Cestu na Myanmar jste podnikli ve dvou částech. Z jakého důvodu? Bylo to finančně náročné?

Tuto cestu jsme sice rozdělili na dvě části (únor a březen 2013), ale obě na sebe plynule navazovaly, takže na finance to přímý vliv nemělo. Je ale pravda, že jsme si trochu zajeli a každé větší vybočení v rámci okruhu vždy znamená stoupající náklady. Z důvodu urychlení přesunu jsme z časových důvodů využili také vnitrostátní leteckou dopravu, což pokaždé výrazně zasahuje do rozpočtu. Jiné možnosti sice jsou, ale je to velmi náročné jak na způsob dopravy, tak i zejména na čas. Do Myanmaru jsme jeli především za účelem dostat se k horským kmenům, které žijí v příhraniční oblasti s Čínou, a kam se do té doby běžný cizinec neměl šanci podívat, neboť tato část země (stejně jako mnoho dalších) byla do nedávné doby zcela nepřístupná. Chtěli jsme si tak splnit velké cestovatelské přání – být jedněmi z těch prvních. A samozřejmě jsme si přáli navštívit některá další zajímavá místa, jež sice jsou turisty navštěvovaná, ale určitě stojí za to je vidět.

Myanmar, Bagan

Myanmar, Bagan: na Budhu vždy světlo padá

Využili jste při plánování cesty na Myanmar nějakou agenturu nebo jste si vše obstarali sami?

Každou cestu si připravujeme sami, nicméně na horské treky je třeba zajistit si místního průvodce, bez kterého to prostě nelze. Pokud se chce návštěvník podívat do míst, kam je třeba povolení a s ním související doprovod, je nutno obrátit se na zdejší agenturu. Program jsme si však sestavili tak, jak jsme potřebovali my. Paradoxně pak došlo k úsměvné situaci, kdy jsme na jednom z treků po cestě zabloudili, protože náš milý Jouwie tou trasou ještě nikdy nešel a mapy samozřejmě nejsou. Museli jsme se pak doptávat místních v okolí, což jen obohatilo naše zážitky.

Myanmar, Bagan: ženy lidu Paduang

Myanmar, cesta Kalaw, jezero Inle: dům lidu Danu

Myanmar, cesta Kalaw, jezero Inle: lid Danu

Platí v Myanmaru vízová povinnost? Máte nějaká obecná doporučení?

Do Myanmaru je nutné opatřit si víza, nejjednodušším způsobem je lze zajistit přes ambasádu

v Berlíně. V době naší cesty byla v Myanmaru ještě velice přísná cenzura. V zemi nebyl roaming, nešlo volat do zahraničí bez kontroly hovoru a jakákoliv korespondence za hranice byla monitorována tajnými službami vojenského režimu. Dnes se již situace uvolňuje, přesto si armáda ponechává ještě dostatečnou kontrolu nad děním v této zemi. Vzhledem k tomu, že země byla dlouho neturistickou destinací, bývá občas problém s ubytováním, neboť kapacity sloužící dříve zejména obchodníkům cestujícím po zemi nestíhají pojmout množství turistů. Do země je dobré vybavit se US dolary, některé služby jako hotely či letenky je možné platit výhradně v této měně.

Myanmar, cesta Kalaw, jezero Inle: lid Danu

Myanmar, cesta Kalaw, jezero Inle: vesnice lidu Pao

Jakým způsobem jste sestavovali svůj itinerář? Odkud jste čerpali informace o zemi?

Vzhledem k tomu, že o neturistických oblastech v Myanmaru je velmi těžké najít kvalitní informace, pracovali jsme na itineráři dost pečlivě. Jelikož jsme byli limitováni časem, zařadili jsme i místní přelety, což nás pak zavazovalo k důslednosti při sestavování programu. Kdybychom některý let nestihli, hodně by nám to zkomplikovalo situaci. Kapacita letadel je malá a využívají ji kromě turistů také místní businessmani. Celý program byl tedy sestaven den po dni včetně jak pozemských, tak i leteckých transferů. Při plánování jsme spoustu požadavků nemohli psát na přímo a byli jsme tak trochu ponecháni osudu, jak bude na druhé straně vše vnímáno a pochopeno. Byla to cenná zkušenost, neboť je třeba vzít v úvahu i fakt časového posunu, takže komunikace probíhala ve všech možných denních či nočních hodinách. Kdybychom to neměli takto připraveno,museli bychom řešit spoustu záležitostí až na místě, což by se protáhlo o spousty dní a samozřejmě i financí.

Myanmar, Kalaw: kraj, kde žijí Palaung Tribe

Myanmar, Kyaning Tong: lid Akha v tradičním oděvu

Povězte nám nyní, která z míst vás na Myanmaru učarovala a čím konkrétně?

Nebylo místo, které by nás v Myanmaru nezaujalo. Je to tak odlišný svět, že každý den a každý moment byl něčím zajímavý. Jak už bylo zmíněno, naším hlavním cílem bylo dostat se k horským kmenům, ale nechtěli jsme vynechat ani další zajímavosti jako například jezero Inle, které je známé vesnicemi vystavěnými na jeho hladině a rybáři veslujícími nohami. Dále jsme navštívili úžasná místa jako starodávné chrámové město Bagan, či univerzitní Mandalay a jeho okolí. Neméně zajímavé je hlavní město Yangon se svými překrásnými pagodami, kterých je mimo jiné rozseto v celé zemi na tisíce. V neposlední řadě je třeba zmínit všudepřítomné mnichy a mnišky, které potkáváte doslova na každém kroku. A pokud to vezmeme ještě z jiného soudku, za zmínku stojí pro nás Evropany lahodné pidi banánky, které dostanete naprosto všude v této zemi, a které chutnají jako opravdové banány, ať už čerstvé nebo smažené. V Myanmaru je to oblíbená pochoutka.

Myanmar, Kyaing Tong: kmen Enn

Myanmar, Kyaing Tong: kmen Lahu-shi

Při cestě na Myanmar jste si dali za cíl dostat se k horským kmenům, což se vám povedlo. Bylo to organizačně náročné? Jak takové putování za horskými kmeny vypadá?

Do horských oblastí se bez místního průvodce, který se za vás zaručí, dostat nedá. Každé městečko je na všech vjezdech včetně letiště monitorováno vojáky, kteří mají zvědy i mezi místními obyvateli. Bílá tvář tedy nemá šanci nepozorovaně proniknout. Zní to možná trochu jako sci-fi, ale to je skutečnost. Když jsme tuto cestu plánovali, snažili jsme se zkontaktovat někoho z místních, kdo by nás protáhl těmito končinami a mohli jsme poznat co nejvíce z místních kmenů. Nakonec se nám podařilo zajistit mladíka z kmene Akha, který velmi dobře pochopil naše přání a zprostředkoval nám opravdu excelentní zážitky, na které budeme vzpomínat celý život. Nicméně v okamžiku, kdy se ocitnete na místním letišti, projdete si kolečkem přísné kontroly od A až po Z (pas, víza, povolení, potvrzení o ubytování, zpáteční letenka). Bez toho se do oblasti nedostanete. Nemáte-li ubytování, je vám na místě přiděleno, pokud je volná kapacita. Pokud ne, máte smůlu. Nemáte-li domluvený transfer, je vám zajištěn za příslušnou sumu. Pěšky v žádném případě nelze. Vrcholem pro nás bylo, když nám nedovolili si odnést naše zavazadla z letištní budky (jinak se zdejší letištní hala nazvat nedá), aby nám je poté donesli 50 metrů opět za příslušný poplatek. Vzhledem k tomu, že jsme zrovna přijeli a nechtěli mít problémy, alespoň jsme cenu srazili s tím, že nemáme příslušnou bankovku po ruce. V hotelu (který má ale do hotelu v pravém slova smyslu opravdu hodně daleko) pak musíte každý den nahlásit, kam se chystáte a musíte se vrátit do stanovené hodiny. Jinak je problém.

Myanmar, Kyaing Tong: tradiční obydlí lidu Enn

Myanmar, Kyaing Tong: lid Lahu-shi

Myanmar: nejdelší dřevěný teakový most na světě přes jezero Taungthaman

Jaké kmeny jste chtěli konkrétně poznat? Měli jste o nich předem zjištěné informace?

Před cestou jsme měli zhruba představu o některých kmenech, o těch dalších jsme získali informace až na místě a o to to pak bylo vše zajímavější. Zajímaly nás zejména lidé z etnika Akha, Enn a dlouhokrké ženy z kmene Padaung. V Myanmaru ale žije mnoho dalších kmenů a každý z nich je nějakým způsobem zajímavý. Za zmínku stojí určitě lidé z horských kmenů Silver Palaung, Lahu-na anebo Lahu-shi, kteří se vyskytují pouze ve dvou vesnicích a každé cca 3 roky kočují. Ve střední části Myanmaru pak můžeme namátkou jmenovat lid Danu či Pao.

Myanmar, Kyaing Tong: lid Silver Palaung

Myanmar, cesta Kalaw, jezero Inle: lid Pao

Jak probíhala návštěva kmene? Jednalo se o přátelské setkání?

 Běžně se do vesnic zdejších kmenů většinou nedostanete. Některé zdejší agentury umí zprostředkovat výlety k vesnicím, které se nacházejí v dostupné vzdálenosti od městeček, ale i tak výpravy většinou končí u prvních obydlí. Do osady vás obvykle nikdo jen tak nevpustí. Velmi záleží na tom, kdo vás v ten okamžik doprovází. Pokud je to právě někdo z místních kmenů, máte šanci dostat se obyvatelům více pod kůži. My jsme navíc mířili spíše do více izolovaných míst, kam se nedostanete jinak než po svých, což při 35 °C v horském terénu vyžaduje i ochotu podstoupit nepohodlnou cestu, a tudíž se tam jen tak někdo nehrne. Reakce místních byly různé, ale nikdy jsme se nesetkali s nějakým nevlídným přístupem. Spíše byli zvědaví, potkat dva bílé žirafáky se jim nestává každý den. Ti z odlehlých oblastí jsou hodně stydliví, vesměs ale přátelští. V každém případě je to o tom, že kamkoliv my na svých cestách přicházíme, jdeme s naprostou pokorou, úctou a s otevřeným srdcem. Na nic si nehrajeme a to určitě místní vycítí.

Myanmar, Mandalay: Buddha cestou na Top Hill

Myanmar, Mandalay: pagody ukrývají kamenou knihu

Myanmar: opice z Mont Popa

Bylo nutné dodržovat nějaká speciální pravidla, přizpůsobit se jejich zvykům?

Já jako žena jsem si nikdy nedovolila vkročit do domu náčelníka bez toho, aniž bych dostala svolení. Běžně totiž u některých kmenů kromě manželky a matky žádná žena do tohoto přístřeší přístup nemá. Vhodné je přinést malý ale praktický dárek. Teď není myšleno pytlíky bonbonů apod., kterými západní svět kazí právě takovéto panenské končiny, ale třeba ovoce, na kterém si pochutnají jak děti, tak i celá vesnice. Žasli jsme, jak poctivě si těch pár kilo mezi sebe rozdělili. Zato ta námaha vynést to břímě do kopce určitě stála. Odměnou nám pak bylo několikeré pozvání na čaj přímo do domu náčelníka, který nám vždy osobně uvařil vynikající místní zelený čaj. U kmene Akha (z něhož byl i náš průvodce) jsme byli přizvání dokonce i k obědu. To byla hodně zajímavá zkušenost.

Myanmar: mini banán

Myanmar, Mandalay: ráno na autobusovém nádraží

Myanmar jste navštívili před 3 lety. Zmínili jste se o tom, že do mnoha oblastí se tehdy nebylo možné dostat. Ve své podstatě byla pro turisty tabu. V čem přesně to podle vás spočívá? Myslíte si, že se situace od té doby změnila?

Vezmeme-li v potaz, že zmíněná ,,tabu“ opatření chrání určitá území před masovou turistikou a tím i před likvidací určitých po staletí přetrvávajících životních příběhů těchto etnických skupin, je možná lepší, pokud to tak pro budoucí roky i zůstane. I zde by hrozilo, že dojde k narušení jejich životních hodnot a v případě pokusů o další vzdělání a zcivilizování i k zániku jejich kultur. S tím pak souvisí i odchod do měst, kde je ta západní kultura zcela pohltí a zničí. Zanikne tak nejen jejich jazyk, ale i tradice a s nimi i sny a bohové, kterým věří a jež jsou nedílnou součástí jejich života. Samozřejmě pro nás jako cestovatele to není úplně ideální zpráva, ale pokud bychom měli na výběr mezi tím, tak raději ať zůstane tato část světa sama sebou a my o ní budeme prostě jen snít. Situaci v Myanmaru od svého návratu průběžně monitorujeme a stále čekáme na otevření dalších oblastí, kam bychom se rádi vypravili. Zatím se toho ale příliš nezměnilo.

Myanmar: svatba lidu Pao

Myanmar, vesnice Pattu Bauk: svatebčané

Myanmar, Yangon: na ulici koupíte opravdu vše

Co dalšího jste v Myanmaru ještě zažili, pokud se nebudeme bavit pouze o horských kmenech?

Úžasný zážitek jsme měli na jednom z našich treků právě po středním Myanmaru, kde jsme se přichomýtli ke svatbě, která se tu právě konala. Měli jsme tak možnost poznat jak její přípravy, tak i následný průběh. Není asi třeba dodávat, že to byl jeden z našich nejsilnějších zážitků. Rádi jsme se nechali pozvat mezi ostatní svatební hosty, mezi nimiž nebyla jen celá vesnice, ale i další příbuzní z okolních vesnic.

Myanmar, Yangon Chinatawn

 

Myanmar, jezero Inle

Jak byste charakterizovali místní, jejich životní styl, hodnoty? Dokázali byste se s jejich způsobem života ztotožnit a žít v Myanmaru dlouhodobě či natrvalo?

Tím, že země zůstala dlouho uchráněna před západní civilizací, má pro takové dobrodruhy, jako jsme my, opravdu co nabídnout. Místní mají své životní hodnoty dost dobře srovnané a vyjma některých turistických míst, kam si už některé živly našly svou cestu, si odevšad odvážíte pocit obrovské bezprostřednosti a duševního bohatství. Nikdo se za ničím nehoní, všichni žijí v harmonii a pro rodinu, kterou ctí nade vše, nikdo vás neobtěžuje svou vypočítavostí. Otázka je, jak dlouho to ještě bude. Když bychom pominuli politickou situaci, určitě bychom si uměli představit pobývat v této zemi delší dobu.

Myanmar, jezero Inle

Myanmar, jezero Inle

Autor: Linda Tomsa Kalašová

Autor fotografií: Jana Svobodová a Aleš Zajíček, www.zajicinacestach.cz

Článek byl vydán: červen 2016