili jste toho opravdu hodně. Pochlub se našim čtenářům, kde všude jste byli.

Na tuto otázku by bylo možné odpovědět formou celé knihy. (úsměv) Naše trasa byla následující: San Francisco – Yosemite NP – Death Valley – Las Vegas – Hoover Dam – Zion NP – Bryce Canyon NP – Lake Powell – Horseshoe Bend – Antelope Canyon – Monument Valley – Grand Canyon – Sedona – Phoenix. Celkem jsme navštívili města a přírodní krásy hned ve čtyřech amerických státech, a to v Kalifornii, Nevadě, Utahu a Arizoně. Na San Francisco a Las Vegas jsme měli vždy dva dny, to byla paráda. Zvládli jsme vidět největší zajímavosti těchto fascinujících měst. S těmi národními parky to už bylo trošku horší, ve většině případů se jednalo o krátké návštěvy formou „vyfoť si a jedem dál“. Musím ovšem vyzdvihnout nádherný Hidden Canyon trail v Utahu, který jsme absolvovali v národním parku Zion. Jednalo se o výšlap nad nádherný kaňon, který občas hraničil s ferratou. Na rozdíl od ferraty však nebyl vybaven žádným jištěním, tedy kolikrát by stačil jeden krok vedle a byl by konec. Já mám ráda dobrodružství, a tak se mi tento trail moc líbil. Krásný byl i výlet džípy s indiány Navajo v rámci Monument Valley. Toto údolí s majestátními skalními útvary známe z mnoha kovbojek, například se tam natáčel film Tenkrát na západě. Pořádnou zimu jsme si užili v Bryce Canyonu, prošli jsme se po místní zasněžené stezce údolím. Na počasí jsem se ale nezlobila. Bílé vrcholky rozeklaných skal vypadaly krásně romanticky.

Amerika nenabízí pouze stravu z fastfoodů

Podnikali jste výlety do údolí, hor i pouští. Jaké doporučuješ zvolit oblečení? Co všechno sis nosila s sebou? Přežili jste to všichni ve zdraví?

Ano, naprosto. Nikdo neměl žádné zdravotní problémy. Bylo třeba se jen dobře oblékat. Když nás v Bryce Canyonu překvapila chumelenice, oblékli jsme zimní bundy, čepice, termo trika a vysoké trekové boty a bylo fajn. Naopak ve Vegas či v Death Valley přišel čas i na kraťasy. Jednou jsme dokonce dopoledne navštívili velehory a odpoledne vyprahlé pouště. Tato klimatická rozmanitost byla velmi zajímavá.

USA, Monument Valley

Jistě jste viděli spoustu zajímavých rostlin a zvířat. Jaká zvířata žijí v místech, která jste navštívili? 

Navštívili jsme různá klimatická pásma, a tak jsme měli možnost narazit na různé živočichy. V NP Yosemite a poblíž Grand Canyonu jsme viděli Jelence ušatého. Na medvědy jsme bohužel nenarazili, ačkoliv jsou k vidění v NP Yosemite poměrně často. Dále se nám moc líbil „usměvavý kojot“ v Death Valley. Na skalách v Utahu byly k vidění ovce tlustorohé. V pouštích Arizony, Utahu a Nevady se lze setkat s chřestýši, štíry nebo tarantulemi. Žádného z těchto nebezpečných tvorů jsme však neviděli.

USA, Nevada: Hoover dam (Hooverova přehrada)

Pojďme si teď zahrát takovou hru na protiklady. Jaké místo se ti líbilo nejvíce a co bys klidně oželela?

Nejvíce se mi asi líbil národní park Zion, kde bylo málo lidí, nádherná příroda, rudé skály a množství turistických tras. Zaujaly mě tam silnice z rudého asfaltu, prý aby lépe zapadly do místní krajiny. Úžasné bylo také vidět skálu „El Capitan“ v národním parku Yosemite. Když jí chtějí horolezci zdolat, musí údajně na tomto skalním gigantu dokonce přenocovat. V obou těchto lokalitách bych si dovedla představit samostatnou dovolenou. A co bych oželela? Tak to je těžká otázka. Asi nejméně mě vzala za srdce Hoover Dam, ale to jen z důvodu, že mě moc nebaví technické památky. Jinak byla taky nesmírně zajímavá.

USA, Zion: ovce tlustorohá

Prozraď nám tvůj největší zážitek z cesty.

Jednoznačně největší zážitek z celé cesty (a určitě jeden z nejsilnějších životních zážitků) byl let helikoptérou nad Grand Canyonem. Tento výlet jsme si zakoupili fakultativně a nesmírně jsme si ho užili. Pokud si dobře pamatuji, vyšel na cca 300 USD. Nejlepší je moment přeletu nad samotný kaňon – najednou je pod vámi obrovská výška a helikoptéra se do kaňonu vyloženě „propadne“. Vím, že to nejsou malé peníze, ale když už se jednou ke Grand Canyonu dostanete, byl by hřích tento let neabsolvovat. Koneckonců žijeme jen jednou, že? (úsměv)

USA, Phoenix

Povězme si ještě něco málo o praktických věcech. Jaké jste měli ubytování?

Ubytování bylo velmi dobře zvolené, nejčastěji jsme spali v hotelech a motelech střední kategorie. Někdy mi přišlo až zbytečně luxusní na to, že jsme tam jezdili jen na přespání. Ale to je holt americká kvalita. Kolikrát i dvouhvězdičkový hotel tam vypadá lépe, než hotel se čtyřmi hvězdami v Řecku. Hotel ve Vegas měl dokonce i venkovní bazén.

USA: před domečkem indiánů Navajo

Jakým způsobem jste se stravovali? Je v USA draho?

Součástí většiny ubytování byly bohaté bufetové snídaně, takže o start do nového dne bylo vždy postaráno. V rámci snídaní byly k dispozici káva, čaj, jogurt, toasty, marmeláda, vejce, vafle, muffiny, párky, slanina. Z ovoce pomeranče a jablka, zelenina nebývala. Ceny potravin v obchodech se lišily dle lokality. Jiné ceny byly v San Franciscu, jiné v malém obchodě uprostřed pouště. Ale obecně lze říct, že potraviny jsou v USA odhadem 2–3x dražší, než u nás. Pro srovnání: 1,5 l džusu stál kolem 4–5 USD, bageta vycházela na 4 USD. V supermarketech byly dlouhé regály s jídly v krabičkách. Například zeleninový salát tam stál 6 USD, což bylo fajn.

USA, San Francisco

Co je pravdy na tom, že místní přežívají jen na maxi hamburgerech. Jedli jste i v restauracích?

Osobně jsem se bála, že v USA budou všude jen McDonaldy a podobné fastfoody. Opak byl pravdou. Pokud člověk chce, může se stravovat i v Americe zdravě. Restaurace jsou v USA drahé. Poměrně dobře vychází „all you can eat“ bufety, kde člověk zaplatí jednorázově kolem 15 USD a může sníst z bufetových stolů vše, na co má chuť. Dalším rozumným řešením je bageterie Subway – tzv. „footlong“ obloženou bagetu tam lze zakoupit za 7–9 USD a nají se z ní dvě osoby.

USA: Lucka ví, že ve zdravém těle je zdravý duch

Využívali jste i nějaké služby?

Okruh byl natolik nabitý, že na služby nad rámec okruhu nebyl moc čas. Určitě lze ale zopakovat skvělý výlet helikoptérou (300 USD/osoba) a džípy v Monument Valley (cca 80 USD/osoba). Ceny za výlety byly vyšší, ale kvalita služeb odpovídající.

USA, Yosemite: medvědi

Kdy je podle tebe nejlepší cestu do USA podniknout?

Národní parky západu USA je fajn objet v rozmezí květen až říjen. Začátek listopadu také nebyl špatný, ale jak jsem se již zmínila, už nám bohužel uzavřeli jeden průsmyk napříč Yosemitem. Cesta se nám tak protáhla o nějakých 400 km, což je znát. Zimní měsíce nedoporučuji (např. v Yosemite NP je mnoho silnic uzavřených, hrozí kalamity a další komplikace).

USA, Las Vegas

Co kdyby tam chtěl někdo jet na vlastní pěst? Jaká by byla tvá doporučení?

Cestu na vlastní pěst lze určitě také doporučit. Pokud bych měla na organizování cesty více času, mohla si dovolit vycestovat na více než 11 dní, nebyla by tato akční nabídka od obchodních partnerů a jela bych s přáteli, též bych volila variantu na vlastní pěst. Poté bych doporučila si na podobně náročný okruh, jaký jsme měli my, vyhradit alespoň 16–18 dní. Jestliže by někdo zauvažoval do okruhu zakomponovat i Yellowstone, pak by minimální vyhrazená doba pro tuto cestu neměla být pod 21 dní. Ideální je naplánovat si celou trasu, pronajmout si auto s vyzvednutím na letišti (v USA nelze objíždět národní parky místní dopravou) a rezervovat jednotlivé hotely/motely/kempy na trase. Pokud vás podobný okruh láká, neváhejte se na mě obrátit. Pomohu vám se zajištěním celého zájezdu či třeba jen sehnáním cenově výhodné letenky.

USA, Yosemite El Capitan

Jaké jsou tvé další cestovatelské plány? Plánuješ se znovu podívat do USA?

Na tyto otázky odpovídám kdesi nad Grónskem, během letu ze San Francisca do Frankfurtu. Tedy jak už tento fakt napovídá, do USA jsem se již stihla vrátit. Má poslední cesta směřovala na Havaj, o které budu vyprávět příště. Cestovatelských plánů mám strašně moc. Jak jsem se již zmínila v minulém rozhovoru o Monopoli, mé životní motto je: „Žiju proto, abych cestovala a cestuji proto, abych žila“. Tedy plánování cest je má nejčastější volnočasová aktivita. Ráda bych se někdy podívala na Nový Zéland, lákají mě také méně komerční karibské ostrovy (Sv. Lucie, Martinik, Guadeloupe a jiné). Protože jsem velký milovník sopek, mezi další cíle určitě patří Island, Réunion, Kostarika, občas má mysl utíká až do méně bezpečné Etiopie – mým velkým snem by byla expedice k lávovému jezeru Erta Ale.

 

Autor: Linda Tomsa Kalašová

Autor fotografií: Ing. Lucie Šolc Čambálová, www.cambitour.cz

Článek vydán: únor 2016