Město Petra má své nejlepší časy za sebou, přesto má i v současné době co nabídnout. Od roku 1985 je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Mimo jiné se o něm říká, že je nejkrásnějším archeologickým nalezištěm v Jordánsku.

Město Petra, růžové skalní město národa, jež si říkal Nabatejci, je zcela jistě lákadlem číslo jedna v Jordánsku. Vyniká nejenom svojí archeologickou a zároveň přírodní krásou, ale také svým rozsahem. Projít Petru celou za jeden den není možné. Vlastně se dá říct, že i celý týden je co v Petře dělat.

 

K čemu město původně sloužilo? Jak je to s jeho polohou?

Město Petra vzniklo někdy kolem 6. století před našim letopočtem jako město Nabatejců – semitského národa, jež se ze srdce Arábie přesouval severně, a na území dnešního Jordánska se po vyhnání původních obyvatelů (Edomitů) usadil. Původně zcela kočovný národ, živící se olupováním karavan, které vezli z jihu Arábie ke Středozemnímu moři a do Egypta exotické zboží, se časem usadil a sám začal z karavanního obchodu prosperovat. Největším a hlavním městem již usazených Nabatejců se stala Petra. Bylo to zejména díky její strategické poloze jakožto logické zastávky na dlouhé karavanní cestě. V Petře měli obchodníci a jejich velbloudi zasloužený oddych, a čerpáním služeb města, jako bylo ubytování, strava a doplňování zásob, město zbohatlo.

Město Petra je pověstné svou růžovou barvou: jeden z novodobě vyhlášených divů svět

S městem Petra se pojí zajímavá legenda o Mojžíšovi. Jak ji znáte vy?

Biblický příběh o Mojžíši a jeho putování na čele izraelského národa do Svaté země nemá s Petrou nic společného. Podle knihy Exodus izraelský národ během svého putování po vyprahlém dnešním Jordánsku nejednou marně hledal vodu k napití se. Mojžíš měl tak za úkol několikrát získat vodu nadpřirozeným způsobem, například ze skály. V jednom takovém případě měl Mojžíš Bohem přikázáno, aby promluvil ke skále, ze které vytryskne voda. Toto místo se nachází asi pět kilometrů západně od vstupu do Petry. Mojžíš ale neposlechl, namísto slov použil sílu a do skály svou holí udeřil. Voda vytryskla, ale Mojžíš za neuposlechnutí do Zaslíbené země nikdy nedoputoval. Zemřel na území Jordánska, na hoře Nébó.

 

Město Petra bylo díky své dobré poloze hojně využíváno k obchodování. Co zapříčinilo jeho úpadek? A jak se z něj vlastně stala Mekka turistů?

Na přelomu letopočtů byla Petra vlivným městem, jehož sláva a úspěch dráždila Římany. Ačkoliv Petra dlouho odolávala, nakonec přece jenom Římu ve 2. století podlehla. Stalo se to ne ani tak z důvodu vojenské převahy Římanů jako spíše toho, že se vývojem vědy upravili obchodní cesty a karavany už nemusely zboží z Indie vozit napříč celým Arabským poloostrovem, ale jenom jeho části. Petra tak zůstala „mimo hru“ a pomalu začala upadat. Znovuobjevená byla v 19. století a její velký turistický boom nastal poté, co byla vyhlášena jedním ze sedmi novodobě zvolených divů světa v roce 2007.

Město Petra: výhled na hrobky

Na začátku jsme se zmínily o tom, že Petra má i v současnosti co nabídnout. Dokázala byste nás městem „imaginárně“ provést?

Dnešní turistický vstup do Petry je od města Wádí Músa, kde se nachází turistické centrum. Tam je možné si zakoupit vstupenku. První část cesty je dlouhá 700 metrů a vede kolem tzv. Džinových kamenů a několika hrobek ke vstupu do Soutěsky. Soutěska je přirozeně vytvořená oddělení dvou částí té samé skály od sebe zemětřesením. Je jedním z nejkrásnějších přírodních monumentů Petry – na délce 1200 metrů naleznete krásné pohledy na růžový pískovec a jeho vodou vymleté útvary, do zdi vytesané oltáře a nekonečnou hru barev a tvarů. U konci Soutěsky se nachází Pokladnice – hrobka krále Areta IV, symbol Petry. Cesta pak dále vede takzvanou vnější soutěskou směrem k římskému divadlu a dál do centra někdejšího města, kde se nacházela Hadrianova brána a svatý okrsek – to znamená pohanské chrámy. Takový je směr návštěvy Petry, nejprve se prochází „městem mrtvých“, kde jsou do skály vytesané hrobky, následuje pak „město živých“. Petra se tak nesprávně označuje za pohřebiště. Nebylo to pohřebiště, bylo to město, kde se logicky zachovalo zejména to, co bylo vytesáno do skály, zatímco budovy postaveny z cihel a kamenů zanikly. Zanikla také rezidenční část Petry. Mimo hlavní stezku lze ale podniknout několik výletů, během kterých je možné vidět vzdálenější hrobky, výhledy do krajiny, slavný Klášter – hrobku z doby křesťanské, nebo si vyšlápnout na Áronovou horu, kde je podle tradice pohřben bratr biblického Mojžíše.

 

Povězme si ještě nějaké praktické věci. Odkud je nejlepší výlet do města podniknout?

Pokud chce člověk strávit delší dobu v Petře, nejlepší bude se ubytovat ve městě nad ní, ve Wádí Músa, ve kterém je bezpočet hotelů a veškeré turistické služby. Do Wádí Músa se dá dojet autobusovou linkou z Ammánu nebo Akaby.

Pokladnice ve městě Petra

Kolik stojí vstup do města? Je to časově omezené?

Poplatek za vstup je 90 eur, pokud návštěvník netráví v Jordánsku více než 24 hodin. Pokud ale zůstává na déle, může si koupit jednodenní nebo třídenní vstup za 50 nebo 90 eur.

 

Poznávání města se absolvuje celé pěšky nebo se nabízí i jiné možnosti?

Jiné možnosti než pěšky neexistují. Je možné se na prvních 700 metrech svézt na koni, tato jízda je již zahrnuta v ceně vstupného, ale je potřeba zaplatit docela vysoké spropitné. Na některých úsecích uvnitř Petry je možné jet na velbloudu nebo na oslovi. Existuje také doprava na koči od vstupní brány k Pokladnici pro ty, co by jinak návštěvu Petry vůbec nezvládli.

 

Je ve městě či blízko něj možnost se najíst a koupit si pití?

V Petře bývá v létě velice teplo, je proto potřeba doplňovat pitný režim, vodu je možné si koupit v místních kavárnách, jakož i malé občerstvení. Několik restaurací za svatým okrskem nabízí obědový bufet. Návštěva Petry je minimálně na pět až šest hodin po dobré cestě, je ale potřeba pamatovat v létě na pokrývku hlavy. V zimě je možné spatřit ve městě sníh a zejména v Soutěsce je docela velký chlad. Nejlepší dobou na návštěvu je jaro, kdy kvetou polní květiny, a pak také podzim.

Město Petra: uvnitř římského divadla

 

Autor: Linda Tomsa Kalašová

Autor fotografií: Ing. Katarina Maruškinová, maruskinova.com

Článek byl vydán: srpen 2016